Byl to příjemný pohled, když Češka v růžovo-modrém dresu italské stáje BePink táhla 35 kilometrů před cílem skupinu favoritek na předposlední stoupání do průsmyku Romme.
Přitom se před startem obávala, jestli neselže.
„Po Evropě jsem byla trochu unavená a v pondělí jsem pak celý den cestovala, nejdřív letadlem a pak tři hodiny autem,“ vysvětlovala. „Včera večer jsem se byla jen na půl hodiny protočit na trenažéru a necítila jsem se moc dobře. Ale nakonec to šlo úplně skvěle.“
Na špici skupiny, před hvězdami van Vleutenovou i van der Breggenovou, si jela své tempo a byla tak aktivní, až od týmu uslyšela pokyn: „Šetři síly a schovej se.“
Poslechla a v polovině kopce se stáhla na zhruba čtvrtou pozici ve skupině.
Ještě na vrchol posledního stoupání dne, 1618 metrů vysoký průsmyk Colombier, vyjela šestá, ve skupince bojující o konečné páté místo.
„Nic mě nebolelo, pořád se mi jelo dobře,“ líčila. „Nejhorší byl až sjezd do cíle. Tam jsem odpadla.“
O sjezdu z Colombieru do Le-Grand-Bornand během volného dne Geraint Thomas říkal: „Je rychlý, technický, obtížný.“
Nosková nezastírala: „Docela jsem se bála.“
Propadla se na poslední místo ve skupině, pět kilometrů před metou s ní ztratila kontakt a pokračovala sama. „Když ony ty holky jezdí sjezdy hrozně rychle,“ posteskla si. „Na zlínském okruhu jsem je při Evropě znala, ale tady jsem nevěděla, kam jedu.“
Poté, co jako dvanáctá proťala cíl, nicméně ujišťovala: „I ty sjezdy se do budoucna dají natrénovat.“
Ženy soutěží v závodě, oficiálně nazvaném „La Course by Le Tour“ každoročně vždy pouze v jediné etapě, kterou při Tour de France jedou i muži. Dlouhá léta tak činily až při závěrečném dějství mužského závodu na Champs-Elysées, teprve loni dali organizátoři Tour namísto sprinterek šanci vrchařkám.
V klání, končícím na vrcholu slavného Izoardu, byla tehdy Nosková jednadvacátá, se ztrátou 5:06 minuty na vítěznou van Vleutenovou.
Letos, kdy van Vleutenová až na posledních dvaceti metrech dostihla a předstihla unikající krajanku van den Breggenovou, si mladičká Češka pozici výrazně vylepšila, na dvanácté řádce výsledkové listiny zaostává za vítězkou o 3:03 minuty.
Quel travail de @noskovanka (@BePinkElite) dans le col de Romme ! #Romme #LaCourse #WomensCycling https://t.co/YBIUFJu6N0
Ženský závod, kopírující úvod a závěr mužské 10. etapy, měřil 112,5 kilometru. Muže čeká porce o 46 kilometrů a dvě stoupání delší.
Před startem v Annecy si přední profesionálky posteskly, že narozdíl od ženského Gira od roku 1989 neexistuje ženská etapová verze Tour.
„Jsem rozhodně pro, aby se zavedla,“ říkala v cíli Nosková. „Atmosféra byla neskutečná, do kopce jsem slyšela i české fanoušky, jak na mě volají: Pojď, pojď. Aspoň na jeden den zažíváme to, co muži v elitní kategorii.“
Euforie ze zlaté Evropy jí vháněla na trati dodatečnou energii do žil. „S nejlepšími na světě jsem závodila už i loni,“ připomněla 21letá cyklistka. „Ale nečekala jsem, že by mi to dneska šlo až takhle hladce.“
Nikola Nosková (@noskovanka) dvanáctá v ženském závodě World Tour po trase Tour, v souboji s největšími světovými hvězdami. "Sezona se zlomila k lepšímu," raduje se čerstvá mistryně Evropy do 23 let po temném období, kdy byla neustále zraněná, padala a srazilo ji i auto. https://t.co/PfmSq0V6c9
První polovinu sezony měla přitom doslova hrůzostrašnou. „V ní bylo všechno špatně. Když jsem v březnu musela vzdát Strade Bianche, zlomila jsem se na chvíli i v hlavě.“
Vleklé zranění kolene z cyklokrosového pádu se ne a ne vyléčit, musela odříkávat starty, navíc ji při tréninku srazilo auto a na domácím mistrovství v časovce upadla a musela celá potlučená vzdát už 300 metrů po startu.
Nyní konečně opět prokazuje, že je největším talentem české ženské cyklistiky. „Teď už to bude jen lepší a lepší,“ věří. Rovněž reprezentační trenér Tomáš Konečný jí připomněl: „Vidíš, já ti říkal, že to jednou zase přijde.“
Bolavé koleno zase drží.
A co je též důležité, obnovila vztah důvěry mezi ní a týmem BePink, který v úvodu sezony haproval.
„Oni nechtěli, abych v zimě jezdila cyklokros, podporují jen silnici a dráhu,“ prozradila. „Nakonec jsem si sice cyklokros prosadila, ale v týmu z toho neměli radost. Když jsem se potom při něm zranila, byli naštvaní, že jsem si tím zničila začátek silniční sezony.“
Nyní se opět stává jednou z nejvýznamnějších členek týmu.
„Dokázala jsem jim, že jsem na tom ještě o něco lépe než loni. A loni byli s mojí sezonou spokojeni. Tak doufám, že budou i nadále, když se mi bude takhle dařit. Mít titul mistryně Evropy je neskutečné, i když na závodech žen ten dres mistryně nemohu vozit, jen na třiadvacítkových závodech.“
Po dnešním horském představení se tím víc těší na zářijové mistrovství světa v Innsbrucku, na nejvíce vrchařské trati posledního desetiletí.
„Chci se domluvit s týmem, že v létě pojedu trénovat kopce do Livigna, nebo i přímo do Innsbrucku. Abych přesně věděla, do čeho tam půjdu.“
Do kopců - i při sjezdech.
