„Popravdě by mě to nenapadlo ani ve snu, že bych při svém prvním startu na mistrovství světa vychytala čisté konto. Sešlo se to krásně - vítězství 8:0, vychytaná nula a postup do čtvrtfinále. Dneska tomu nechybělo vůbec nic,“ řekla novinářům Příleská.
Úvodní nervozitu rychle setřásla a byla ráda, že Norky ji brzy prověřily. „Doufala jsem, že nebudu dlouho čekat na zákrok a hned od úvodu přijdou nějaké střely, abych si míček osahala, získala jistotu. Bylo lepší být od začátku v akci, než kdybych tam celou třetinu stála a pak najednou přišel nějaký závar,“ podotkla Příleská, která si připsala 12 úspěšných zákroků.
Pochvalovala si ale, jak před ní defenzíva pracovala. „Samozřejmě mi pomohly i holky, docvakávaly to rychle zpátky, ale pár střel tam Norky přesto měly. Hlavně v té jedné přesilovce byly nejnebezpečnější. Ale měly jsme je přečtené, věděly jsme, kdo jsou jejich nejlepší hráčky, kdo bude střílet a myslím, že jsme to zvládly dobře,“ doplnila Příleská.
Už dlouho dopředu věděla, že její šance přijde v duelu s Norskem. „Věděla jsem docela dlouho dopředu, že budu chytat tento zápas, ale samozřejmě se to potvrdilo asi až na závěrečném soustředění v Bystřici. Předem jsem nervózní nebyla, ale když jsem dneska přišla na stadion, trošičku jsem nervozitu cítila. Ale to je asi normální a bylo by asi špatně, kdybych nervózní nebyla,“ podotkla.
Ke změně původních plánu málem mohlo dojít v úvodním duelu s Lotyšskem, v němž Christianová inkasovala do 8. minuty třikrát. „Viděla jsem, že Christi je naštvaná. Kdyby tam napadalo ještě něco dalšího, tak by možná šla dolů. Ale že bych se šla sama rozcvičovat nebo mě tam poslal trenér brankářů Roman Vítek, tak daleko to naštěstí nedošlo,“ usmívala se Příleská.
Byla šťastná, že jí kouč Miroslav Janovský věřil a dostala se do kádru. „Ještě předloni by mě nenapadlo, že budu jednou chytat na mistrovství světa. Opravdu ani ve snu. Ale když jsem se před rokem a půl do reprezentace dostala a postupně jsem v tom cyklu byla na každé akci a měla určité náznaky, tušila jsem, že by to třeba mohlo vyjít. Ale pořád nebylo nic jistého a musela jsem o to zabojovat,“ popsala a spěchala za rodinou.
„Byli tu v hledišti všichni až na bráchu, který nemohl přijet. Přijeli i kamarádi a jsem ráda, že to bylo zrovna v Bratislavě a všichni mohli být u toho. Jedou ale hned po zápase domů, a i kdyby zůstali, tak k oslavám zatím není důvod,“ dodala Příleská.