Pravda, rozjížděla se do závodu pomaleji. Ale není to běh, nýbrž především střelba, která teď dělá Evě Puskarčíkové radost.
Deset ran - desetkrát do terče.
„Před sezonou to nebylo nejlepší, i když je fakt, že já na podzim vždycky střílím hůř,“ vyprávěla po 22. místě ve sprintu. „Proto jsem tu potřebovala nabrat střelecké sebevědomí, abych se potom mohla na jednotlivých položkách postupně i zrychlovat.“
Tentokrát zaznamenala sice až 60. nejlepší střelecký čas (na úrovni Kaisy Mäkäräinenové). Zato loni se v průběhu sezony dokázala v rychlosti střelby umisťovat v Top 5.
„A ten můj běh se, doufám, taky ještě zlepší. Dnes to bylo na trati pocitově těžké,“ svěřovala se.
Důležitým předpokladem pro další posun je její zdraví. Loni tolik chatrné zraněné rameno prozatím drží, což je další dobrá zpráva z Pokljuky.
„Musím poděkovat panu profesoru Kolářovi a jeho týmu, protože až do začátku sezony jsme s nimi na tom rameni usilovně makali. Na leden jsem domluvená, že se u něj zase stavím.“
Na hotelovém pokoji se v této sezoně Puskarčíková proměňuje i v biatlonovou „mámu“ Markétě Davidové. Co tedy popřála benjamínkovi týmu před sobotním sprintem?
„Ať se z toho nepo... A hodně štěstí.“
Davidová po skvělém vytrvalostním závodě ani tentokrát nezklamala, střelecká bilance jedné chyby vleže i vstoje je na juniorku stále dobrá. A ten běh! Opět vynikající, pátý nejlepší z celého startovního pole.
Rychleji zvládly 7,5 kilometru dlouhou trať pouze Mäkäräinenová, Fialková, Aymonierová a Vittoziová.
V součtu to pro Davidovou znamenalo 32. místo a dalších devět pohárových bodů. Celkově nyní drží ve Světovém poháru desátou pozici.
„Dnešní umístění beru, s tou střelbou na víc nebylo. Já střílím pomalu a sprint je strašně rychlý,“ bilancovala. „Ty chyby mě mrzí, ale jsem ráda, že jsem to ustála aspoň takhle, že jsem neměla víc než jednu chybu v každé položce. Příště to bude zase lepší.“
Předsevzala si sice, že se bude snažit na čtvrteční závod a úspěch nemyslet, ale... „Nějaký ten binec mi asi v hlavě nadělal,“ pousmála se.
O jednu příčku před Davidovou se ve sprintu na 31. místě umístila s čistou střelbou Jessica Jislová, ale mohlo to být ještě o dost lepší. „Jess upadla,“ ozvalo se ve vysílačkách českého týmu v průběhu posledního kola.
Důvod? Jislová byla ve sjezdu rychlejší než Němka Herrmannová, chtěla ji tedy předjet, při předjížděcím manévru však neudržela rovnováhu a šla k zemi.
Přesto se může radovat ze šestého bodovaného umístění kariéry.
Naopak na kontě Veroniky Vítkové čněla navzdory nule ze střelnice též nula na kontě získaných bodů - a v její tváři se zrcadlilo zklamání, trápení a tápání.
Krčila za cílem rameny, působila sklesle.
Čas na soupeřky ztrácela od prvního kilometru, nakonec z toho bylo manko 1:50,9 na vítěznou Mäkäräinenovou a 47. místo.
„Kdybych věděla, v čem je problém, tak pro to něco udělám,“ říkala tiše. „Jenže v tuhle chvíli to nevím. Neodjíždí mi to, jsem na trati hrozně tuhá. Hned po startu jsem cítila, že to není dobré. Prostě mi to nejede, nevím proč. Při takovém fyzickém rozpoložení mi nezbývá nic jiného než střílet nuly.“
Ve dvou závodech tohoto týdne zasáhla 28 z 30 terčů, ale zatím jí přesná muška nepomohla k lepšímu než 38. místu z vytrvalostního závodu.
Co se s ní děje, se pokoušejí zjistit trenéři, hledající důvody rovněž v tradičních problémech Vítkové s vysokou nadmořskou výškou. Ale i když se s nimi v minulosti v Anterselvě nebo Pokljuce potýkala, nikdy to nebylo s jejím během až tak zlé.
Přitom příprava na sezonu se jí povedla.
„Musíme se na to pořádně podívat, co se s Veronikou děje. Stále je čas,“ říká kouč Egil Gjelland.
Sečteno a podtrženo: české ženy (s výjimkou Lucie Charvátové) si v úvodu sezony zaslouží ocenění za to, jak vypilovaly střelbu. Davidová září na trati běžecky. Puskarčíková a Jislová ještě mohou zrychlit, každopádně by však měly být v porovnání s minulou sezonou závodnicemi na vzestupu.
A Vítková je velkou záhadou.
Snad se ji brzy podaří rozluštit. Zítra se bronzová olympijská medailistka dožívá 30 let.