Až příliš ji svazovala nervozita. Na rozběhu se trápila, s tím souvisely i trable v tolik důležité technice. Vicemistryni Evropy z Berlína vůbec loučení s výtečnou sezonou nevyšlo. Náčiní zapíchla nejdále do vzdálenosti 56,61 metru. Takhle málo letos ještě nehodila.
ZpravodajstvíKontinentální pohár vyhrála Amerika |
„Nezvládla jsem to v hlavě,“ láteřila 28letá Ogrodníková.
Takové loučení se skvělou sezonou jste si asi nepředstavovala, že?
Strašně mě to mrzí. Zkazí mi to průměr, protože jsem pořád házela přes 60 metrů. Určitě jsem se chtěla pořádně ukázat domácímu publiku.
Rozhodil vás první pokus, při kterém jste přešlápla?
Už jsem se nedokázala zklidnit. A taky na mě dolehla ta skvělá atmosféra. Bylo to o dost silnější než na Zlaté tretře. Tohle jsem ještě nezažila.
Plná tribuna za oštěpařským sektorem vás podporovala neustálým potleskem.
Projela mnou vždycky obrovská vlna a začala jsem bláznit na rozběhu. Byla jsem přemotivovaná a technicky nezvládla žádný hod.
Došly vám ke konci sezony síly?
Cítím se pořád stejně. Samozřejmě, že mám nějaké bolístky - rameno, záda -, ale to se dá pochopit, protože sezona už je opravdu dlouhá. Nijak mě to ale nelimitovalo.
Co říkáte na nový formát soutěže? Někteří závodníci nešetřili kritikou.
Je to určitě specifické. Člověk s tím ale počítal, když sem jel. Jsme tu prostě za tým, ne individuálně. Trošku mě mrzí, že nás Amerika takhle přejela (o 29 bodů). Všichni jsme totiž chtěli jeden z křišťálových kolíků, z kterých byla udělána trofej.
Je nový formát vrhačských disciplín budoucností atletiky?
Teď to bylo v takové zkušební lhůtě. Úplně nevím, jestli se mi to zamlouvá. Musím ale říct, že se mi líbí pravidlo čtvrtých pokusů, ze kterých se poté postupuje do finále. To je zajímavé. Závodit mezi sebou je ale zvláštní.
