Tak to je hodně smělý postoj.
Poslední výsledky nás k tomu opravňují. Musíme být sebevědomí. Nechceme se za nic schovávat. Žádný šedivý, průměrný řeči. Dřeme kvůli medaili. Ne kvůli tomu, abychom někam jeli něco jenom zkusit.
Motivují vás i prémie? Za 1. místo by tým dostal 4 miliony korun.
Ty peníze nejsou špatný. Ale pro kluky, kteří hrají v zahraničí, to není rozhodující motivační faktor. Když se něco uhraje, bude na pivo. (smích)
Začínáte v pátek proti Francii. Vy ve francouzské lize působíte, bude to pro vás tedy prestižní?
Určitě. Strašně rád bych je zmydlil. (úsměv) Oni jsou to arogantní namyšlenci. Nechci pak celý rok poslouchat, jak nám to nandali. A nejde jen o hráče, ale i o jejich vedení. Když jsme proti nim hráli kvalifikaci na mistrovství světa, tak jejich trenér pořád poskakoval kolem lajny, hádal se, na něco si stěžoval. Jsou to plačky, které, když se jim něco nedaří, to rády svádějí na ostatní. Tenhle přístup mi vadí.
Ale z Francie je i váš trenér Tillie.
To je něco jiného. Obecně je francouzská povaha dost podobná té české. A Laurent Tillie je přesný protipól despoty Velasca, který vedl český tým před časem. Tillie má skvělý přístup. Nehraje si na: Já jsem Francouz, co jste vy?
Když už jsme u Velasca - nestraší vás ještě propadák z Argentiny 2002, z vaší poslední velké reprezentační štace, u které byl i on?
Ani ne. Noční můrou je pro mě spíš celý tehdejší letní tréninkový proces. To bylo velké šlápnutí vedle, což už dneska asi všichni víme. Teď s tím mají podobný problém Poláci - taky angažovali italsky mluvícího argentinského trenéra a už z toho vypadají znechucení. Ono je asi docela jednoduché domluvit se s trenérem ze zahraničí, ale musí se dávat pozor, aby sedl týmu.
