Pozval otce, sestru, přijel se podívat také jeho kamarád ze Zubří. Pohárový zápas s házenkářskými milionáři z Paříže byl pro Ondřeje Miku a provinční druholigový klub ze Štrasburku sportovním vrcholem roku, který nemohla pokazit ani porážka 24:31.
„Věděli jsme, že na ně nemáme, tak jsme si chtěli utkání co nejvíce užít,“ říká odchovanec Zubří.
A užili?
Ve Francii se bere házená jinak. Všechny týmy si do osmifinále přály PSG. Pro klub jako náš je střetnutí s nimi obrovská prestiž, chystali se na něho tři měsíce. I když lístky stály 20 eur, bylo vyprodáno. Na ligu dostanu vstupenek, kolik bych chtěl, ale teď jsem měl jen dvě. Bylo jasné, že lidi byli zvědaví na Paříž, ale klub se snažil zápas maximálně využít ke své prezentaci. Pro diváky byly připravené soutěže, mohli se podívat do VIP prostor.
Proti vám stálo pět čerstvých mistrů světa Francie, tři nejlepší házenkáři světa. Kdo na vás udělal největší dojem?
Jednoznačně Dán Mikkel Hansen, neuvěřitelný hráč. Ve 20. minutě jsme vedli, pak přišel na hřiště a obraz hry se úplně změnil. Nechápal jsem, jaký měl přehled. Často jsme se potkávali, ale házenkářsky je absolutně někde jinde.
Porážku o sedm gólů jste brali?
Výsledek byl přijatelný. V lize vyhrávají o více, třeba první Montpellier porazili o šestnáct gólů. Naší výhodou bylo, že přijeli chvíli po mistrovství světa a byli unavení.
Když vás otec vedl v Zubří, moc vás nechválil. Co vám řekl teď?
Že to bylo dobré. I já jsem měl ze zápasu dobrý pocit, také ohlasy diváků byly pozitivní.
Jak často za vámi jezdí?
Přijel poprvé. Na Korsiku, kde jsem hrál předchozí dva roky, je to daleko. Štrasburk je mnohem blíže, slíbil, že se na jaře ještě jednou staví.
Jak jste se dostal z třetiligového Ajaccia do Štrasburku?
Klub postupoval a sháněl hráče na střední spojku, aby byla přiměřená cena a výkon. Nepatřím k extra drahým, takže jsme se po chvilce dohodli.
Je to velký skok ze třetí do druhé ligy?
Obrovský. V Ajacciu jsme trénovali každý den, ale tady kromě jednoho dne dvoufázově. Chvíli mi trvalo, než jsem se adaptoval.
Jste profesionální klub?
Někteří pracují, jiní studují. Ale většina má profesionální smlouvu. Druhá francouzská liga je finančně dost náročná. Musíte naplnit rozpočet 800 tisíc eur (cca 22,5 milionu korun), takže nestačí jen postoupit.
Co kvalita soutěže?
Lidi se mě často ptají na srovnání s českou extraligou, ale z ní jsem vypadl a nebylo by to fér. Fyzicky je však francouzská liga mnohem dál. Bez posilovny bych ji nemohl hrát. Proti mně nastupuje šest dvoumetrových kolohnátů. To byl nezvyk.
Jakou máte pozici v týmu?
Na mém postu je bývalý chorvatský reprezentant, co hrával v Tremblay s Milanem Malinou (bývalý spoluhráč ze Zubří), takže jsem měl trochu obavy, že se nedostanu na hřiště vůbec. Ale dělíme se o čas rovnoměrně a teď, když je zraněný, tak jsem hrál proti Paříži celý zápas.
Zůstanete ve Štrasburku?
Netuším. Smlouva platí rok, do konce března se vyjádří, co dál. Sportovně jsem spokojený, ale chybí mi Češi, kteří byli v Ajacciu. Také záleží, jestli se zachráníme. Současné předposlední místo by nám stačilo, ale nechceme se plácat u dna.
