Pro jedny je to málem jako svatokrádež. No, jen si to představte. Pár set metrů od pokojů, kde kdysi spávala císařovna Marie Terezie, přehradí kus silnice a pustí tam motorky, které jezdí sem a tam.
A chvilkami řvou tak, že mi před oči skočí obraz třesoucích se okenních tabulek v oknech bývalé panovnice.
Motorky burácely kolem sídla králů
Ve dvojici, která se procházela kolem vídeňské radnice a rakouského parlamentu, to evidentně vyvolalo odpor. "To je hrozné, co to zase dělají," povídala žena muži. Ten jen nesouhlasně kroutil hlavou a táhl ženu pryč.
Co je tak znechutilo? Akce s názvem Moto GP meets Vienna, kterou si brněnská Grand Prix silničních motocyklů dělala reklamu v rakouské metropoli.
Desítka jezdců včetně Brňana Karla Abrahama se předvedla divákům na asi pětisetmetrové trati v centru města. Tu pořadatelé postavili podél turisticky nejvyhledávanějších míst a začali u zahrad kolem Hofburgu.
Kde jsou fanoušci?
Až třicet tisíc lidí. Tak odhadovala počet motoristických fandů, kteří se podél zábran u tratě naskládají, rakouská média. "Ale kde jsou," říkám si, když asi hodinu před začátkem kolem trati procházím.
Že by tam visely hrozny lidí, jak varovaly noviny nebo číšník v kavárně, kde jsem si dávala kávu, to tedy ne. "Docela mě mrzí, že se na to nemůžu podívat. Motorky mě baví a v Rakousku je takových jako já hodně," povídal muž, který denně obslouží stovky turistů.
To bylo jen pár minut předtím, než se v paddocku shlukli do kolečka všichni jezdci a poslouchali pokyny ženy v modré košili s logem motorkového šampionátu.
Nejezděte rychle, jste ve městě
"Moc neblázněte a nejezděte až na konec dráhy. Jste ve městě, klouže to," povídala závodníkům, kteří najednou vypadali jako kluci ve škole. I proto, že naživo vypadají mnohem menší než v televizi.
Návštěva, kterou hrozila média, nakonec nepřišla. Místo třiceti tisíc lidí jich přihlíželo maximálně pět tisíc. Ale na těch bylo opravdu znát, jak jsou rádi, že závodníky vidí na vlastní oči.
"Děláme si prázdninovou okružní jízdu po Evropě. Schválně jsme to plánovali tak, abychom stihli tuhle akci, pak brněnské závody a potom pokračujeme na památky do Krakova," líčil s nadšením jeden z pětice mladíků, který se představil jako Klaus z Düsseldorfu.
Zážitek pro každého
I když kluk s dredy rozhodně nevypadal, že by ho motorky zajímaly, tak každou chvíli odbíhal, aby pozdravil jezdce na trati. A nebyl sám. Povídat by o tom mohl samotný Abraham. Když šel na závěrečné focení, musel se co dva metry zastavit a podepsat se nebo vyfotit. Podobně na tom ovšem byli i ostatní.
Zdaleka se nedostalo na všechny, ale někteří přihlížející vypadali, že zážitek mají i tak. Třeba dvě malé holky, které matka střídavě podpírala na zábradlí kolem stromu, aby co nejlépe viděly. Každou chvíli bylo slyšet jen: "Mami, dívej."
Máma se jen shovívavě usmívala, ale kdo ví. Třeba z dcer vyrostou děvčata, která stojí s jezdci na trati před závodem.
