„Opravdu nemám slov. Mám tady ze šampionátu tři medaile, tři stříbra, a to mi přijde neuvěřitelné,“ svěřil se obrovský talent českého biatlonu na svazovém serveru biatlon.cz. „Všechny medaile, a speciálně tu poslední, vnímám i jako odměnu našemu trenérovi Michaelu Málkovi. Vím, že to se mnou nemá jednoduché, protože když nejsem v pohodě, je těžké se se mnou domluvit.“
Nástupci úspěšné generace. Boom biatlonu zrodil první vlnu medailistů |
Už od tří let doma na Šumavě začal běhat na lyžích, ve třinácti zkusil biatlon a už u něj zůstal. Student maturitního ročníku Sportovního gymnázia ve Vimperku neušel pozornosti vedení českého biatlonu a dnes už závodí za SKP Kornspitz Jablonec nad Nisou, což je zásobárna reprezentace.
Úspěšné tažení světovým šampionátem ve švýcarském zimním středisku Lenzerheide začal druhým místem ve štafetě s kolegy Josefem Kabrdou a Jonášem Marečkem. „Jsem šťastný, že jsme na medaili dosáhli jako štafeta. Je to velká týmová radost, nejen nás tří, ale i trenérů, servismanů a dalších členů našeho týmu,“ říkal po závodě, ve kterém běžel na prvním úseku. „Čekal jsem, že na střelnici budu přesnější, ale jsem rád, že jsem chyby dokázal rychlým dobíjením hned napravit.“
Když si pak už po bezchybné střelbě doběhl pro individuální stříbrnou medaili ve sprintu, prožíval zvláštní pocity. „Na jednu stranu si uvědomuji, že tohle stříbro je pouze moje. Na druhu stranu, ten společný prožitek s kluky ze štafety byl po stránce emocí mnohem, mnohem silnější,“ popisoval nadějný závodník, jehož vzorem je bývalá biatlonová hvězda Gabriela Koukalová.
Ani ve stíhačce pak neudělal na střelnici jedinou chybu. „Střelba byla o něco pomalejší, ale snažil jsem se maximálně koncentrovat, protože na trestné kolo se mi opravdu nechtělo. Tam se totiž vždycky docela ploužím,“ usmál se Mánek. „Na závěrečnou stojku jsem proto změnil pořadí střelby, abych se lépe soustředil i ve velké únavě na každou ránu.“
Při závodech bývá pokaždé dost nervózní. „Proto nesleduji dění na trati, ale poslouchám hudbu nebo myslím na blbosti,“ prozradil o sobě. Třeba při mistrovském sprintu se mu hlavou honilo vaření a plánoval, jak po návratu domů upeče cheesecake. Možná se s ním pochlubí i na svém Instagramu, kde má aktuálně úctyhodných 22 a půl tisíc sledujících.
Zlom ve výkonnosti směrem k lepšímu podle něj nastal na podzim. „Podařilo se mi zhubnout a od té doby se na lyžích cítím výrazně lépe,“ svěřil se.
Ve Švýcarsku se prosadil mezi světovou elitu a potvrdil, že český biatlon by v něm i v jeho parťácích z mládežnické reprezentace mohl mít důstojné nástupce Ondřeje Moravce, Michala Šlesingra nebo Michala Krčmáře.
„Co bude dál, nad tím ještě moc nepřemýšlím. Jen tuším, že mě bude čekat další tvrdá práce,“ zamýšlí se Ondřej Mánek. „Myslím, že nejdůležitějším zjištěním je, že jsem na dobré cestě. Ukázalo se, že naše práce má prostě smysl.“
