„Super bylo především vítězství nad Maďarskem a remíza s Ukrajinou,“ upozorňuje Votava na cenné výsledky.
Teď se však úspěšná série zadrhla, Indie a především Německo byly nad síly českých šachistů. „Indie bez Ánanda určitě nebyla neporazitelným soupeřem. Vždyť kromě Hráčka proti Sasikiranovi měli všichni hráči nad svými soupeři převahu v ELO bodech. Je to škoda, že prohráli, ale na druhou stranu to rozhodně není ostuda,“ říká Votava o indickém týmu, jehož hráči Sasikiran a Harikrišna letos startovali na pardubickém šachovém festivalu.
Ani dvě porážky však českému družstvu nesebraly naději na kvalitní umístění. „Je to velice dlouhý a vyrovnaný turnaj,“ konstatuje Votava. „Klíčové bude zejména poslední kolo. Můžete v něm dostat slabšího soupeře, vysoko vyhrát a posunout se dopředu. Nebo se silným týmem prohraje a následuje sesun v celkovém pořadí. Podle mne by umístění kolem patnáctého místa mohlo být reálné,“ dodává.
Pokud by došlo na jeho slova, český tým by dosáhl daleko lepšího umístění než v roce 1996 v arménském Jerevanu, kde startoval i Votava. „Tehdy jsme hráli hodně špatně, takže se mi olympiáda ani moc nelíbila,“ vzpomíná.
Letos si mohl spravit chuť. Z pracovních důvodů však zůstal doma. „Kdybych usiloval o to jet do Bledu, tak by mě možná v zaměstnání uvolnili. Byl jsem však před tím čtrnáct dnů na turnaji na Islandu, tak jsem to ani nezkoušel,“ vysvětluje Votava.
S neúčastí se prý velice snadno smířil. „Přestože český tým hraje výborně, tak mě absence skutečně opravdu nemrzí,“ tvrdí zanedlouho osmadvacetiletý šachista.
