Překvapilo vás, že činovníci svazu oslovili právě vás?
Ani ne, do té doby jsem šéfoval juniorskou reprezentaci a vedl jsem sportovní centra mládeže, a obojí ostatně dělám pořád. Čekal jsem sice, že dojde k výběrovému řízení, ale vybrali mě. Odmítnout se to nedalo, jsem rád, že můžu pracovat s kluky, s nimiž jsem pracoval v juniorech, a třeba s Honzou Štěrbou ze čtyřkajaku jsem ještě závodil. Spíš mě překvapilo, že Martin šel na olympijský výbor, ale má zkušenosti i jméno, navíc dvojnásobný olympijský vítěz mívá při jednáních v zahraničí dveře otevřené.
To vás ani na okamžik nepřepadly obavy, že vás bude veřejnost srovnávat s vaším slavným předchůdcem?
To možná bude, ale strach jsem neměl, protože reprezentanty opravdu dobře znám. V našem sportu je poměrně složité třeba určování nominace, navíc na regatách i na šampionátech bývají různé časové pořady, takže není lehké rozhodovat, jestli závodník může jet v posádce a navíc individuální závody. Je to alchymie, ale je třeba se tím prokousat. Navíc Martin zůstal mým poradcem, jakmile má jen trochu času, pomáhá mi radami a zkušenostmi. On je moje opora, takže pro kanoistiku pracuje pořád.
Kdo je Pavel HottmarBývalý reprezentační kajakář, jeho největším úspěchem byly bronzové medaile na dvoustovce z ME 1999 a 2001, olympionik ze Sydney 2000 na K4 a K1. Vinou nemoci v roce 2005, v šestadvaceti, předčasně uzavřel kariéru a stal se šéfem sportovních center mládeže rychlostní kanoistiky, později vedl a stále vede i juniorskou reprezentaci. |
Když Martin Doktor v roce 2008 k reprezentaci přicházel, tak řekl, že cílem je mít na olympiádě v Londýně čtyři posádky, což tehdy vypadalo jako utopie. Nakonec byly dvě, ale čtyřkajak vyjel bronz a deblkanoe páté místo. Co řeknete na prahu první sezony u týmu vy?
Už v zimě po mě na svazu chtěli, abych odhadl výkonnost. To bývá složité, i Martinovi je tipování výsledků proti srsti. Říkal, že sám dobře ví, jak rychle se naděje mění v zoufalství. Stačí, aby foukl vítr z druhé strany, velkou roli může sehrát náhoda nebo štěstí. Ale do patřičné kolonky jsem napsal, že cílem jsou dvě medaile z olympiády v Riu. Skromní být nemůžeme, máme dobré posádky.
Dá se tedy říci že jste po Doktorovi převzal dobře rozjetou mašinku?
Nepochybně, protože právě on povýšil fungování reprezentace na vyšší, opravdu profesionální úroveň. Klíčový je i druhý moment: díky práci v oddílech i rezortních centrech má kanoistika mnohem víc talentovaných závodníků, kteří dosahují špičkové mezinárodní úrovně. Je z čeho vybírat, což dříve nebylo pravidlem.
O minulém víkendu se v Szegedu jela úvodní regata Světového poháru a před ní jste říkal, že na základě výsledků budete moci odhadovat šance v nadcházející poolympijské sezoně. Jaké tedy jsou?
Dost dobré, tři medaile z Maďarska jsou na začátek prima. Myslím ale, že ještě víc uvidíme o tomto víkendu při dalším Světovém poháru v Račicích. Poprvé bude startovat kanoista budoucnosti Martin Fuksa, pojede olympijský kilometr i pětistovku. Je mu teprve dvacet, ale už má dvě zlata z loňského mistrovství Evropy do 23 let i bronz z dospělé Evropy. Poprvé usednou do čtyřkajaku bronzoví medailisté z Londýna v čele se Štěrbou a Havlem, přičemž Daniel Havel pojede i v silné konkurenci kajakářů na kilometru. Pro deblkanoisty Radoně s Dvořákem by bylo jiné než medailové umístění neúspěchem. A to jsou jen ty top posádky, také všichni ostatní se budou chtít doma vytáhnout.
