„Jsem venkovan a je to pro mě překvapivá informace. Pamatuji si na své dětství - přišli jsme domů ze školy, taška letěla do kouta a mazali jsme lézt po stromech,“ říká Martin Doktor, bývalý úspěšný kanoista a nyní sportovní ředitel Českého olympijského výboru.
Nicméně analýza, která v Česku neproběhla téměř třicet let, vlastně od doby spartakiád, dala jasné výsledky. „Ukázalo se, že neplatí léty zažitá pravda, podle které se děti na venkově a v malých městech více pohybují. Naopak, jejich výsledky jsou v porovnání s dětmi z velkých měst horší,“ komentoval to Tomáš Perič, odborník na sport dětí z Fakulty tělesné výchovy a sportu UK.
Podle odborníků je vysvětlení v dostupnosti sportovišť a také ve finančních a sociálních možnostech rodin.
Doktor upozornil na jednu nebezpečnou skutečnost - že totiž Česko patří dlouhodobě mezi země s největším počtem obézních lidí a také dětí. „Proto je důležité problémům spíše předcházet a přitáhnout děti ke sportu,“ připomněl.
Jednou z cest je i zmíněný projekt Olympijského víceboje, v němž školáci mohou poměřit síly s úspěšnými profesionálními sportovci. „Od září do prosince se zapojilo téměř sto tisíc dětí a více než polovina splnila všech osm disciplín,“ dodal Doktor.
Apel na rodiče: sport, ne počítač
Pro školní mládež se tak otevřela jedinečná příležitost, letošní novinkou je navíc šance získat sportovní vysvědčení. Jeho prostřednictvím děti a především rodiče získají doporučení, který sport je pro jejich ratolest nejvhodnější a kde se mu v dané lokalitě mohou věnovat.
„Právě na rodiče musíme apelovat především. Jde o to, aby se zapojili a nehledali výmluvy, proč to nejde. Mají svoje pracovní povinnosti a nejjednodušší je říct, aby dítě po škole bylo doma a pustilo si televizi nebo počítač. Jenže právě to je nebezpečné. Rodiče si musí uvědomit, že děti tady nejsou z vlastní vůle - rodiče si je pořídili a měli by si čas na jejich sportování najít,“ má jasno krasobruslař Tomáš Verner, jeden z ambasadorů projektu.
Zkušenosti olympioniků z výjezdů do českých škol jsou většinou kladné. „Napřed jsem se toho trochu obával, ale nakonec to pro mě vždycky byl obrovský zážitek, děti na naši přítomnost reagovaly velmi pozitivně. Při Olympijském víceboji se chtějí předvést, stojí za to být u toho,“ shrnul své dojmy úspěšný kajakář Vavřinec Hradilek.
„Pro děti je obrovský zážitek, když mohou závodit s olympioniky. Když vidíte jejich rozzářené tváře, je to zážitek a myslím, že je to nakoplo či ještě nakopne směrem ke sportu,“ doplnil Verner.
Hradilek: Ať se ministerstvo zamyslí
Má ovšem i negativní zkušenosti a to z doby studií na FTVS, kdy v rámci praxe absolvoval na školách hodiny tělocviku.
„Spoustě dětí nic neříkal kotrmelec nebo stojka. Doktor dítěti třeba řekne - máš skoliózu, nesportuj. To je málem odsouzení na vozík. Ale měl by říct - máš skoliózu, takže sportuj tak a tak. Nebo si zajdi pro radu za fyzioterapeutem. Jenže já někdy zažil přímo děsivý obrázek. Ze třiceti dětí jich deset nemělo cvičební úbor a dalších deset necvičilo, protože má astma nebo něco jiného,“ přiblížil nyní již profesionální krasobruslař.
„Devadesát minut tělocviku týdně je strašně málo, z cest po Americe, Austrálii nebo Novém Zélandu vím, že se tam školní děti věnují pohybu podstatně víc. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy by se mělo zamyslet a počet hodin zvýšit,“ přidal svůj apel Hradilek.
