Tak moc si Tiril Ekhoffová zakazovala: Nemysli na loňský šampionát.
Jenže... ono to nešlo. Zas a znovu se jí vracela vzpomínka na sprint v Anterselvě 2020, do nějž vstupovala jako největší favoritka - a pak minula šest terčů a skončila devětapadesátá.
Větrná loterie na MS. Češky se sprintem protrápily, slaví Eckhoffová |
Co když se to stane zase?
Norský kouč Sverre Huber Kaas sledoval, jak s Eckhoffovou před jejím prvním individuálním startem na Pokljuce cloumala nervozita: „Ještě v pátek na tréninku byla Tiril vystresovaná, v jednu chvíli se i rozplakala. Ale já jí říkal: Nemáš proč se bát, tohle je jiná aréna a úplně jiný scénář.“
Měl pravdu. Jiný byl také vítr. Popravdě, byl mnohem silnější než před rokem.
Eckhoffová si dávala na střelnici na čas, zaznamenala až 70. střelecký čas dne, horší než Markéta Davidová. Co však bylo podstatné: zasáhla všech deset terčů.
„Namixovala při střelbě ideální mix trpělivosti a zkušeností,“ chválil její střelecký kouč Patrick Oberegger.
„Když fouká, většinou jako střelkyně za moc nestojím,“ nezastírala 30letá Norka. „Ale jakmile jsem měla za sebou i stojku, věděla jsem: Pokaždé, když dám dvě nuly, bývám těžko k poražení.“
Vyrážela ze střelnice s náskokem 11,4 sekundy na Francouzku Chevalierovou. A ve finiši ho uhájila.
Tak emocionální najednou byla.
„Loni stál můj šampionát za ho... Moc jsem toužila to napravit,“ svěřovala se. „Dnes jsem byla silná mentálně. Bojovala jsem s podmínkami v závodě i s vlastními démony z minulosti. A teď se mohu poklepat po rameni a říci si: Dobrá práce, Tiril.“
Tusen takk for alle hyggelige meldinger i dag Veldig stort å få oppleve dette Takk til teamet, sponsorer og dere som heier på meg
I tentokrát se v jejích očích objevily slzy - ovšem dojetí.
„Můj bože, já jsem tak šťastná a pyšná,“ jásala. V Oslu 2016 se stala doma senzační mistryní světa ve sprintu, jenže od té doby se jí na vrcholných akcích příliš nedařilo. „Říkali mi, že nejsem na šampionáty psychicky dostatečně odolná. Naštěstí jsem je vyvedla z omylu.“
Zeptali se jí: Co se změnilo od roku 2016?
„Jsem starší, to vždycky pomáhá,“ zasmála se. „Navíc mám v Patrickovi opravdu dobrého střeleckého kouče.“
V sezoně ovládla už čtvrtý sprint v řadě a zároveň sebrala krajance Marte Olsbuové-Röiselandové žluté číslo první dámy Světového poháru. A ještě cosi: „Konečně jsem vyhrála i na Pokljuce. Já už v minulosti vyhrála skoro všude, ale tady ještě nikdy. Až dnes!“
Čímž to nekončí, ujišťovala Ingrid Tandrevoldová, kamarádka Eckhoffové: „Jsem si jistá, že Tiril dnes naskočila na vlnu a pojede na ni celé mistrovství.“
Francouzská matka: Kluci mě inspirovali
Anais Chevalierová-Bouchetová sice v sobotu čistou střelbu nepředvedla, jedinou chybu při stojce však dokázala nahradit skvělým během, nejlepším ze všech, dokonce i rychlejším než Eckhoffová.
V cíli oslavovala stříbro. Svoji druhou medaili v životě ze světového šampionátu, ale první v roli matky.
Poprvé kráčela na stupně vítězů po závodě, jenž se stal památným také pro český biatlon. Vzpomínáte? Sprint v Hochfilzenu 2017, triumf Gabriely Koukalové po tuhé bitvě s Laurou Dahlmeierovou... a překvapivý bronz pro Anais Chevalierovou.
PŘED ČTYŘMI LETY. Tři nejlepší biatlonistky ze sprintu na MS v Hochfilzenu 2017. Uprostřed mistryně světa Gabriela Koukalová, vlevo stříbrná Němka Laura Dahlmeierová, vpravo bronzová Francouzka Anais Chevalierová.
V sezoně 2019-2020 se z biatlonových klání kvůli mateřské přestávce vytratila, přivedla na svět dceru a s upraveným příjmením Chevalierová-Bouchetová se v letošní sezoně vrátila.
Coby matka se dokázala hned prosadit, a napodobila tak někdejší úspěchy své slavné krajanky Marie Dorinové-Habertové.
Stejně jako Eckhoffová bojovala také Chevalierová před sobotním závodem se slzami. Středeční smíšenou štafetu střelecky vůbec nezvládla a odeslala svůj tým ze 2. na 5. místo. Žena, která ve volném čase ráda maluje, viděla před sebou jen temné barvy.
Náladu ve francouzské reprezentaci pak zvedli v pátek muži, když si Simon Desthieux a Emilien Jacquelin doběhli ve sprintu pro stříbro a bronz. „Kluci přišli na hotel se svými medailemi celí rozesmátí, já se na ně dívala a řekla jsem: Takovou chci taky,“ popisovala Chevalierová.
Momentky ze sprintu biatlonistek v Pokljuce |
Její kolegyně Julia Simonová, letos už vítězka dvou pohárových závodů, ujišťovala: „Ani na chvíli jsem nepochybovala, že se Anais ze štafety otřepe. A přesně to udělala.“
Zato Simonová musela skousnout hořkou pilulku vlastních šesti nesestřelených terčů.
Z větrné střelnice a tuhého slovinského mrazu měla i Chevalierová respekt. „Já jsem totiž na zimu hrozně senzibilní, měla jsem strach o citlivost svých prstů,“ líčila. „Ale měla jsem na rozdíl od jiných štěstí, že se před oběma mými položkami utišil vítr. Pak už jsem se jen snažila soustředit na vše, co mám dělat. A ono to fungovalo.“
Běloruská senzace: Konečně bez trestného kola
A pak tu máme Hannu Solovou, biatlonistku se jménem připomínajícím Hana Sola, hrdinu filmové série Hvězdných válek, která si občas s malorážkou vůbec netyká.
Se střeleckou úspěšností 70 procent se před startem sprintu řadila mezi nejhorší střelkyně ze všech 99 přihlášených biatlonistek.
Potom se rozběhla po trati, skolila pět terčů vleže, pět vestoje, přihrnula se do cíle - a atakovala stupně vítězů.
„To se mi ještě letos ani jednou nestalo, abych zasáhla všechny terče,“ svěřovala se 24letá biatlonistka z Vitebské oblasti.
Bělorusové ji coby devatenáctiletou poslali v roce 2016 do Světového poháru, ať se holka otrká. Pokljuka je už jejím čtvrtým světovým šampionátem, ale maximem Solové na nich bylo doposud 50. místo ve vytrvalostním závodě v Anterselvě 2020.
Ve Světovém poháru si v aktuální sezoně vedla nejlépe v Hochfilzenu, kde skončila šestnáctá ve stíhačce. Ale také měla na kontě závody, v nichž minula 7 nebo 8 terčů.
Ne tentokrát.
„Moc se mi ulevilo, když jsem zasáhla i poslední terč a věděla, že poprvé v sezoně nemusím na trestné kolo,“ vyprávěla. „Poslední kolo na trati pak bylo nesmírně tvrdé, síly docházely, ale dala jsem do toho všechno.“
Za cílem se převlékla a pokukovala po výsledcích. Kdo mě ještě předjede? A najednou pochopila: „Já budu muset jít na medailový ceremoniál. Mám bronz!“
Smutná Davidová: Vrátilo se mi střelecké sebevědomí. A pak to takhle zvořu |
Byla tak zmatená a šťastná, že ani nevěděla, co má při ceremoniálu dělat. Když se z něj vrátila, na tiskové konferenci přiznala: „Pořád jsem nepochopila, co se stalo.“ K úterním 25. narozeninám si nadělila ten nejkrásnější dárek.
Webové stránky ruské verze Eurosportu vzápětí uvedly, že až do sobotního závodu byla Solová mnohem známější než biatlonovými výsledky tím, co udělala mimo tratě. Jako jediná z běloruské ženské biatlonové reprezentace totiž odmítla v lednu podepsat dopis běloruských sportovců vyjadřující v čase mohutných celonárodních protestů plnou podporu prezidentovi Alexandrovi Lukašenkovi. Dopis byl protiakcí Lukašenkova režimu poté, co Běloruská sportovní nadace kritizovala jeho praktiky.
„Mnozí sportovci byli k podpisu na podporu Lukašenka donuceni hrozbou odebrání finanční podpory. Trenéři, kteří prezidenta podpořili, dostávali za odměnu Řád práce. Když Solová na rozdíl od svých reprezentačních kolegů dopis nepodepsala, stala se hrdinkou protestujících Bělorusů,“ uvedl web ruského Eurosportu.
Teď je hrdinkou i na poli sportovním.
