Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Bojovník Cink: Ostatní odpadali, já se pořád držel. Až mě to překvapilo

Vyčerpaný Ondřej Cink po sedmnácté etapě Tour de France. | foto: Tomáš Macek, MAFRA

19 2017
Serre Chevalier (Od našeho zpravodaje) - Byl v cíli naprosto vyčerpaný, lil do sebe lahve vody. Ale mohl být zároveň na sebe hrdý. Ondřej Cink se nezalekl majestátních vrcholů, ani velkých jmen. Šlapal v početném úniku dne i s Albertem Contadorem a dlouho, až na svahy Galibieru, se držel v popředí sedmnácté etapy Tour.

„Přáním týmu bylo, abych byl vidět. Tak jsem snad vidět byl. A mám splněno,“ říkal poté, co cíl v Serre Chevalieru proťal na sedmnáctém místě.

Zdálo se, že v úniku se vám dlouho šlape velmi dobře. Bylo to tak?
Už začátek etapy byl hodně intenzivní a hrozně náročný, než se podařilo úniku odjet. Potom se nejprve v naší skupině uprchlíků jelo docela slušné tempo, které mi vyhovovalo. Jenže když do ní doskočil Contador, bylo už na Telegraph tempo zase brutální, hlavně zásluhou Mollemy a týmu Trek. Ale pořád jsem se jich držel, i na Telegraphu. Ještě na začátku Galibieru jsem dokázal na útoky odpovědět.

Až nástup pozdějšího vítěze Rogliče tam byl pro vás osudný.
Jo, když nastoupili Roglič s Contadorem. Ještě dlouho jsem tu zbylou skupinku na dvaceti vteřinách před sebou viděl, dokonce jsem se přiblížil i na nějakých deset vteřin. Ale jak si začali vzájemně nastupovat, už jsem se nedokázal dotáhnout.

Věřil jste si před touto etapou na zdařilý únik i v takhle drsné alpské zkoušce? Přes jedny z nejtěžších kopců Tour?
Já se snažil dostat do úniku už od prvního týdne, ale na Tour je vážně hodně složité do něj proniknout. Musíte mít i štěstí, musíte mít vytipované ty správné lidi. Dneska jsme to měli dobře vytipované, protože jsme věděli, že Matthews se bude (kvůli bodům za prémiový spurt) chtít dostat do úniku. Byl jsem v tu chvíli naštěstí právě za ním, tak jsem taky nastoupil a do úniku s ním doskočil.

Jak se vám později „zamlouval“ slavný Galibier, poslední vrchol dne?
Věděl jsem, že je to hodně slavný kopec a chtěl na něm do toho dát všechno. Poslední dva kilometry už jsem toho měl plné zuby, skoro mě braly křeče do nohou, ale ještě jsem to až na vrchol vybojoval. Naštěstí jsem nejel sám, byli jsme ve třech. Pak už to bylo jen z kopce, takže docela v pohodě. Celkově to ale byla hrozně náročná etapa.

Fotogalerie

Však je to na vás vidět. Navíc po té předchozí, šestnácté etapě do Romans sur-Isere, jste vypadal naprosto zdevastovaně.
Úterek byl hodně náročný. Nevím, co se tehdy stalo. Asi to bylo zaviněné tím předchozím volným dnem. Začátek úterní etapy byl hodně intenzivní, já jsem v ní v prvním kopci odpadl, nemohl jsem popadnout dech, nemohl jsem vůbec dýchat a cítil se hodně zle. Navíc poslední tři etapy mě trápí i koleno.

Dnes ráno jste se cítil jak?
Nic moc. Ale na kole mě to najednou přešlo. Že jsem se dostal do úniku, mi dodalo motivaci. A potom jsem bojoval až do konce.

Byl jste na sebe hrdý, když i velká jména z vašeho původně třicetičlenného úniku odpadala a vy jste se mezi uprchlíky stále držel?
Samozřejmě, že mě překvapilo, že tam pořád jsem a že s nima furt bojuju, i když odpadají docela kvalitní závodníci. Udržel jsem se v úniku v Top 7. Ovšem když mě pak zezadu dojeli lidi na celkové pořadí, na to jsem samozřejmě nemohl odpovědět.

Co jste si pomyslel, když vás míjeli žlutý Froome, Bardet, Uran a další favorité?
Rozhodně jsem si neřekl: Mohl bych je pronásledovat. Jen jsem se snažil dál jet takové tempo, abych se dostal až do cíle.

Každopádně jste opět jednou všem ukázal, jaké máte silničářské schopnosti.
Snad ano, já nevím. Mám pořád velkou bolest v koleni. Ale bojoval jsem. Až do konce.

Autor:






Rodičovská v životopisu: Patří tam, nebo ne?
Rodičovská v životopisu: Patří tam, nebo ne?

Sehnat práci s dítětem se dá, jen se na to musí správně.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze