S takovým umístěním štafety jste se určitě se světovými šampionáty loučit nechtěl, že?
No, výsledek to nebude pěkný. (Michal Krčmář posléze Čechy na posledním úseku vytáhl z 15. na 13. místo). A ten můj výkon... Byl dobrý tak ze 60 procent.
Čtyřicet „špatných“ procent dáváte především vaší ležce?
Bohužel. Při poslední ráně se mi při přebíjení smekl prst, takže jsem ji spustil strašně daleko pod terčem. To by se mi stát nemělo. Rána ani netrefila zařízení, takže jsem musel dvakrát dobíjet a ne jen jednou, jak ukazovala grafika.
S běžeckým výkonem jste byl spokojenější?
Vletěl jsem na trať s pocitem, že nemám co ztratit. V prvním kole mi hlásili, že jedu časově srovnatelně s předkem závodu. Ve druhém kole jsem něco málo ztratil a ve třetím jsem potom na trati nechal vše, co jsem mohl. Běh dnes až tak blbý nebyl.
Zažil jste v minulosti mužské štafety, v nichž jste bojovali o stupně vítězů, na šampionátech jste končili čtvrtí i pátí. Věříte, že se takové výsledky v dohledné době zase vrátí?
Věřím. Jen tam nesmíte nechávat tolik sekund na střelnici, to je náš strašný handicap. Viděli jsme Štvrtka (Jakuba Štvrteckého), ten si odloží ránu a střílí ji potom patnáct sekund. To nejde, na tomhle musí zamakat. Musí to tam šít a riskovat. Přední týmy taky riskujou, jiná možnost není.
Jakub Štvrtecký se střelecky trápí celou sezonu. Když ho pozorujete, co byste mu poradil? Koneckonců v budoucnu se možná sám stanete trenérem...
Já mu zkouším pomoci, ale vůbec se do něj neumím dostat. Přitom s jinými lidmi docela pracovat umím, dovedu je rozklíčovat a poradit jim, ale u Štvrtka je to složité. Naslouchá mi, jenže ve výsledku na něm zatím nevidím, že by některé věci dělal jinak.
Řekli o štafetěJakub Štvrtecký: Dnes jsem se cítil špatně i na trati a na střelnici jsem pak přijel úplně vyklepaný. Kdybych věděl, co mám při střelbě za problém, tak ho nedělám a pracuju na něm, ale fakt nevím. Už se mi to určitě dostává i do hlavy. Musím se snažit překonat to. Michal Krčmář: Bylo strašně těžké se na můj úsek mentálně připravit, když jsem viděl, jak se štafeta odpálila dozadu. Ale snažil jsem se první dvě kola tlačit do tempa, abych se zapracoval a dal tělu vědět, že zítra ho ještě čeká těžký hromaďák. Na střelnici to byl kromě jedné odkládané rány slušný výkon. Ale v posledním kole už jsem se spíš jen vyjel, protože v dosahu přede mnou nikdo nebyl, už nebylo o co jet. |
Nejde v jeho případě na střelnici už o psychický problém?
Nejspíš. Vytváří na sebe obrovský tlak, který jej šíleným způsobem sráží dolů. Loni na tom byl střelecky rozhodně líp, letos to jde od desíti k pěti. Na trati je silný, ale musí si uvědomit, že biatlon není běžecké lyžování. Svůj výsledek musí v základu stavět na střelbě a až pak se opřít o rychlý běh.
Na druhou stranu Mikuláš Karlík při svém debutu v mužské štafetě na mistrovství světa obstál na prvním úseku se ctí, nemyslíte?
V prvním kole přišel o hůlku, což se může stát, to mu nemůže mít nikdo za zlé. Jinak nejel vůbec blbě. Poté, co mu sprint tady na Pokljuce nevyšel, mě ve štafetách mile překvapil. Ukázal, že místo v týmu má momentálně právem a že je platným závoďákem.
Pro něj vše začíná, pro vás šestnáct let strávených na vrcholných biatlonových akcích, olympiádách a světových šampionátech, dnes končí.
A byl to pořádný kus cesty.
Vyberete z ní nejkrásnější zážitek?
Celá olympiáda v Soči. Sice jsem na ní běžecky nebyl v až takové formě, jak jsem si představoval, ale co se mi tam povedlo, nad veškerá očekávání.
PŘED ŠESTI LETY. Medailisté z hromadného závodu na MS v Kontiolahti 2015. Zleva stříbrný Ondřej Moravec, zlatý Jakov Fak a bronzový Tarjei Bö.
