Byl to nezvyklý pohled.
Jindy hlučný obr mluvil tiše, působil zkřehle. Náhlá průtrž mračen a prudký déšť podtrhly ponurou atmosféru Dostálova rozhovoru.
„Byl to můj nejhorší závod na vrcholné akci v kariéře,“ litoval. Bronzová medaile se zdála být nedostatečnou náplastí. „Je to poměrně zklamání,“ neskrýval své pocity.
Jak závod z vašeho pohledu probíhal?
Na 500 metrech už jsem si myslel, že to je můj životní závod. Stejně jako v Moskvě před třemi lety, kdy jsem vyhrál. Cítil jsem se skoro nezastavitelně. Nicméně ta moje nezastavitelnost skončila asi 250 metrů před cílem, kdy přede mě šel Fernando Pimenta i pak Němec (Tom Liebscher).
Bronz tedy hodnotíte jako neúspěch?
Já vám to povím takhle. Já jsem sem jel s tím, že jsem chtěl vyhrát. Už se mi to jednou povedlo na mistrovství světa a každá nevýhra už vlastně pro mě není ideální závod. Možná to bude znít namyšleně, ale jsem vlastně až druhý poražený.
Kde se závod lámal?
Asi na těch posledních 200 metrech. Myslím si, že Němec, který vyhrál dnes, asi volil stejnou taktiku jako Španěl (Marcus Walz) loni. Musím se na to pak zpětně podívat, ale myslím, že se trošku svezl na vlně. Jestli byl tak dvě vteřinky za mnou v průběhu, tak je to možné. Potom se mu to do finiše povedlo stejně jako Španělovi, takže obrovský klobouk dolů za to, jak to zvládl takticky. Dneska opravdu byli dva lepší než já.
ZKLAMÁNÍ. Josef Dostál bral na kilometrové trati bronz, ale ambice měl větší.
Co s tím, aby se vaši soupeři nevozili na vlně?
Nic. Vyjet si lepší dráhu na kraji. Když jedu na kraji, může toho zneužít jen jeden soupeř, když uprostřed, tak dva.
Vnímal jste mohutnou podporu publika? Nevybláznila vás?
Vnímal jsem ten obrovský rachot, ale posledních 200 metrů jsem byl tak v háji, že jsem ani nevěděl sám o světě. Jel jsem tak, jak jsme se domluvili s trenérem. Hezky od začátku vepředu, držet si to a doufat, že to vydržím. Dneska jsem to na špičce nevydržel, takže asi tak.
Jak se vypořádáte se zklamáním? Čím ho setřesete?
Nechám se pořádně vykoupat v porážce. Myslím, že mě to nabudí do zítřka. Jestli jsem byl dneska ráno nesnesitelný před finále, tak to byl asi slabý odvar proti tomu, co přijde zítra.
Nikdo na vás nemohl promluvit?
Tak nějak.
Čím to bylo? Spalo se vám dobře? V Praze mnohé rušila silná bouřka.
Spal jsem na dnešek asi devět hodin, což se mi moc často nestává. Krásně jsem si odpočinul, ráno jsem se cítil nabitý, jelo se mi hezky, bohužel to nestačilo.
