Pro talent byl dvakrát
Koho by loni v únoru, kdy jste začal spolupráci s Jiřím Novákem, napadlo, že dojdete až k Masters?
Jirka za mnou přišel po prohraném Davis Cupu ve Švédsku v nesnadné době. Po dlouhé nemoci, osmašedesátý na světě, v květnu čekal narození dvojčat. Reálně mu hrozilo vypadnutí z první stovky světového žebříčku, ale já věděl, že má na nejlepší dvacítku.
Jak jste k tomu dospěl?
Když se rozdával talent, tak Jirka šel dvakrát. Šikovnější byli v historii možná jen John McEnroe a Ilie Nastase. Je to fantastický přírodní typ. Má nejlíp ze všech propojeny oko, ruku a nohy. Viděl jsem u něj obrovské rezervy a chtěl jsem ho jako všechny své hráče dovést až k výkonnostnímu stropu. Nepovedlo se mi to jenom se Sukovou, kterou jsem opustil, když byla asi dvacátá na světě, a ona se dostala až ke třetímu místu. Novák měl na víc než třeba Ivan Lendl.
Jak jste Jiřího Nováka poznal?
Znal jsem ho už z dob, kdy přišel ze Zlína do Prostějova a učil se s Danem Trčkou, který mu jako trenér dal velice dobré základy. Také jsem Jirkovi trochu pomáhal se sháněním oblečení a bot poté, co na juniorku v Paříži nastoupil ve spartakiádních teniskách. Autorkou naší spolupráce ale byla Jirkova manželka, ta to vymyslela. Za vším hledej ženu.
Co jste museli změnit?
Ve světovém tenise jsou jenom tři slušňáci, Novák, Američan Martin a Španěl Corretja. Jirka hrál tenis na jistotu. Nemá rád riziko. Byl spokojený s tím, že je v první světové pětce čtyřhry, v padesátce dvouhry a nevěřil, že by mohl dokázat víc. Upinkal spoustu hráčů, ale zároveň se u toho strašně nadřel a vyřídil před dalším zápasem. Zkusil jsem u něj trochu jiné věci. Sáhl jsem mu do podání, které hrál jen rukou. Pilovali jsme nabíhané údery, připravené voleje, prostě hru, kterou dnes dostává soupeře pod tlak. Já tomu říkám, že jim nasadí kleště.
Jak rychle to šlo?
Neuvěřitelně. Co jinému trvá dva roky, zvládnul Jirka za dva dny. Cokoli jsem po něm chtěl, hned předvedl. Stačilo mu deset patnáct míčů. Právě podle toho se pozná talent. Najednou jsem zjistil, že hráč, který se bojí, že vypadne ze stovky, má na první světovou desítku!
Jiří je ale konzervativní. Jak jste ho přesvědčil, že se musí změnit?
Je pravda, že na něj nesmíte tlačit. Je tvrdohlavý a na všechno musí přijít sám.
A také nepatří k tréninkovým typům, že?
Nikdy jím nebyl. Kondička není jeho obor, on si ji musí odpracovat na kurtě při zápasech. Má geneticky daný skvělý kardiovaskulární systém. Neklesá mu vůbec výkonnost, když nehraje. On vlastně musí odpočívat, aby hrál dobře. Dva týdny nic nedělá, pak si tam u nich doma dají závody na kole do kopce a Jirka klukům, co trénují dvoufázově, nadělí minutu. To je podobné jako u Honzy Kodeše. Ten poslední dva dny před Davis Cupem jen proklepával raketu a nechal se masírovat. A jakmile prohrával v prvních kolech a chyběly mu zápasy, tak šel výkonnostně dolů.
Rozhodl to Mnichov
Jednoduchý ale Novákův vzestup nebyl. S vámi jako koučem nejdřív prohrál pětkrát v prvním kole.
