„Každý si hlásí údaje a eviduje střelbu do tréninkového deníku. Z něho si pak trenéři dělají statistiky a tabulky, což je takový standardní proces,“ prozrazuje třicetiletý Moravec.
Po tom náročném programu pár dní klidu uvítáte, že?
Byl jsem pryč v podstatě celý měsíc, takže jsem se domů těšil. Nebyl jsem sice kdovíjak unavený, ale doba už to byla dlouhá.
Co všechno musíte kromě tréninku zařídit?
Nic. To je nejlepší varianta. Většinou si to plánuji tak, abych byl v klidu. Když má člověk víc věcí na zařizování, tak to není úplně ono. Jednak by nebyl dobrý trénink a také jsem viděl ve zprávách, že začíná chřipková epidemie. Pokud bych šel do obchodu, tak se vystavuji riziku, že něco chytnu, čehož je dobré se vyvarovat.
Na nákupy tedy vysíláte manželku?
Tak na ně ještě zajdu, ale spíše se vyhýbám návštěvě obchoďáků či kina. Tam v tuhle dobu fakt nepojedu, jelikož by to nebylo rozumné.
Dopřál jste si už ve volnu hry na playstationu, který jste dostal pod stromeček?
Ještě jsem ho nezapojil, ale chystám se na to. Určitě si zahraju.
Takže na závody si ho neberete?
Necestuje se mnou. Zatím k němu nemám ani tolik ovladačů. Ale Michal Krčmář ho s sebou vozí. Na soustředěních čas na hraní je, u závodů je to horší. Spíše hry vozíme dle toho, jaké kde mají televize. Stále objíždíme stejná místa, a proto víme, kde jaké jsou. Teď v Itálii jsme měli televizi tak malou, že bychom na ni z postele ani neviděli.
Jaký druh her preferujete?
Většinou fotbal nebo hokej, který mám radši, jelikož je snazší na ovládání. Tam střelím i góly, fotbal ještě musím potrénovat. A když máme více ovladačů, tak proti sobě jezdíme auta.
Zpět k tréninku. Testoval jste střelbu. Byl to záměr, nebo běh neumožňovaly sněhové podmínky?
Dva dny jsem si chodil jen tak zastřílet, abych z toho nevypadl. Lyžovat začnu ve čtvrtek. Tři dny jsme měli v plánu víceméně klid, takže větší zápřah teprve přijde.
Nemáte tady servisáka. Lyže si zvládnete namazat dle potřeby?
Bez problémů. My je žádnými stoupacími vosky stejně nemažeme, takže naparafínovat je a stáhnout není nic těžkého. Zabere to pět minut, a pokud není tým pohromadě, musíme si s tím poradit sami. Ale většinou už přijedu s připravenými lyžemi, takže parafín jen strhnu a jdu trénovat. Ani nevím, v jakém stavu mám ty tréninkové, protože v Anterselvě jsem používal jen závodní.
V Itálii i na dalších podnicích vás ve štafetách předčily ženy. Je u nich nižší konkurence?
Rozhodně. Sice teď naposledy průběh ovlivnil vítr, ale v Ruhpoldingu vyhrály holky o minutu. V chlapech se do minuty vejde třeba šest štafet. My byli šestí se ztrátou třiceti vteřin, což právě ukazuje na neskutečnou vyrovnanost u běhu. Je to vidět i v individuálních závodech, kde je schopných zajet do desítky třeba třicet chlapů, zatímco u žen to není snad ani patnáct. Je to velký rozdíl, ale nevybereme si. Tempo, které jezdí Domračevová, Mäkäräinenová či Verča Vítková prostě téměř žádná další závodnice neutáhne.
Při té ženské štafetě padaly názory, že by bylo lepší záměrně vypálit vedle a jet raději na trestný okruh, než kvůli větrné smršti prostát na střelnici skoro minutu. Jak byste se zachoval vy?
Vyhodnotit takovou situaci je strašně složité. Pokud by byla stabilní vichřice, tak je určitě lepší střely nakropit, doufat, že něco spadne, a rychle jet obkroužit kola, než se tam pokoušet v těžkých podmínkách dát nulu. Ale trénujeme proto, abychom stříleli nuly a ne aby tam zůstávaly pětky a my jen kroužili.
