"Trenér Pospíšil je v tomto ohledu tak trochu jako Viktor Tichonov. Cizí názory mu pod nos nejdou. To byl pro mě v Brně trochu šok. V cizině jsem potkával spíš demokratičtější typy trenérů," usmívá se.
Navíc hráči A Plus Brno nemají v rozjeté sezoně dost času na speciální tréninky. Liga v plném proudu, k tomu pohárová utkání. Kromě toho by se zatím trénink týkal jen mladíků Bendy a Prachaře. Dalším pivotem Brna je čtyřiatřicetiletý Svoboda, který může zkušenosti rovněž rozdávat.
"Počítám ale, že se to od ledna zlepší. Bude víc času a můžeme jeden dva tréninky týdně realizovat," doufá Okáč. Jeho plány potvrzuje i hlavní kouč Brna Miroslav Pospíšil, který Okáče vedl už v dorostu. "Počítáme, že nám bude v budoucnu koučovat podkošové hráče. Chceme sehnat ještě dva vysoké kluky, kterýmby se věnoval," vysvětluje trenér "Už teď se od něj hráči můžou učit i na hřišti při zápase. Má tolik zkušeností, že by bylo od mladých pivotů trestuhodné, kdyby od něj nic neokoukali."
Okáč nazývá trenéra Pospíšila košíkářským Tichonovem, svérázným trenérem ruské hokejové reprezentace. Sám Okáč by však mohl být označen jako basketbalový Igor Larionov. Má čtyřicítku na krku, a přesto sveřepě odmítá opustit palubovku nejvyšší domácí soutěže, stejně jako slavný ruský hokejový útočník kluziště v NHL.
Koneckonců k tomu nemá zatím důvod. Zdraví mu slouží a své si taky uhraje. V nedělním utkání proti Ostravě postavil svých dvě stě sedmnáct centimetrů pod koš a jako chobotnice svými chapadly lovil střelecké pokusy soupeře. "Vyhovovalo mně, že jsem v neděli nastoupil od začátku," pochvaloval si Okáč. "Vždycky se totiž před utkáním pečlivě protáhnu, ale pokud pak sedím na lavičce, tak je zle. Tělo rychle ztuhne a není sranda naskočit do rozjetého zápasu."
Za víc než dvacet let jeho profesionální kariéry se v basketbalu mnohé změnilo. Hra je rychlejší, tvrdší, přesnější a náročnější na fyzickou kondici. "Spousta starších hráčů kouká dnes na basketbal a myslí si, že by neúspěšné střelecké pokusy mladých basketbalistů proměnili i s prstem v zadnici," všiml si Okáč. "Možná kdyby na to měli pět vteřin jako před dvaceti lety. Dnes se hraje hrozně rychle. Na hřišti se sejde deset atletů, a to je na tempu hry znát."
Dalším faktorem, který přispívá k prodlužování Okáčovy hráčské anabáze, je jeho výška. 217 centimetrů a znalost spousty technických fines mu zatím nahrazuje setinky, které ztrácí klesající rychlostí. "Výška je moje výhoda. Třeba rozehrávač, ten když stárne a ztrácí rychlost, tak je zle. Ale na pivotu rozhodují centimetry navrch," ví druhý nejvyšší hráč první ligy.