Vždyť jsme také mohli brzy skončit. Bylo mu už šestadvacet, dva roky jezdil po turnajích sám, odvykl doprovodu. Jako v mnoha kariérách sportovců tady sehrál velkou roli fyzioterapeut Pavel Kolář. Jirka měl jet na turnaj do Mnichova, ale zranil si nohu. Vzali jsme to přes Prahu a Kolářovu ordinaci bez jakýchkoli nadějí, já s sebou ani neměl věci na cestu. Docent Kolář řekl: Dej si, Jirko, dva dny pauzu a nastup. A pauza - ta Novákovi přece nevadí! Ten turnaj v Mnichově vyhrál.
I když třeba Švéd Enqvist na něj měl málem mečbol. Potom Jirka začal naší spolupráci věřit. Bylo to velké štěstí.
Jak se jeho sebevědomí projevuje?
Třeba tím, že mi pošle mobilem textovou zprávu: Vzhůru na Top 10! To se stalo letos dvakrát, když hrál semifinále Australian Open s Johanssonem a pak před semifinále v Římě s Agassim.
Dá se Novák srovnat s největšími esy české tenisové historie, jako byli Drobný, Kodeš, Lendl, Korda?
Je ze stejného těsta. Jen se na to mělo přijít dřív a změny začít dělat, když mu bylo třiadvacet. Jenže v Česku je to těžké. Buď někdo druhému závidí, protože i malý úspěch se u nás neodpouští, nebo ho poplácává po zádech. Aby někdo promluvil kriticky, upřímně, to se nenosí.
Velkým Novákovým kritikem byl jeho přísný otec, ale sám nehrál tenis a neměl zkušenosti. On ten vztah otec - syn je ve sportu vždycky složitý. Otec Bruguera, který vypiplal kluka ke dvěma titulům na Roland Garros, by měl dostat zlatou medaili.
Co chybí Novákovi, aby jako jeho předchůdci vyhrál turnaj Grand Slamu?
Herně nic. Jen tomu musí věřit. A myslím, že po letošku už věří. Když byl v semifinále Australian Open, tak ho to ještě nenapadlo. Letos by to bývalo bylo ještě překvapení, ale příští rok už ne. Přibývá ovšem konkurence. Třeba Lendl kdysi angažoval levorukého kouče Tonyho Roche proto, že měl za dva největší soupeře leváky, Connorse a McEnroea. Takový Thomas Muster měl už vážných soupeřů deset a Novák jich má dnes padesát.
Pomáhají „Hujerovi“
Jak se Jiří liší od těch, s nimiž jste pracoval dříve?
Nemá masochistické sklony jako Lendl, sebetýrání není jeho koníčkem. Lendl několikrát trénoval tak, že omdlel. A Muster, to byl ještě větší fanatik. Všichni, se kterými jsem dělal, měli ctižádost být první, kdežto Jirka na to ani nepomyslel.
Na kterém grandslamu dáváte Novákovi největší šanci?
Asi v Austrálii. Roland Garros mu k srdci nějak nepřirostlo, i když si myslím, že nejlepší tenis hraje pořád na antuce. V Americe mu vadí mumraj a trávu ve Wimbledonu si nezamiloval, i když tam s Riklem hráli ve finále debla. Já si ale stejně myslím, že by mohl Wimbledon vyhrát, když Sampras odejde. Jenomže si to nemyslí Jirka.
A co si myslí soupeři?
Respektují ho a bojí se ho. Zatím Jirka neporazil jen Agassiho a Hewitta. I oni ale mají slabiny. Když Jirka hrál s Agassim semifinále v Římě, Andre tvrdil, že je to předčasné finále. A to ho pak ve finále čekal Haas. Agassi si ale pamatoval Nováka, jak zametl se Samprasem při Davis Cupu v Los Angeles.
V téhle soutěži jste dělal čtyři roky kapitána a právě pod vámi vyrostl Novák v oporu týmu. Proč se mu v Davis Cupu vždy tak dařilo?
