Zápas měl náboj už dlouho dopředu. Oba týmy se totiž jen před třemi měsíci utkaly o bronzovou medaili a Zora ji tehdy překvapivě vyfoukla Porubě v rozhodujícím utkání na jejím hřišti.
„Bavili jsme se o tom, dávali jsme to do hecu, aby si holky uvědomily, že jsme v posledním zápase přišli s tímto soupeřem o medaile a máme jim co vracet,“ prozradil trenér Poruby Peter Olšavský.
Myšlenky na plánovanou odvetu ale jeho hráčkám svázaly ruce na dvojitý uzel. Během třiceti minut dokázaly za brankářku Raškovou dostat balon jen šestkrát. „Po prvním poločase by se v nás krve nedořezal. Nebyli jsme důrazní a zahazovali šance. Trochu jsme museli zvýšit hlas, aby si děvčata uvědomila, že takto hrát nemůžeme,“ přiznal kouč Poruby.
Zora šla do 2. poločasu s vedením 12:6, po deseti minutách se však začalo rozplývat. Stačilo pár neproměněných střel a sebedůvěra v útoku zmizela. „Několikrát jsme zklamali z vyložených pozic z křídel a pivota a pak se nervozita přenesla i do spojkové střelby,“ všiml si Hegar.
Poruba v 52. minutě srovnala skóre, obrátit jej na svou stranu se jí však nepodařilo. V poslední minutě poslala Zoru do vedení Gajdošíková, pak se ještě domácí dožadovali sedmičky po zákroku na brankovišti na Severovou, místo toho ale Poruba rozjela rychlou akci, z níž vyrovnala v čase 59:47. „V závěru jsme měli trochu štěstí,“ uznal kouč Poruby. „Bylo to hektické a ta sedma přišla za snahu,“ věří.
Na lavičce olomouckých hráček vládl smutek, cenná výhra byla blízko, navíc během utkání ani jednou neprohrávaly.
„Závěr se mi těžko hodnotí. Možná rozhodl větší počet sedmimetrových hodů (2:5), ale to je těžko říct. My se musíme vyvarovat zbytečných chyb, které nás stály vedení. Nedokázali jsme udržet koncentraci celých šedesát minut,“ litoval Hegar, který tak začal svou misi na lavičce Olomouce remízou. „V první půli jsme hráli podle představ, důrazně v obraně, s rychlým útokem v první, druhé vlně. Hrozně nás trenéry mrzí, že jsme nedokázali výkon přenést i do druhé půle.“
