„Moje chyba. Promarnil jsem příliš mnoho šancí,“ říkala světová jednička na turnaji v Miami. „Gratuluju soupeři za takový comeback, ale neměl jsem mu vůbec dát naději. Takový duel jsem neměl prohrát.“
Stalo se. Žebříčkově nejlepší tenista planety má v bloku zvaném Sluneční double bilance spíše ve stylu zataženo, pošmourno. Na velkých amerických turnajích v Indian Wells a v Miami končí s (pod)průměrnou statistikou 3-2.
Na Floridě ho vyřadil Španěl Bautista - Djokovič sice vyhrál první set 6:1, ale další ztratil 5:7, 3:6. „Není to poprvé, co jsem v rámci Sunshine double vypadl brzy na obou akcích. Musím promyslet, jak se pro příští roky připravit lépe,“ dumá Djokovič.
Je za tím ovšem víc než jen to, že mu Bautistova hra poslední dobou nesedí; prohrál s ním letos i semifinále v Dauhá. Aby v tak krátkém časovém úseku s jakýmkoli sokem padl dvakrát za sebou, to je u Djokoviče velmi zřídka se dějící jev.
Poslední týdny světové jedničky |
V roce 2018 dokonce v USA narazil na beton ještě tvrději, v Indian Wells i v Miami končil po úvodních duelech. Jenže tehdy byl Srb rozhozený ze změn, stále dával do kupy operovaný loket, byl čerstvě po rozchodu s trenérskou dvojicí Andre Agassi, Radek Štěpánek.
V roce 2019 přijel jako hrůzu šířící tenisový šampion, který se pyšní grandslamovým hattrickem - ovládl poslední Wimbledon, US Open i lednové Australian Open.
A také se pustil do víru politiky.
„Měl jsem mimo kurt na práci až příliš mnoho věcí,“ uznal. „Řekl bych, že mě to herně ovlivnilo. V nejlepší formě jsem nebyl ani fyzicky. Drhlo to. Ale to je život.“
Šéf Hráčské rady Djokovič se stal hlavní tváří tábora volajícího po změnách: v nezvykle ostré rozepři mezi hvězdami ATP vede ty, kdož se postarali o odchod Brita Chrise Kermoda z pozice výkonného ředitele ATP - ve stručnosti jde o (ne)zachování současného modelu distribuce peněz, vlivu a moci.
Na jedné straně on, Isner či Anderson, proti nim třeba Wawrinka a hlavně legendární duo Federer, Nadal. Ti dokonce roztrpčeně vyprávěli, že na ně Djokovič ani nemá čas.
„Prohodili jsme pár slov, na politiku nebyl čas,“ říkal Djokovič médiím v Miami, kde se švýcarskou legendou slavnostně přestřihli pásku v nové aréně. „Ale čas si najdeme. Není nutné, abyste mezi námi vytvářeli neexistující tenze. Můj vztah s oběma je naopak velmi dobrý.“
Zato Djokovičova forma nikoli. V Miami a Indian Wells si dokonce už čtyřikrát připsal double, což je kousek hodný obdivu - dostanete za něj 2000 bodů, tedy tolik, co za triumf na grandslamu, ale zapotřebí je vyhrát dvakrát tolik zápasů.
Nyní odlétá domů nespokojen, přespříliš daleko od trofejí i od dobrého rozpoložení. Na antuku se zamíří připravovat do Srbska - a má před sebou velký cíl: podruhé v kariéře může držet tituly ze všech královských akcí.
Kalendářní grandslam zatím ve své výjimečné kariéře nedobyl, ale na přelomu let 2015 a 2016 po sobě vyhrál v Londýně, New Yorku, Melbourne i Paříži.
Z Roland Garros má Djokovič jen jednu trofej, ale to více vypovídá o tamní Nadalově dominanci, než že by mu oranžový povrch nevoněl.
„Na antuce jsem přece vyrůstal,“ připomíná. Svědectvím budiž jeho časté výhry na „tisícovkových“ akcích v Římě (4x), Madridu (2x) a Monte Carlu (2x). „No, uvidíme. Rozhodně musím předvést lepší výkony,“ uznal teď. Což by mělo obnášet i více tréninku a méně tenisové politiky.