On má rád, když může pro někoho hrát, když přijde hodně lidí a fandí se mu. Myslím, že vedle Jirky Hřebce je to náš nejlepší tenista v historii Davis Cupu. Pamatujete jeho zápas proti Rumunu Pavlovi v baráži o Světovou skupinu? To byl nejlepší výkon českého hráče v Davis Cupu všech dob. Včetně Jardy Drobného, i když na to bych musel povolat nějaké svědky. Novák byl šťastný, že může hrát doma v Prostějově, i když jiný by se z toho zhroutil. Všude kolem příbuzní a známí. Říkali jsme, že je to jako v Marečku, podejte mi pero. Samý Hujer.
Rodina asi brzy vyhraje
Jak může špičkový tenista skloubit starost o rodinu s tréninkem?
Když je Jirka doma v Prostějově, tak spí s dvojčaty v jednom pokoji a v noci k nim vstává. Chodí na trénink nevyspalý, je třeba mrzutý, unavený, ale odvede, co má. Teď před Masters potřeboval v přípravě denně dva sparingparnery. To pamatuju akorát u Vilase a Lendla. Jeho jen tak neutaháte. Kdysi jsme jeli do Rakouska k jedné firmě kvůli oblečení. Sněžilo, nastal dopravní kolaps, měli jsme zpoždění a Jirka dvě noci vlastně nespal. Ale když jsme se vrátili domů, házel si basketbalovým míčem na koš, jako by se nic nedělo.
Nemůže u Nováka brzy rodina nad tenisem zvítězit?
Ona byla vždycky na první místě a do budoucna to vidím v zásadě jako problém. Pokoušíme se teď dostat v tenise co nejvýš, ale nemyslím, že je to na dlouhou dobu. Rychle bychom potřebovali nějakého Novákova nástupce, ale v nejbližší době ho tady asi neuvidíme. Hlavní ovšem je, že Novák podržel český tenis. Vedlo se mu už tři roky v Davis Cupu a teď i individuálně.
Lada místo Muchy
Jak velký vidíte svůj podíl na Novákově vzestupu?
Já pořád tvrdím, že trenér tvoří u mužů dvacet a u žen čtyřicet procent úspěchu. Hádal jsem se vždycky s Rumunem Tiriakem, který tvrdil, že u něj s Vilasem to bylo padesát procent. Jirka se o své úspěchy hlavně zasloužil sám. Není to tak, že by ho najednou osvítil Duch svatý. Vždyť už v jedenadvaceti byl třicátý na světě. Jen se tehdy na tom mělo zapracovat.
O čem se spolu bavíte mimo tenis?
Pokud nejsme na kurtě, tak tenis v našich rozhovorech téměř neexistuje. Mluvíme o všem možném, není jedno hlavní téma.
Vás získala pro výtvarné umění maminka, která vás o nedělích „tahala“ po galeriích. Ovlivňujete nějak v tomhle směru i svého hráče?
Ivana Lendla jsem přivedl k dílu Alfonse Muchy, když jsem ho seznámil s malířovým synem Jiřím. Dnes Lendl vlastní bez tří kusů všechny Muchovy plakáty. Jirka Novák si vybral podobně těžký cíl. Zajímá se o dílo Josefa Lady. Žádný jeho obraz ale nemá. Ty ceny se šplhají hodně vysoko, také koluje hodně falzifikátů a nedávno dost obrazů ukradli.
Co jste se od Nováka naučil vy?
Rád bych se přiučil, ale ono to už moc nejde. Fascinuje mě Jirkova praktičnost, třeba orientační smysl. V místě, kde nikdy nebyl, ihned najde náš hotel, kdežto já jsem tam podvacáté a stejně se zase ztratím. Je také hodně manuálně zručný.
Něco mě ale přece jen naučil: posílat textové zprávy z mobilu. Řekl jsem, že na oplátku ho za to naučím hrát tenis.
 Nehrající kapitán daviscupového týmu Kukal hovoří během losu zápasu s Novákem |
