Ondro, jaký je aktuálně váš zdravotní stav?
Zlepšuje se (zaťuká si na čelo), stoprocentní to ještě není, ale aspoň jsem se dostal do stavu, ve kterém jsem zaplaťpánbůh přežil cestu a to nejhorší je snad za mnou. Doufám, že se to bude i dál zlepšovat.
Přišli jste s týmem na příčinu, proč jste onemocněl?
Jednoznačně kvůli cestě z Canmore do Presque Isle, kdy jsme nasedli do letadla, kde bylo tak čtyřicet stupňů a za deset minut tam bylo patnáct. Tyhle náhlé změny teplot i dlouhé cestování, kdy jsme se nevyspali... Tělo nedostalo po závodě pořádný odpočinek, balili jsme věci, ztráceli energii tam, kde bychom úplně neměli. To byla kombinace, kterou jsem prostě nevydržel.
Jak probíhalo léčení?
No... Když jsme odlítali, tak jsem vylezl ven po šesti dnech. Šest dní jsem nebyl venku, z toho pět jsem proležel, potil se, pil čaj, snažil se vykurýrovat. Doufám, že to nezanechá nějaké velké následky. Tři dny jsem měl teplotu skoro 38 stupňů, což není úplně pro mě. Znám své tělo a vím, že to není dobrý.
Měli jste v Americe i nějaké elektrické mašinky, čističe vzduchu, které by vám třeba taky pomohly?
Normálně míváme nějaké inhalátory, solnou jeskyni, čističe vzduchu nebo něco podobného, ale tím, že jsme měli tak okleštěný úplně všechno, jsme nic takového nebrali. Možná by mi to trochu pomohlo, ale určitě by mě to nezachránilo od teploty. Ten pozdější průběh by pak možná byl o něco lepší.
Takže kdybyste byl v Evropě, tak třeba jedete i štafetu...
Kdybych byl v Evropě, tak bych neonemocněl (smích), protože bych nepřelítal přes Státy v letadle. Já ty velké změny teplot špatně snáším. Mám hrozně citlivé dutiny, ale nic s tím neudělám. Nevím, jak bych tomu mohl předejít.
Kdy došlo ke zlepšení?
Už v sobotu od rána jsem bez teplot, což jsou asi tři dny. V úterý večer to tak nějak začalo, ve středu mi bylo večer docela dobře, říkal jsem si, že by to mohlo jít. Byl jsem si jistý, že sprint vynechám, ale štafetu jsem chtěl jet. Pak se to ale v noci na čtvrtek zase zhoršilo a my už přestali o štafetě uvažovat. Cílem bylo dát se dohromady aspoň na tu cestu.
Byl jste sám, kdo takhle onemocněl, nebo víte i o někom dalším?
Simon Schempp byl nemocný, co vím. Teď ke konci týdne se i jedna z Norek separovala od týmu. Do Presque Isle přiletěl i jeden Švýcar z Evropy a hned první den lehnul, stane se. Někdy vám ta cesta nesedne a člověk to nezvládne.
Jak teď bude probíhat v Pokljuce příprava? Budete se nějak šetřit, aby se nemoc nevrátila?
Ze začátku bude příprava určitě pomalejší, vidím to reálně, nečekám žádnou velkou běžeckou formu. Budu muset co možná nejvíc vyladit střelbu, na tom to založím a bylo by dobré, kdyby se mi dařilo jako v Ruhpoldingu, to by mohlo zafungovat. Ale žádné přehnané očekávání mít nebudu, protože reálně se běžecky nedám dohromady ani náhodou, to nečekám, je to prakticky nemožné. Proto klíčem bude střelba.
Je to vůbec možné zaměřit se hlavně na střelbu a běh tak nějak absolvovat?
Až tak asi ne. Potřebuju získat ve střelbě jistotu, flintu jsem nedržel týden. To není úplně dobré, ale toho se až tak nebojím. Musím se dostat do psychické pohody. Ale není to tak, že bych se vybodnul na lyžování a jenom střílel. Spíš se budu snažit tu střelbu co možná nejvíc zrychlit - na trénincích i na úkor nějakých chyb, nebudu řešit nějakou úspěšnost. I kdybych na tom byl teď super běžecky, tak rychlá střelba je klíčem k úspěchu.
Na druhou stranu, teď jste si týden docela odpočal, ne?
Jo, určitě jsem odpočatý hodně. (smích)
Skoro měsíc jste byl pryč, už ve středu vyrážíte na další měsíc pryč. Jak to zvládáte?
Teď to pro mě bude hodně těžké. Jedu na den domů a počítal jsem, že budu pryč 31 dní, což je teda jako mazec. Doma mám malou dceru, takže jsme domluvení, že se mnou obě i s manželkou pojedou na Pokljuku na pět dní. I přesto jsem na nějakých šestadvaceti dnech. Začínám tohle vnímat daleko hůř, dřív jsem s tím neměl problém, bral jsem to tak, jak to je. Ale teď je to trochu jiná situace, peru se s tím, ale musím se s tím vyrovnat, mistrovství světa je vrchol sezony.