Začalo to už na tiskové konferenci před startem turnaje. Více než obhajoba wimbledonského titulu po ní rezonovala debata o koučování, kterou Becker svými výroky rozvířil.
„Nemyslím si, že podvádíme, tak bych to vůbec nenazýval,“ ohradil se Djokovič. „Jsou různé způsoby komunikace. Může hrát roli, jak se na sebe podíváte. Jde spíš o podporu. Nemusí mi zrovna říkat, na jakou stranu mám soupeři hrát.“
Podle světové jedničky by v dnešní technicky pokročilé době jen těžko kamerám uniklo, kdyby mu Becker dával výraznější signály. „Asi byste si všimli, kdyby mi ukazoval: Zahraj do forhendu nebo do bekhendu.“
Djokovič připustil, že ke koučování v tenise dochází, třeba ve chvílích, kdy se hráč jde otřít ručníkem. „Podle mě to je ještě v pořádku, pokud se to neděje pravidelně.“ Sám ale vinu odmítl.
To byla jeho nedělní obhajoba, jenže jeho „případ“ tím neskončil.
Po pondělní výhře v 1. kole nad Philippem Kohlschreiberem musel čelit stejným otázkám znovu - a tentokrát už dal najevo, jak ho otravují.
„Zajímalo by mě, čeho tím chcete dosáhnout. Chcete tím říct, že já a můj tým podvádíme? Ptáte se na to i ostatních hráčů?“ optal se klidným tónem, byť bylo vidět, jak ho to téma dráždí.
Poté zopakoval, že jsou „legální“ způsoby, jak ho může jeho lóže podpořit. „A kdybychom pravidla porušovali, dostali bychom pokutu, ne? Pokud by Boris nebo Marián (Vajda) řekli něco proti pravidlům, pochopil bych, že budu potrestán.“
A dál už v debatě pokračovat odmítl. „Můžete se zeptat Borise, pokud o tom bude chtít mluvit více. Ale já už upřímně nechci.“
Zato se ochotně rozpovídal o zvláštní příhodě z průběhu utkání 1. kola, kdy mu k nohám přistál vrabec. „V Bělehradě máme takový zvláštní druh vrabce. Myslím, že přiletěl až tam odtud mi pomoci,“ usmál se.
Atmosféru tím odlehčil, debatu o koučování však neukončil. Komunita na sociálních sítích zareagovala rychle: vtipy na téma, jestli mu vrabec na dvorci nedával zakázané rady.