Při strhující koncovce jejího duelu s Němkou Pechsteinovou si i její kouč Petr Novák vzpomněl na dávný zážitek z juniorského šampionátu.
Trnul jste nyní, když Pechsteinová v posledním kole skvostně finišovala?
Bylo to tvrdé. Martina na ní dvě kola předtím nastoupila, ale Pechi si odpověď nechala až na úplný konec a byla to válka až do cíle. Je jedno, jaký rozdíl tam nakonec na časomíře byl. Důležité je, že Martina má další vyhraný svěťák a sto bodů k tomu.
Navrch tu je určitě i psychologický dopad, ne? V olympijské sezoně přináší každý takový triumf s sebou pořádnou dávku sebevědomí.
Kdyby znovu vyhrála Pechi, bylo by to pro nás blbý. Takhle je to dobré. Válčily spolu a ani jedna ani druhá nechtěly povolit. Byl to nádherný závod, úplně jiný než před týdnem, kde Martina ve své rozjížďce jasně ujížděla Beckertové.
Tady se Pechsteinová neustále držela těsně za ní, než se v závěrečném kole pustila do drtivého finiše. Podobně před týdnem porazila Nizozemku Wüstovou.
Martina to samozřejmě tahala víc a vedla celý závod, ale i Pechi se snažila. Martina cítila ten tlak a to ji hnalo.
Na rozdíl od Calgary měly tentokrát výrazný náskok před "zbytkem světa". I to je psychologicky důležité?
Určitě. V Calgary bylo pořadí nahňahňané po desetinkách, tady to bylo přece jen jasnější. V cíli se radovaly obě.
Ale až po chvíli. Vaše svěřenka nejprve vypadala nesmírně vyčerpaně, popadala dech.
Martina do toho musela v posledním kole dát obrovské úsilí, aby vyhrála. Závěrečné kolo za 31,1 bylo na hranici jejích sil, ale držela se disciplinovaně až do cíle. Ony pak byly obě mrtvé. Stačilo je poslouchat.
Co říkaly?
Pechsteinová přišla a povídá: Já nemám nohy. A Martina jí říká: No já už jsem je neměla v posledním kole. A pak mi ještě Martina povídala: Ale štve mě, že nešlo jet čas kolem 3:55, abych se pokusila o český rekord. Tak jsem ji hned uklidňoval: Ten led tu nebyl úplně světoborný, každou chvíli se měnil. Jednou to jelo, jindy ne. Přišly na tribunu školy, vydýchaly vzduch, pak v půli programu odešly a zase se klima v hale i led změnily. Já jsem spokojený. S časem a hlavně s tím prvním místem.
Dalším důvodem k radosti může být, že stoupá forma Karolíny Erbanové na pětistovce.
Ta málem útočila na osobák, kdyby druhou zatáčku nejela po dvou. V tu chvíli jela na čas 37,7. I ona se zvedá. O to víc se budu těšit na její druhou pětistovku v Salt Lake. I ona se zvedá, měla by stlačit svůj čas pod 38. Už se to někam hýbe. Jsem ohledně Káji v klidu, nezmatkoval jsem ani po jejích výkonech v Kanadě.
V béčku na 3 000 metrů si zlepšila osobní rekord mladá Nikola Zdráhalová. Se svými prvními pohárovými starty se potýká dobře, že?
Je jen škoda, že to nedopadlo pod 4:20, měla na to. Jela s Kanaďankou, která má osobák 4:13, to bylo pro ni těžké. Ale nebála se, prvních 200 metrů rozjela dokonce o kousek rychleji než Martina.
Tu čeká v sobotu patnáctistovka, na které před týdnem v Calgary skončila třetí a překonala český rekord. Co od ní očekáváte tentokrát?
Záleží, jaké následky na ní ta trojka zanechá, protože přece jen jí vzala dost sil. Uvidíme, jak dáme Martinu dohromady.
