„Ten první pokus byl dobrý pro mé sebevědomí, protože jsem nevěděla, jak to dopadne po Oslu, z něhož jsem přijela ne s úplně dobrým pocitem,“ řekla Nikola Ogrodníková, odchovankyně Atletiky Poruba a posléze atletka SSK Vítkovice. „Ten úvodní hod byl však pro mě povzbuzující, že jsem si pak říkala – je to dobré, mohu do toho pořádně prásknout.“
Jenže z dalších pěti pokusů vám vyšel jeden. V čem byl problém?
Běžela jsem rychleji, a jak se měnil vítr, tak člověk běží trochu jinak. Nebylo to ono.
Ale zdá se, že naběháno máte.
Na podzim jsme s panem Černým (trenér Dukly Praha, kam odešla z Vítkovic – pozn. red.) naběhali dost, takže se podle toho i cítím.
Zmínila jste Diamantovou ligu v Oslu, kde jste byla výkonem 61,56 metru třetí. Tam jste spokojená nebyla?
Vrátila jsem se s takovým zvláštním pocitem, že mi to nešlo technicky. Prala jsem se s rozběhem i dalšími věcmi. Snažila jsem se to teď změnit, což se podařilo, i když ani tady ten rozběh nebyl ideální, protože zlobil vítr.
Co jste říkala soupeřkám?
My si rozumíme. Byla jsme ráda, že tady byla Němka (druhá Hussongová) i Kocina (čtvrtá Lotyška –55,96) a čekala jsem, že se budeme prát i s Irčou (třetí Šedivá – 56,05).
Zpravodajstvíz atletického mítinku Zlatá tretra |
V dubnu jste coby třetí Češka po Barboře Špotákové (72,28) a Nikole Brejchové (65,91) hodila přes 65 metrů – 65,61. Co to pro vás znamená?
Tato sezona je úplně skvělá. Žiju si dál v takovém tom hezkém snu, o kterém jsem ještě před rokem vůbec netušila.
Co se během roku změnilo, že jste šla tak nahoru?
Hodně jsme s trenérem zapracovali na technických věcech. Zlepšili jsme rozběh, více toho naběhali. A také moje sebevědomí šlo nahoru.
Jak si užíváte pozice nejlepší české oštěpařky, když Barboru Špotákovou čekají mateřské povinnosti?
To neřeším. Je to krásné, ale uvidíme, jak dlouho mi to vydrží.
