Naposledy ve startovní bráně. Jaké to bylo? Co se vám honilo hlavou?
Když si to vybavím, tak se mi v hlavě nic nehonilo. Nemyslím si, že byl tento závod v tomto smyslu nějaký speciální. Je to prostě další závod, který je sice poslední, ale ničím jiným výjimečný není. Takže určitě si ho nebudu podškrtávat a podobně.
Skvělý Krčmář skončil ve sprintu čtvrtý, suverénně vyhrál Johannes Bö |
Vzpomínat budete tedy až v sobotu, kdy vás čeká úplně poslední závod - štafeta?
Už jsem měl občas takové ty chvilky, že jsem vzpomínal. Přiznám se. (smích) Občas mi to někdo připomene a občas na mě dolehne nostalgie, že je konec. Jen mě mrzí, jakým způsobem ten konec probíhá. Že nemůžu poděkovat fanouškům, jak jsem chtěl. Budu muset najít nějaký alternativní způsob.
Ještě vás to nepřebolelo? Když v pondělí Bezpečnostní rada státu rozhodla, že se v Novém Městě kvůli koronaviru pojede bez diváků, řekl jste, že se vám sem ani nechce jet.
Jak se to vezme, mohou mě těšit týmové výsledky, protože Markéta Davidová i Michal Krčmář zajeli super závody. Myslím si, že si to užijeme s nimi, protože v týmu se umíme vzájemně radovat z výsledků. Na druhou stranu tím, že je to doma a jsou tu naši pořadatelé, tak je atmosféra trochu přátelštější. Takže se to časem zahojí.
Říkají vám něco i zahraniční biatlonisté? Loučí se s vámi?
Ještě úplně ne. Já jsem jim to ještě zcela neřekl. Tajnůstkařím. Takže v sobotu počítám s tím, že jim dám startovní číslo, jestli mi ho podepíšou, abych měl vzpomínku. Pak se s nimi rozloučím, ale věřím, že je ještě uvidím, protože na nějaký závod se určitě přijedu podívat.
Jak byste zhodnotil svou kariéru?
Když se podívám ráno do zrcadla, tak ji hodnotím jako dlouhou. Hodně dlouhou (smích).
Jaký největší zážitek máte spojený s Novým Městem?
Mám jak pozitivní, tak i negativní zážitky. Občas se mi to tu sesypalo zdravotně, pak jsem se na závody musel koukat v televizi. Takže v podstatě každý závod, kdy jsem byl schopný odstartovat, tak byl i díky úžasné kulise zážitek.
Jak budete vzpomínat na trať pátečního sprintu?
Bylo to poměrně těžké, protože místy byly vyjeté hlubší koleje. Špatně se v tom jezdí, protože se člověk musí přizpůsobit stopě. Musíte si vybírat, kam položit lyži, protože když ji špatně položíte, tak to moc neodjíždí. Bylo to nejenom o fyzické námaze, ale i koncentraci. Tyto podmínky já moc nemusím, mám radši beton. Ale o to víc, jak jsem se při sprintu trápil, tak na něj budu vzpomínat. Minimálně večer při masáži (smích).
A jaké to bylo na střelnici?
Když člověk nemůže fyzicky stačit špici, tak každé trestné kolo hrozně zabolí. Škoda jedniček, nevím, kam ty rány šly. Ale nemyslím si, že bych na střelnici nebyl v takovém stavu, že bych nemohl zastřílet čistě. Kór když to bylo v podstatě bez tlaku domácího prostředí.
