Od Laufra do stínu televize

Praha - Na začátku byla náhoda. Vzešla z ní nehynoucí sláva. Včera uplynulo 80 roků od chvíle, kdy legendární Josef Laufer odstartoval éru rozhlasových sportovních přenosů v celé Evropě. Právě 3. října 1926 zprostředkoval posluchačům tehdejšího Radiojournalu prestižní fotbalový zápas Slavia Praha – Hungaria Budapešť. Tedy jeho první poločas.

AUDIO: Josef
Laufer vzpomíná

"Ukončete to, dosti té komedie. Děkujeme vám, pane redaktore. Mohlo to být ještě horší, ale my budeme radši vysílat nějakou muziku," vzpomínal kdysi Laufer, jak ho o poločase vyhnal od mikrofonu ředitel rádia.

Z nemluvy hvězda

Laufrovi sice vadilo, že se lidé nedozvědí výsledek, ale zase tak moc se vlastně nedivil: "Vždyť jsem přece nikdy nemluvil do rádia a jako spolkový funkcionář jsem byl velmi špatným řečníkem, jenž si všechny zprávy a referáty psal a pak předčítal."

Přesto nucený rozhlasový záskok na poslední chvíli – nedorazil totiž určený reportér – učinil ze slávistického sekretáře na dlouhá léta jediného a dodnes nejslavnějšího rozhlasového reportéra v zemi, ačkoli zemřel už před 40 lety.

Jeho vystoupení, často vysílaná dokonce ampliony na ulicích, se podle pamětníků barvitým popisem blížila televizním přenosům.

"Váš hlas, to jsou naše oči, vidíme zelený trávník, plné tribuny i výborně chytajícího Pláničku," psali mu podle webu rozhlas.cz nevidomí posluchači. Přitom Laufer byl barvoslepý...

Záznam premiéry z roku 1926 se nedochoval, zato během let takřka zlidověl jeho komentář finále mistrovství světa 1934 mezi Itálií a Československem.

AUDIO: komentář
finále MS 1934

Diváky při něm jako vždy dokázal vtáhnout do hry, přitom zůstal noblesní a gentlemanský. Když Italové promarnili šanci, říkal: "Dobré je to. Nesmíme se radovati z neúspěchu soupeře, ale oddechněte si. To je dovoleno."

Před druhou světovou válkou vládla ve sportu doba rozhlasová. A příliš s ní nezakolísal ani poválečný nástup televize v 50. letech 20. století. Naopak, v 60. letech si rozhlas připoutal fanoušky populárními pořady S mikrofonem za hokejem či S mikrofonem za fotbalem.

Rozhlasové brepty

"Čeští desetibojaři dostali glukózu nitroděložně."

Petr Souček

"Koroljov zabil dvěma mouchami jednu ránu."

Miroslav Augustin

"V brance hokejistů Hovory je Jihlava."

Vladimír Vácha

"Vyhrála Číňanka Li Na Li. Pardon, Na Li Na."

Vojtěch Bidrman

"Brankář Vaniak zůstal stát na čáře zkamenělý v rozkroku."

Ivan Quirenz

"A teď se objevilo zraněné víční očko..."

Stanislav Sigmund

"Za Litvínov je na buly Hlinka, za nás Pašek."

Gabo Zelenay (o Slovanu)

"Dobrák Pepíček Laufer chodíval ještě tenkrát do redakce. Ne tak kvůli přenosům, káral nás za cigarety a panáčky, že škodíme hlasu," vzpomíná Vladimír Vácha, spoluzakladatel relací.

Nástup "on-line" konkurence

Rozhlas jimi už před lety průkopnicky předznamenal dnešní příval "on-line" médií. Teletext, SMS, internetové reportáže, to nyní rádiu tvrdě konkuruje. I televize jsou pružnější. Lidé – pokud zrovna neřídí auto – už nemusí čekat, kdy zvuková režie přepojí na jejich stadion. Každý si vyhledá právě jen informace, jež ho zajímají.

Před pár lety se objevil záměr zkrátit stopáž "Mikrofonů", a tak je oživit. Jenže ředitel rozhlasu tehdy dostal nesouhlasnou petici s podpisy zhruba pěti tisíc fanoušků, a vše zůstalo při starém. Kupodivu dnes už daleko víc ohrožují rozhlasové přenosy samy sporty, jichž se týkají: fotbal a hokej.

"Problémem jsou roztahané začátky a případná prodloužení ligových zápasů, potom je těžké poskládat z přenosů pořad," říká Petr Souček, vedoucí redakce sportu v Radiožurnálu.

Tato veřejnoprávní stanice jako jediná pokrývá pravidelně všechny ligové zápasy ze dvou nejpopulárnějších sportů. Kdysi to zkoušelo Rádio Alfa, ale projektu záhy došel dech.

"Rozhlasové zpravodajství je příšerně drahé," vysvětluje inženýr ekonomie Souček. "My sice náklady na domácí přenosy pokryjeme penězi od sponzorů, ale nemít rozhlasové zázemí a výhodná vysílací práva ze světa od Evropské vysílací unie, nešlo by to. Češi nejsou sportovní fanatici jako Španělé nebo Brazilci."

Přesto si každý pořad S mikrofonem za sportem i dnes naladí podle Součka kolem 50 tisíc posluchačů.

"Televize nesmetla rádio za 50 let. A nemyslím, že by to dokázal internet, který nám naopak dost pomáhá. My ho využíváme při režiích ‚Mikrofonů‘ a ještě nás díky němu poslouchají lidé až v Austrálii," dodává rozhlasový sportovní šéf Souček.

Brazílie – země, kde dál vládne doba rozhlasová

Zlatá éra rádia trvá. Platí to přinejmenším v Brazílii, zemi posedlé fotbalem.

