V jeho skupině by se mohla objevit ještě jedna nová tvář - sprinter Martin Briňarský, který by se stal vedle v současnosti zraněného překážkáře Igora Kováče další slovenskou akvizicí. "Ještě není nic jistého. Jestli se dohodneme, tak proto, aby měl Radek Zachoval s kým běhat," vysvětluje Kupka.
Nikoho dalšího do své početné "stáje" přibírat nechce. Beztak se hrozí, jestli se dokáže o všechny své "ovečky" plnohodnotně postarat. Má v péči Mužíka, Bláhu, Tesaříka a další české talenty. Časově se dá taková věc zvládnout, mladý trenér se děsí jiné věci.
"Jsou to individuality, každá chce svoje," upozorňuje. Teď musí zvládnout ještě přípravu desetibojaře kalibru Šebrleho. "Oslovil mě velký závodník, taková příležitost se neodmítá. A doufám, že to přijmou i ostatní a ve vzájemných vztazích bude všechno klapat," přeje si.
Jeho bleskovou kariéru má na svědomí zranění. Aktivní dráhu čtvrtkaře překážkáře ukončilo ve dvaadvaceti letech zranění kotníku. Začal se věnovat trénování, v roce 1995 přišel do pražské Dukly a za šest let se vypracoval na jednoho z nejžádanějších českých koučů. O služby Dalibora Kupky je zájem. Proč?
"Nevím," krčí skromně rameny. "Snad, že se mi povedla příprava v jižní Africe, snad proto, že zájem připravovat se u mě projevil třeba Jirka Mužík a pak se mu dařilo," hledá odpovědi. Právě Mužíkovo sedmé místo ze světového šampionátu v Edmontonu řadí mezi své největší úspěchy.
Moc si také váží faktu, že objevil Radka Zachovala. "O jeho potenciálu jsem věděl, ale stejně mi jeho výkony vyrazily dech. Nejde ani tak o jeho větrné časy v Africe, spíš mě zaráží, jakým způsobem dokázal svou formu potvrdit při halových závodech. Ty časy jsou strašně rychlé a jejich kvalitu si možná mnozí uvědomí až za pár let," domnívá se Kupka.
Zatím mu přeje štěstí. "Občas se mi něco podaří, ale úspěch záleží na spoustě věcí, třeba na zdraví atletů. A mám ještě další cíle. Uvidíme..." nechce nic zakřiknout. Zůstavá nohama na zemi.
