Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Peřeje vyměnil za sníh, pádlo za malorážku. Teď Hošek stoupá mezi elitu

Ondřej Hošek. | foto: Jiří Novotný, Český biatlon

7 2018
Oberhof (Od našeho zpravodaje) - Byť měří pouhých 160 centimetrů, sny má velké. A jak by ne, vždyť jeho sestra je mistryní světa ve vodním slalomu. On sám s ním do 18 let koketoval, v hlídkách se stal i evropským šampionem mezi juniory. Pak ale dostal přednost biatlon. V něm je nyní Ondřej Hošek členem reprezentačního A-týmu, ve kterém ho čeká první start ve Světovém poháru.

Přijížděl do německého Oberhofu jako šestý muž sestavy.

Muž, na kterého přitom vůbec nemusela přijít řada. Ale nakonec přišla. Ondřej Hošek dostane šanci v nedělním závodu štafet (jede se od 14.30 hodin). V nominaci nahradil lehce nachlazeného Jaroslava Soukupa.

„Ondřej je připravený to zvládnout,“ věří šéftrenér reprezentace Ondřej Rybář.

22letý mladík kolem sebe rozdává optimistickou náladu. „Snažím se si to co nejvíc užívat. Negativní emoce občas přijdou, když se třeba nepovede jedna položka. Ale snažím se tyhle věci vypouštět. Když to pak jde, je to nádherné,“ říká.

V Jiříkově vidění

Momentálně si připadá jako v pohádce.

Místo tréninků v druhodivizním IBU Cupu se teď kolem Hoška po trati prohání esa jako Martin Fourcade nebo norští bratři Böové. On sám si v takové společnosti připadá až nepatřičně.

„Úplně mi to zatím nedochází. Když vidím všechny ty legendy kolem mě, je to pro mě zvláštní, nejsem s tím ještě tak úplně sžitý. Ale je to skvělý zážitek. Snažím se od každého pochytit něco v technice běhu, v manipulaci se zbraní i ve střelbě. Buď mi to půjde, nebo to zase zkusím podle sebe,“ tvrdí Ondřej Hošek.

Fotogalerie

Nováček v biatlonové reprezentaci. A také její suverénně nejmenší člen, vždyť měří pouhých 160 centimetrů.

Že by ho ale nepříliš velký vzrůst limitoval? „Nevidím to jako handicap. Vždycky říkám, že nevím, jaké to je být vysoký,“ směje se. „Kluci ale určitě mají větší páky, větší odraz holí. Já jsem zase lehčí než oni a ani silově na tom nejsem špatně. To se nějak vykompenzuje.“

Jak by na tom taky mohl být silově špatně, když ještě před čtyřmi lety soupeřil v peřejích s Jiřím Prskavcem.

Pádlo, nebo malorážku?

Odmala se to v něm pralo.

Vzít na záda flintu, nebo do ruky pádlo a jít na vodu?

Až do dorosteneckého věku tak Hošek úspěšně střídal dva sporty. Zatímco v zimě jezdil na lyžích a střílel z malorážky, v létě sedal do kajaku a soupeřil s nejlepšími kajakáři světa.

A mimochodem taky vítězil. Třeba na juniorském mistrovství Evropy získal zlato v hlídkách. „Což pro mě byl asi největší zážitek z vody,“ vzpomíná teď.

Vlastně celá rodina je vodácká. Na deblu jezdil bratr Jan, sestra Kateřina (nyní Havlíčková) je mistryní světa na kanoi z roku 2011 a vicemistryně světa z roku 2015. „Ale nebavíme se spolu jen o sportu, bavíme se o všem. Ona teď navíc bydlí v Praze a já v Brně, takže se zas tak často nevidíme,“ líčí.

Sestřiny stopy nicméně následovat nebude. Na titul mistra světa bude chtít útočit v biatlonu. Ten dostal přednost až v osmnácti letech. Jeho kombinace s vodním slalomem už byla příliš náročná a Hošek si navíc nevyjel žádné kvalifikační místo mezi třiadvacítkáři.

O sportovní budoucnosti tohohle obojživelníka tak bylo jasno.

Vyrůstal s Prskavcem

„Vlastně tam nebylo ani žádné buď, anebo. Přehouplo se to automaticky. Voda šla postupně do ústraní a biatlon dostával čím dál větší přednost. Dopadlo to tak, že vodu teď už beru jen jako své hobby,“ vysvětluje.

Do kajaku i tak sedá v létě docela často. Když má čas, vyrazí i na závody, nebo si třeba jen popovídat s mistrem světa Jiřím Prskavcem, se kterým se zná odmala.

Na biatlonových štacích mu nyní schází snad hlavně to teplo, na které je zvyklý od vody.

„Když vidím, jak jsou mí kamarádi na soustředění někde v teple ve Spojených arabských emirátech, tak jim trochu závidím. Chybí mi i ta parta na vodě, protože je tam opravdu skvělá skupina lidí. Občas to zamrzí, že už to teď není. Ale biatlon mě baví, chtěl jsem ho dělat odmala,“ tvrdí Hošek a hned dodává: „Oba sporty jsou pro mě srdeční záležitost. S jedním to vyšlo a s druhým ne.“

S malorážkou na zádech to zatím vychází velice slušně.

Mezi juniory bral Hošek na mistrovství světa bronz ve štafetě spolu s Milanem Žemličkou, Janem Burianem a Davidem Tolarem. Před Vánocemi byl pátý ve vytrvalostním závodu IBU Cupu v Obertilliachu, ve kterém porazil třeba Alexandra Volkova, Vladimíra Čepelina nebo Jaroslava Soukupa.

Zdobí ho hlavně přesná střelba, i díky ní nakonec dostal příležitost v áčku.

Pozvánka těsně před Silvestrem

Sám tajně doufal, že nabídka do první divize dorazí třeba ke konci sezony, pokud udrží slušné výsledky v IBU Cupu.

Mýlil se.

Ondřej Hošek (druhý zprava) slaví páté místo ve vytrvalostním závodu v IBU Cupu...

Ondřej Hošek (druhý zprava) slaví páté místo ve vytrvalostním závodu v IBU Cupu v Obertilliachu.

Ta nabídka přišla večer těsně před Silvestrem. „Což bylo velké překvapení. Vážně jsem nečekal, že bych mohl hned po Vánocích nastoupit do nějakého svěťáku,“ vyprávěl.

Štafeta mužů

Od 14.30 sledujte v on-line reportáži.

„Už to, že jsem tady, je pro mě obrovská zkušenost. Chci si to hlavně užít a podívat se, jak to tady funguje. V budoucnu snad ty zkušenosti nějak využiju,“ říká.

Vzhledem ke své rodinné tradici má i on vysoké cíle. Bavit se o nich ale nehodlá. „Nechávám si je pro sebe. Je to takové mé osobní tajemství,“ usměje se.

Třeba se mu jednou vyplní.







Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze