"Zklamaly jsme v obraně, ve které jsme hrály doslova šíleně," přiznala po utkání třiadvacetiletá Hejdová, jež ve čtvrtečním duelu s Chorvatskem dostala od trenéra Lubora Blažka mnohem více prostoru než v prvním zápase, který se v Klatovech hrál o den dříve. A vyplatilo se: Hejdová patřila ke klíčovým postavám týmu.
Co rozhodlo o výhře Chorvatek?
Jednoznačně naše příšerná defenziva. Tam jsme měly hlavní problém. Kdybychom vycházely ze zajištěné obrany, mohly bychom soupeřky dostat na nějakých šedesát bodů, což by ještě bylo únosné. Ale osmdesát šest je vážně moc.
Čím to, že obrana propadla právě v generálce na evropský šampionát?
Především jsme nedokázaly dobře odstupovat z takzvané slabé strany. Navíc jsme dostaly několik trojek po střelách, které byly naší obranou zcela nepokryté. Do začátku mistrovství Evropy musíme defenzivu za každou cenu zlepšit, jinak nevyhrajeme jediný zápas.
A co říkáte útoku?
Osmdesát bodů je slušný počin na to, jak žalostně nízké procento úspěšnosti jsme měly při střelbě z dálky. Ale i na útoku můžeme ještě pracovat, máme tam co zlepšovat. Třeba právě střelbu za tři body.
Většinu zápasu jste odehrála coby křídelní hráčka, ale na začátku jste okusila i post střední rozehrávačky, kde byste měla být variantou číslo tři za Bortelovou a Bartoňovou. Jak jste se na této pozici cítila?
Byl to pro mě docela příjemný záskok. Nemám s tím problém, protože i v klubu občas nastupuji coby střední rozehrávačka. Jsem připravená přizpůsobit se trenérovi a jeho požadavkům: kam mě pošle, tam budu hrát.
Nebylo pro vás překvapením, že jste ve čtvrtek na palubovce strávila více času než v předchozím utkání?
Ani ne, protože ve středu jsem měla náročný program. Byla jsem ráda i za ty necelé čtyři minuty na hřišti, protože ráno jsem v Brně obhajovala diplomku a do Klatov k týmu jsem dorazila až po obědě. A od šesti večer se hrál první zápas s Chorvatskem.
Jak moc náročné je pro vás soustředit se na basketbal a školu současně?
Teď ke konci studia už je to vyčerpávající, ačkoliv si myslím, že jsem navzdory školním povinnostem přípravu nijak nešidila a snad jsem odehrála i dobré zápasy. Těším se, až to v pondělí státnicemi všechno skončí. Skoro je mi jedno, jak dopadnu. Chci to mít konečně za sebou a soustředit se už jen na mistrovství Evropy.