"Lidé u nás si při přenosech z fotbalu často ztlumí u televize zvuk, na ni postaví rádio a dají ho pořádně nahlas," líčí brazilský rozhlasový reportér Roberto Carmona, který s mikrofonem okomentoval už 10 mistrovství světa.

Starý pán, jenž na přenosy chodí ve vytahaných teplácích, je živoucí legendou rozhlasové tradice, která se v Brazílii těší nehasnoucí slávě.

Co víc: rádio významně přispělo k tomu, že se tam fotbal stal náboženstvím. "Právě rádio udělalo z fotbalu masovou hru tím, že umožnilo sledování zápasů i v těch nejodlehlejších končinách," tvrdí britský novinář Alex Bellos, který napsal o brazilském fotbale knihu.

Od počátků přenosů šlo o to, vtáhnout temperamentní fanoušky co nejvíc do děje. Když Carmona před letošním šampionátem živě komentoval tréninkový zápas Brazilců, křičel dramaticky do éteru i v okamžicích, kdy byl míč za postranní čárou.

V roce 1942 přišel reportér Rebelo Júnior s nejslavnějším slovem v dějinách fotbalových přenosů. Poprvé zařval do světa:

"Góóóóóóóóóól!"

Nyní je toto slovo nezaměnitelnou součástí každého rozhlasového vysílání v celé Jižní Americe. Čím déle kdo dokáže samohlásku "ó" protáhnout, tím je uznávanější.

Mistrem v tom byl Raul Longas, přezdívaný Muž elektrizujícího gólu, který zastínil všechny. "Měl k tomu důvod," vysvětluje Barros. "Longas byl krátkozraký a během vteřin, kdy vyl, mu jeho spolupracovník na kousek papíru napsal autora gólu."

Nejslavnější reportéři se stávají v zemi celebritami, které se v popularitě téměř rovnají hráčům. Brazilský národní tým dodnes coby komentátor provází syn legendárního Aryho Barrose: ten složil i známou skladbu, kterou mimo jiné zpíval Frank Sinatra, a patřil k nejvynalézavějším reportérům vůbec.

Jeden z fanoušků se jednou dožadoval vstupu na vyprodaný stadion, ale netoužil spatřit hráče na trávníku. "Chci vidět obličej Aryho Barrose!"

Jiný muž z rádia,Washington Rodrigues, udělal fiktivní rozhovor s míčem a donutil ho k pláči. Později se stal trenérem slavného Flamenga, a protože byl zvyklý sledovat fotbal z nadhledu, díval se na lavičce na televizi.

"Jsou samozřejmě modernější technologie, jak sledovat fotbal," uznává Carmona. "Ale emoce, které Brazilcům dává rozhlas, žádná z nich nenahradí. Proto je u nás dál rádio králem."

FILIP SAIVER

Rozhlasové přenosy, to je někdy sázka do loterie  

P r a h a (ve) - Aleš Procházka je v současnosti nejuznávanějším sportovním rozhlasovým reportérem v Česku. Desítky let doprovází jeho hlas v Českém rozhlase většinu nejvýznamnějších událostí v hokeji a v řadě olympijských sportů. "Mám rád, když se můžu na něco zajímavého dívat a ještě o tom vyprávět jiným," říká o své profesi, jež není zdaleka tak snadná, jak se může laikovi jevit. Jen si zkuste pohotově a souvisle popisovat, na co se díváte.

Váš projev působí soustředěně a rozvážně. Přesto – vybavíte si nezapomenutelný brept?
To ne. Když už se mi přihodí, snažím se na něj rychle zapomenout. Ale pamatuju si na jeden památný výrok mého učitele Stanislava Sigmunda. To bylo za starých časů, Sověti prohrávali s Finy 0:2 a on si pustil pusu na špacír: "No to je prdel, ještě jeden gól a jsou v prdeli." Povídal si pro sebe, jenže v tu chvíli už měl zapnutý mikrofon a všechno šlo do vysílání. Já mám výhodu, že ani soukromě nemluvím sprostě.

Populární televizní komentátor Robert Záruba se pyšní pečlivými přípravami na přenosy ve stylu omalovánek. Jak vypadá příprava rozhlasového reportéra?
V případě přenosů z ligy v pořadech S mikrofonem za hokejem bych ji nazval sázkou do loterie. Většinou se ve frontě reportérů z mnoha stadionů dostanete ke slovu sotva na pár minut za večer, takže jen tak tak stačíte popsat, co se vůbec stalo. Na to se lze těžko připravit. Ale u zápasů reprezentace, kde vysíláme celé třetiny, je dobré se nachystat.

Co jste si připravil v památném Naganu? S televizí národ otevíral zlatou bránu...
Úplně jsem zapomněl, co jsem tam říkal, jen si přesně pamatuju, co jsem tam prožil. Ale určitě jsem si tenkrát nechystal nic zvláštního. Mám rád úspěchy, které pro mě představuje každá medaile, a nerad bych něco předem zakřikl.

Nelákala vás někdy také televize?
Nabídka kdysi byla, ale já zapustil kořeny hluboko v rádiu.

Televize však rádio dávno převálcovala. A nejen ona. Objevují se další a další elektronická média.
Také to má své výhody, aspoň se lidem nepřejím (úsměv). Ale vážně: rozhlas je sice tlačený do pozadí přívalem nových médií, ale dobrou prací se s tím snažíme bojovat. Nakonec i v mobilu lidi to rádio poslouchají. A také díky internetu nás dnes mohou poslouchat, kdekoli se jim zachce.

SOUČASNOST. Miroslav Bureš komentuje ve vysílání Českého rozhlasu 1 – Radiožurnálu fotbal.