Triumfoval jste stylem start – cíl, u vás téměř nevídaným. Kde se to ve vás vzalo?
Jezdilo se mi skvěle, tak jsem to prostě zkusil nakopnout hned a vydržet až do cíle. Už v semifinále mi bylo jasné, že můžu v pohodě vyhrát, když jsem si oťukával soupeře.
V semifinále jste přece prohrál s Campbellem. To byl záměr?
Přesně tak, byla to taktika. Vedl jsem dost dlouho, tak jsem ho v závěru pustil před sebe.
Nebyla to spíš zbytečná frajeřina?
Závodí se až ve finále. Cítil jsem, na co mám, kontroloval jsem postupové místo a šetřil jsem síly.
Na nezvykle dlouhou sezonu s mistrovstvím světa až v listopadu na Novém Zélandu?
Těžko říct, co bude za půl roku, ale rozhodně ještě nemám vrcholnou formu. Zahájil jsem sezonu na vodě teprve před dvěma měsíci, takže rezervy tam jsou.
Nepřekvapilo vás potom, jak snadno jste vyhrál?
Dost mě to zaskočilo, čekal jsem větší souboj. A mohl bych jet myslím dokonce rychleji, kdybych býval měl s kým závodit.
Přitom chyběl jediný soupeř, nemocný novozélandský mistr světa Drysdale. Už jste mu psal?
Čekám, že zvědavý bude teď on.
Na to, jak moc pro něj budete na jeho domácí vodě nebezpečný?
Doufám, že ho na Zélandu zmrskám!
I díky nové lodi?
Je báječná. Super svezení (zasněně).
Čili vás staré lodi brzdily?
Tím se nezabývám. Možné to je, ale čas nevrátím a už po tom nechci pátrat. A třeba teď už budu jen vyhrávat.
