Bylo by možné si na pár minut promluvit? „Teď ne, zkuste to zítra,“ odpovídal vytrvale. „Catch me,“ usmál se. To „if you can“ bylo sice nevyřčeno, ale viselo ve vzduchu.
Nakonec se bájný Ole přece jen uráčil. Druhý nejúspěšnější olympionik historie a vítěz 96 závodů Světového poháru se rozpovídal v tiskovém středisku u dámských záchodků.
A když už k rozhovoru svolil, byl Ole Einar Björndalen povídavý a vtipný.
„Počkejte, tady policistka chce jít na toaletu. Tu musíme pustit,“ smál se.
Ole, co si vybavíte, když se řekne 9. březen 2005?
2005? Kde to bylo?
V rakouském Hochfilzenu.
Na mistrovství světa, že? To se jel vytrvalostní závod na 20 kilometrů a já byl druhý, ne?
Bohužel. Byl to jediný závod, který jste na šampionátu nevyhrál, dojel jste šestý.
Ano, ano, už si vzpomínám. A kdo tehdy vlastně vyhrál?
HVĚZDNÝ REPORTÉR. Ole Einar Björndalen teď pracuje pro norskou komerční televizi jako biatlonový expert. Podílí se na tvorbě reportáží ze Světového poháru.
Roman Dostál z Česka.
No jo, to si pamatuju! (zasměje se) V tom roce jsem na tom byl vážně skvěle, jen v tomhle závodě jsem zapomněl střílet. Jinak to byl ale skvělý šampionát. Co teď Roman dělá?
Víceméně to stejné co vy. Spolupracuje s Českou televizí.
Vážně? To je cool. Akorát, že Česká televize má vysílací práva, což je výhoda.
Vy živé přenosy komentovat nemůžete, že?
Pracuju pro komerční TV2, zatímco práva na přenosy u nás má státní NRK. Tím pádem musíme dělat reportáže - musíme být kreativní a nacházet témata, která zatím nikdo nezpracoval. To mě fakt baví. Je fajn, že můžu navštívit pár Světových pohárů.
Jaké závody máte v plánu?
Byl jsem ve Slovinsku v Pokljuce, teď jsem tady, pak Ruhpolding a Anterselva a nakonec mistrovství světa v Östersundu.
Když děláte rozhovory s biatlonisty, máte výhodu, že vás všichni znají? Asi vás nikdo neodmítne, ne?
Ono to není tak lehké. Tím, že nemáme práva, stojíme na konci mixzóny (prostor pro rozhovory), a když k vám sportovci přijdou, už jsou unavení a někdy moc nechtějí mluvit. O to těžší je získat dobrý rozhovor.
Když teď sledujete závody z jiné strany, chybějí vám?
Určitě, není to tak dávno, co jsem ještě nosil startovní číslo. Ale už jsem skončil a myslím, že jsem udělal dobře. Jsem s tím smířený.
Jak se vlastně má vaše žena Darja Domračevová?
Je doma s rodinou a přijede za mnou do italské Anterselvy, takže budeme konečně zase spolu. I tak spolu ale mluvíme několikrát během dne, voláme si pak i večer. Což je fajn, ale samozřejmě to nenahradí ten čas, který bychom jinak strávili společně.
Jak ho tedy jinak trávíte?
Jezdíme na lyžích, hrajeme si. Děláme všechno možné jako normální rodina. Vážně si připadám jako normální otec.
A co vaše Xenie? Co ráda dělá?
Miluje malování a je v tom opravdu dobrá. Baví ji ale víceméně všechno, je dost aktivní a samozřejmě, taky ráda lyžuje.
Jak by taky ne, vždyť má pro biatlon nejlepší DNA ze všech. Bude se mu věnovat?
Možná má nejlepší předpoklady, ale ne vždy to hraje roli. Někdy potomek slavných rodičů nemá talent pro sport. Tak uvidíme, co z ní nakonec bude.
Po biatlonové exhibici na Schalke, kde jste dojeli s ženou třetí, se objevily spekulace o jejím možném návratu…
… Ale to jsou spekulace, ty bych nerad komentoval. Určitě nemá v plánu se vracet. Trávíme teď spoustu času cestováním a sami ještě nevíme, kde se potom usídlíme. Záleží, kde budeme mít práci, co bude nejlepší pro rodinu. Ještě jsme se nerozhodli, jestli zůstaneme v Norsku, v Minsku, nebo v Rakousku.
Předpokládám, že donekonečna experta v televizi dělat nebudete. Lákalo by vás trenérství?
Momentálně asi ne, ale kdybych dostal zajímavou nabídku? Proč ne. Už jsem jich pár dostal, ale pořád asi čekám na něco speciálního, co mě fakt zaujme. Čekám na správné lidi, na správný tým. Zatím to nepřišlo.
Mluvilo se také o tom, že byste jednou mohl dělat prezidenta celého biatlonu.
Jojo, slyšel jsem, dost se o tom diskutovalo, ale já si nemyslím, že je to něco, co bych měl dělat.
IBU má pár měsíců nové vedení. Dost věcí se změnilo.
Opravdu? Zatím to nevnímám tak, že by se toho tolik změnilo.
Změnili se lidé, chtějí utvářet nová antidopingová pravidla…
To je pravda, jsou tam noví lidé, pro mě je ale obtížné to zatím hodnotit. Je to chvíli, co se to změnilo, takže by nebylo fér hodnotit, jestli předchozí vedení bylo lepší, nebo horší. Vím, co udělali lidé před nimi - spoustu dobrých věcí, ale také spoustu špatných věcí.
Bývalý předseda Anders Besseberg byl údajně uplácen za přehlížení ruského dopingu. Vy jste byli kamarádi.
Ano, znám ho třicet let. Udělal opravdu spoustu dobrých rozhodnutí, ale pochopitelně také spoustu takových, se kterými se nedá souhlasit a kvůli nimž jsme se několikrát pohádali. Ale nemůžete mu upřít ani zásluhu na tom, že biatlon je teď tam, kde je.
Ten mužský je momentálně říší dvou mužů - Martina Fourcada a Johannese Böa. Líbí se vám to?
Je to skvělé, takhle by to mělo být. Fourcade momentálně není tak silný jako dřív, ale určitě je silnější než před Vánocemi. Myslím, že se vrátí výkonnostně tam, kde byl.
Ole Einar Bjoerndalen, Raphael Poirée v dobách jejich velkých soubojů.
Vždycky je dobré mít ve sportu dva rivaly. Tak jako jste se vy pral s Raphaëlem Poiréem.
Ano, tohle je moc důležité. V každé éře máte spoustu skvělých biatlonistů, ale je důležité mít dva takové exkluzivní sportovce, jako je Fourcade a Bö, kteří ten sport posouvají na jinou úroveň. Jasně, každý má rád, když vyhrává, ale pro sport jako takový je dobré, že jsou dva a perou se.
Ve Světovém poháru máte 96 triumfů. Může vás někdo z těch dvou překonat?
Určitě, Fourcade to může dokázat. Podle mě má ten potenciál pouze on. A má velkou šanci.
Přál byste mu to? Nebo byste raději zůstal tím nejlepším?
Na to nemyslím. Za ty roky se toho hodně změnilo. Když jsem začínal, nezávodili jsme tolikrát jako teď. Momentálně je více šancí vyhrát, proto to asi nemůžeme srovnávat v čase. Martin má skvělou kariéru, já jsem měl taky. On je pořád extrémně silný a já mu přeju spoustu dalších výher.
