Ještě před dvěma lety uzavíral kalendářní žebříček na 13. místě. Bylo mu krásných 21 let a vzdor občas vyloženě spratkovskému chování se dral přes překážky ke hvězdám.
Následovala série pádů. V lepším případě stagnoval. Zasekl se.
„Mrzí mě, že nejsem Sigmund Freud, takže neumím říct, co ho trápí. Protože Nick je bezva kluk. Je ale nad slunce jasné, že pokud to takhle bude pokračovat, jeho kariéra skončí. Což bych skutečně neviděl rád,“ uvedl McEnroe.
Tyhle dva spojuje povaha nepasující do škatulek. Když americký rebel koučoval svého australského nástupce při loňské premiéře Laver Cupu v Praze, Kyrgios si pochvaloval spřízněnou duši. Vazby utužili i při letošním ročníku v Chicagu.
McEnroe ho hájí, seč může. Zoufá si, že špičkoví tenisté dneška často nudí, zato Kyrgios nikdy. Ale zároveň svého oblíbence nešetří: „Zásadním rozdílem mezi mnou a Nickem je, že já se za každých okolností snažil.“
Čím to je, už se ví. Sám Kyrgios to teď přiznal: jeho často apatický tělesný projev má své kořeny v mysli. V nedobrém psychickém stavu.
„Je zřejmé, že bojuju s několika potížemi na kurtu i mimo něj. Nebylo to snadné,“ hodnotil skončený tenisový rok. „Ale začínám pracovat s psychology a snažím se dostat na vrchol svých mentálních sil.“
Negativním příkladem sezony byl pro Kyrgiose moment, kdy ho na US Open umpirový rozhodčí otcovsky káral za to, že připomínal rybu vytaženou z vody. Mdlý Australan ožil a zápas na grandslamu otočil, načež sudí schytal flastr za to, že duel potenciálně ovlivnil.
„Místo trestu se mu ale mělo tleskat. Vždyť jen chtěl Nickovi pomoci,“ tvrdí nyní McEnroe. Jak je známo, pomoc bývá vzdálená přesně na délku lidské ruky. Dokud si o ni Kyrgios netoužil (či neuměl) zavolat sám, neměl šanci.
„Možná jsem to nechal dojít daleko, ale cítím se už v tomto směru otevřenější. Nemám co skrývat,“ pronesl o svém duševním boji a odmítl, že by ho živobytí s raketou unavovalo: „Nakonec si sám uvědomuju, že mám obrovské štěstí. Můžu cestovat po světě a živit se tenisem. S několika věcmi jsem se poslední dobou docela pral, ale jsem si jistý, že příští rok už bude O. K.“
Australská média popisovala, že když vyprávěl o spolupráci s psychology (jedním z vlasti a jedním ze zahraničí), působil uvolněněji, veseleji. Nejen McEnroe to musel číst rád, tohle je ovšem jen základní předpoklad pro možný úspěch. O Kyrgiosovi se totiž také ví, že není zrovna prototypem dříče.
Znovuobjevená vášeň a nadšení nestačí, bude muset přidat i spoustu práce, aby se mohl zase vklínit mezi elitu.
Australský bouřlivák Nick Kyrgios ztratil v sobouji o čtvrtfinále první setproti Grigoru Dimitrovovi.
Tu momentálně tvoří tenisová „svatá trojice“ Novak Djokovič, Roger Federer a Rafael Nadal, jejichž pozice si brzy hodlají urvat nastupující mladíci Alexander Zverev, Karen Chačanov, Borna Čorič či Stefanos Tsitsipas. Všichni se narodili později než Kyrgios a momentálně zažívají snové období s jedinou trajektorií žebříčkového pohybu: vzhůru. Svérázný Nick jim může sloužit jako memento.
„Čeká mě výborná sezona,“ věří on. Ale jen za předpokladu, že změna jeho tenisové duše je skutečná.
