Pamatujete si ještě na tu úplně první? Jel jste ji tady na mistrovství světa.
Tehdy to bylo za trest. Moc se mi nedařilo a on ji ani nikdo v té době nechtěl jezdit. Rok předtím byla olympiáda, kde se ještě smíšená štafeta ani nejezdila. No jo, je to jen třináct let.
Mistrovství světa v biatlonuKompletní program v Anterselvě |
Jaké si za tu dobu smíšená štafeta udělala jméno?
Jméno má dobré, ale s prominutím ji teď…
Narážíte na změnu pravidel, kdy pokud startují ženy, celá čtveřice absolvuje na lyžích 6 kilometrů a pokud muži, tak 7,5 kilometrů?
Přesně tak, protože aby chlapi jezdili dvoukilometrový okruh, to je podle mě nesmysl. Údajně nestihnou zavřít tratě. Debatovali jsme o tom, měli schůzi i mezi sportovci, kde padl dobrý názor, že pokud se budou dále závody zkracovat, začneme asi jinak trénovat. Myslím, že tady by se bez problémů dal 2,5kilometrový okruh jet a nic by se nestalo. Je to škoda, jinak jsou to totiž super závody.
Z nejprve podceňované disciplíny se stalo klání nejlepších.
Rozhodně, všichni postaví to nejlepší, co mají. Určitě je to disciplína, která je rovnocenná klasické štafetě.
A Čechům v minulosti velmi šla. Třeba v Kontiolahti 2015.
Že bychom zase vyhráli? Jestli je to reálné? (smích) No za dnešních podmínek by tady bylo možné všechno třeba s dvěma dobitími.
Hodně vám na tréninku foukalo?
Jo, dost se to točí, dneska byly těžké podmínky. Stojáky nebyl problém, ale vleže byl vítr nepříjemný, protože byl pokaždé jiný. Když vám přijde poryv, skoro vám pak rány lítají až do bílého. Snad takové podmínky nebudou, jinak by to bylo trochu i o štěstí, což bych nechtěl.
Ondřej Moravec na trati mužské štafety v Ruhpoldingu.
Jak jste se vyrovnal s řídkým vzduchem, který je v Anterselvě?
Po deseti dnech na soustředění v Ridnaun (o 300 metrů níž) jsem v pohodě. Dneska už se cítím standardně jako kdybych tady byl dýl. Tady je to ještě o trochu výš a kdybychom se připravovali v Anterselvě, možná by to bylo ještě lepší, ale pak bychom byli dlouho na jednom místě.
Na začátku sezony jste říkal, že po zdravotních lapáliích v létě se budete snažit formu vygradovat hlavně směrem k mistrovství světa. Tak jak se to povedlo?
Pocitově můžu s klidným srdcem říct, že se cítím nejlépe od začátku roku. Tehdy byly mé pocity příšerné, teď jsou normální. Nejásám, že to bude bomba, beru to reálně, protože vím, jak těžké je uspět, ale jsem spokojený s tím, co jsem udělal. Že tělo pracuje v nějakém hodně dobrém standardu.
Vy se na velké akce připravit umíte.
To ano, ale vzhledem k tomu, že jsem už tohle zažil tolikrát, tak s touhle přípravou nic nečekám. Nemá to cenu. Zbytečně bych se stresoval a sám na sebe vytvářel tlak. Budu to brát závod od závodu, ve čtvrtek začnu a bylo by pěkné skončit hromadným závodem.
Přijede vás někdo z rodiny podpořit?
Ne, přijedou do Nového Města a pak pojedou ještě do Osla úplně všichni, asi dvacet kousků.
Neplánujete se tam loučit s kariérou…
Ne ne, oni to tam mají rádi, v přístupnosti je ten svěťák úplně jiný. Sem nahoru se člověk nějak dostane, ale když chce jet domů, v tu chvíli to samé chce i 20 tisíc lidí, a to pak trvá. Oslo je jiné, tam odjezd z areálu nijak komplikovaně neřešíte.
Ve čtvrtek odstartujete své jedenácté mistrovství světa. S čím byste byl se smíšenou štafetou spokojený?
Tým není papírově tak silný jako v Kontiolahti, kdy jsme všichni byli v nejlepší desítce ve Světovém poháru, což má zvuk. Ale to taky není vše. I tenhle tým je velmi kvalitní. Nejlepší šestka by byla super.