Životní formu jste měl o rok později na mistrovství světa v Kontiolahti, odkud jste si také přivezl tři medaile?
Je to tak. A v podstatě ještě i na šampionátu v Hochfilzenu 2017, kde jsem to vůbec nečekal. Tam mě strašně, ale opravdu strašně mrzí sprint. Poslední rána vstoje, kdyby se mi povedla, toho tolik mohla změnit.
I s tou jednou chybou jste tehdy skončil pátý. Bez ní byste měl medaili a navíc výbornou výchozí pozici do stíhačky, ve které jste o den později dojel také pátý.
Proto mě ta jedna rána ve sprintu hrozně mrzí. Ale to jsou kdyby. Lidí s podobnými kdyby tu najdete padesát. Pak jsem ještě v Hochfilzenu těsně přišel o zlato ve vytrvalostním závodě, ale v tom jsem už nemohl udělat víc, než jsem udělal, proto mě mrzet nemůže. Zato ten sprint jo.
Vybojoval jste z vrcholných akcí devět medailí, víc než jakýkoliv jiný český biatlonista v historii. Dochází vám to? Máte pocit hrdosti?
Nějaká hrdost ve mně je, i když speciálně v posledním roce jsem si ještě důrazněji než dřív uvědomil, že život se nepočítá na medaile a závody, že není o tom, jestli jsem odjel 400 svěťáků. Přesto jsem strašně rád, že se mi to vše povedlo a jsem vděčný za ty zážitky. Jako mladý (dorostenec a junior) jsem sbíral medaile jak na běžícím páse, napříč všemi disciplínami včetně letních šampionátů. Pak jsem přijel na svoji první olympiádu v Turíně 2006 a štafetu jsem tehdy rozjel na druhém fleku, což bylo pro mě něco neuvěřitelného. Jenže vzápětí přišly tři extra těžké roky, kdy se mi nedařilo. Jsem moc rád, že se našli lidé, kteří mě tehdy pořád nutili pracovat a dali mi šanci, abych v týmu pořád mohl být. Protože potom se to zase zlomilo k lepšímu a byla z toho tahle úžasná medailová jízda.
Ondřej MoravecMedailová kolekce ze ZOH a MS ZLATO: MS Kontiolahti 2015 - smíšená štafeta STŘÍBRO: ZOH Soči 2014 - stíhací závod STŘÍBRO ZOH Soči 2014 - smíšená štafeta STŘÍBRO: MS Kontiolahti 2015 - hromadný závod STŘÍBRO: MS Hochfizen 2017 - vytrvalostní závod BRONZ: MS Nové Město 2013 - smíšená štafeta BRONZ: ZOH Soči 2014 - hromadný závod BRONZ: MS Kontiolahti 2015 - vytrvalostní závod BRONZ: MS Anterselva 2020 - smíšená štafeta Celkem: 1 zlatá - 4 stříbrné - 4 bronzové Účasti: dvanáctkrát na MS, čtyřikrát na ZOH |
Označil byste letošní mistrovství světa za vaše nejpodivnější? Prázdné tribuny, zvláštní ticho, izolace, proticovidová opatření?
Asi jo. Celá sezona byla nejdivnější a pro mě dost složitá. Od ledna jsem se hledal i proto, že jsem se úplně nedokázal vyrovnat s covidovou vlnou v týmu. Nikdo z nás nic takového předtím nezažil. Přeju sportovcům, ale vlastně všem lidem, aby tohle období co nejdřív skončilo. Není to rozhodně jen o sportu, jsou teď daleko důležitější věci. Bylo by příjemné zase se vrátit do normálního života.
Plánujete loučení s kariérou v březnu při předposledním pohárovém kole v Novém Městě? Nebo pojedete ještě na finále do Östersundu?
Zatím jsme se o tom nebavili, ale asi už do Švédska nepojedu.
Takže rozlučka v loňském stylu Michala Šlesingra? Sice na domácím hřišti, ale s prázdnými tribunami?
Bohužel. Ani rodina tam v podstatě nemůže být a ani bych ji tam nechtěl, protože by s tím byly spojené obrovské potíže, mým dětem jsou dva roky a pět let. To mě trochu mrzí. Ale v cestě do Švédska už nevidím velký smysl. Kdybychom bojovali o pořadí v Poháru národů, mohla by má účast mít pro tým význam, ale Pohár národů je kvůli covidu letos zmrazený. Takže na 90 procent skončím v Novém Městě.