A co argument, že při delším stání tuhnou i nohy? Gabriela Soukalová si po chvíli udělala raději dřep...
To je individuální. Někdo s tím má problémy a při dlouhém prostoji si pomůže podřepem.
Trenér na vás nemůže zakřičet a poradit, zda čekat, či střílet?
To ani nejde, jelikož by závodníka diskvalifikovali. Je stanovená klidová zóna, takže trenéři nesmí nic ukazovat nebo dávat jakékoliv signály. Pokyny dostaneme maximálně až na trati.
Hlásily předpovědi, že by mohly přijít takové nárazy větru?
Vůbec. V Anterselvě jsem byl snad podesáté a nikdy jsem tam nic podobného nezažil. Občas tam vítr je, ale poryvy byly tentokrát výrazné a hodně překvapivé. Dopoledne jsme měli lepší podmínky, které panovaly už ráno při nástřelu. Co měly holky, tak v tom se střílet už moc nedalo a jely na hranici regulérnosti. Zrušit se závod podle nových pravidel dal i v průběhu, ale tlaky a práva ze strany televize vedou k tomu, že dojet se musí téměř za každou cenu.
Loni ve švédském Östersundu kvůli počasí závody zrušili…
Tam už by to nebylo o závodění. Foukalo tolik, že lidem létaly z hlav i brýle. Nedalo se jet, protože odlétávaly na střelnici i koberce.
Když jsme u střelnice, tak řadu fanoušků udivuje rychlé počínání Rakušana Simona Edera. Vnímáte, když vedle vás střílí někdo skoro jako z kulometu?
Zrovna u něho je to dáno manipulací, která je na hraně regulí.
Vážně?
Když přijíždí na střelnici, tak sáhne do komory, vytáhne zásobník a vymění si ho za nový. Ten pak drží v ruce, a jak dorazí na střelbu, tak si ho tam jen dá a pálí. Už jsme proti tomu podali v Ruhpoldingu protest, ale v pravidlech je v tomto směru určitá díra a není to přesně popsáno. To je celé tajemství, proč střílí tak rychle. Manipulaci už má hotovou a první ránu dá hrozně brzy. Získává tak zhruba pět šest vteřin. Uznávám, že i poté má rytmus slušný, ale podobné tempo má třeba polovina lidí ze startovního pole, což ale nemusí být tolik vidět. Jak to Eder provádí, je však neskutečná machrovina. Už jsem si toho všiml loni v Soči. Letos jsem jel přímo metr od něho, takže jsem fintu pozoroval zblízka. Poté jsme ji zkoušeli a nedá se to. On má speciálně upravenou pažbu i zásobníky. Musí být navíc hypermobilní, když si dokáže takhle ohnout klouby a sáhnout za zády do flinty. Je extrémně šikovný. Není to sice úplně fér, získává oproti ostatním výhodu, ale pravidla to zatím umožňují.
Vy si zase před stojkou vyhrnujete startovní číslo. Jaký to má speciální důvod?
Na kombinéze mám silikonové tečky, které jsou na lokti a trupu. Když je tam ještě číslo, tak mi ruka tolik nedrží. Vytahuji ho tedy kvůli lepší stabilitě.
Chystáte se do Nového Města, kde se poprvé pojede smíšená štafeta dvojic. Považujete za výhodu, že jste si jako jeden z mála mohl opakovaně zkusit tento typ závodu už při exhibici v Schalke aréně v Německu?
Výhodu sice mám, ale nepojedu ji, protože se chystám až na štafetu mixů čtveřic. Oba závody od sebe dělí lehce přes dvě hodiny, takže není možné zvládnout oba.
Před sezonou jste chtěl být do desátého místa, což se zatím daří. Převládá s průběhem sezony spokojenost?
Poslední tři svěťáky nebyly ideální, ale šesté místo je super. Ještě je před námi hodně závodů, takže se dá pořadí vylepšit. Na žebříček se sice podívám, ale před mistrovstvím světa se na něho neupínám. Snažím se jet pokaždé co nejlépe. Na závěr v Chanty Mansijsku už pořadí sleduje každý a propočítává možné i nemožné.
