V polovině března se zdálo, že je vše konečně vyřešené a Černošek nastoupil po třech měsících k soutěžnímu zápasu. Proti Děčínu odehrál na prostějovské palubovce jen tři minuty, o čtyři dny později v Novém Jičíně již patřil mezi nejlepší střelce svého nového týmu. Jenže vzápětí vyplynuly na povrch další skutečnosti ohledně jeho přestupu a Černoškovi byla opět zastavena činnost.
"Je to pro mě hodně nepříjemné. Vždyť už jsem hrál a myslel jsem, že je vše vyřešené," povzdychl si Černošek, který nyní navštěvuje basketbalová utkání jen v pozici diváka. Nejinak tomu bylo i ve včerejším duelu 30. kola Mattoni NBL, v němž Prostějov zvítězil na palubovce pražské Sparty.
Tahanice okolo tvého přestupu trvají již dlouho. Jak to snášíš?
Už trochu lépe, než před nedávnem. Na světě jsou i horší věci. Uvidíme, jestli se ještě něco změní, ale už jsem se celkem smířil s tím, že si v letošní sezoně už nezahraji.
Momentálně jsi volným hráčem?
Ano. Vyplatil jsem se ze smlouvy částkou, která byla v kontraktu jasně zakotvena, a nyní jsem volný hráč. Tvrzení brněnského klubu, že jsem jejich hráčem, rozhodně není pravdou. Peníze si převzali, nechali si je a tím vlastně souhlasili s tím, že jsem volným hráčem.
Tvá situace je nyní hodně nepříjemná. Lituješ některého ze svých rozhodnutí?
Rozhodně ne! Udělal bych to znovu, jen bych si dal větší pozor na všechny věci okolo, na různé maličkosti a detaily. Kdybych do toho nešel, myslím, že bych toho v budoucnu litoval. Jen jsem si nemyslel, že budou okolo mého přestupu takové problémy. Nevěřil jsem tomu, že mi to určití lidé dokáží takto znepříjemnit. V Brně jsem byl pět a půl sezony a mohu říci, že odtud nikdo neodcházel bez problémů. Láďa Sokolovský, Radek Nečas, Pavel Beneš, Aleš Kočvara, ti všichni měli nějaké problémy. Kluci rozhodně neodcházeli jen kvůli penězům.
Vedení brněnského klubu nejvíc vadí, že odcházíš uprostřed rozehrané sezony, navíc do klubu, který stejně jako A Plus ŽS usiluje o nejvyšší příčky...
Samozřejmě, že toto chápu. Jak jsem však řekl již dříve, při svém zranění jsem měl hodně času o své situaci přemýšlet. Rozhodl jsem se v Brně ukončit smlouvu a přestoupit někam jinam. Ať už do zahraničí, nebo v rámci Mattoni NBL. Chtěl bych zdůraznit, že nebylo předem rozhodnuté, kam přestoupím. Nejprve jsem se chtěl stát volným hráčem a až poté začít jednat.
Odkud přišly nabídky k přestupu?
V únoru přišly nabídky z druhé francouzské ligy a ze Švýcarska. Z domácích klubů byl kromě Prostějova ve hře i Nymburk.
Vraťme se k brněnskému týmu. Jak tvé rozhodnutí o změně dresu přijali bývalí spoluhráči?
S klukama si stále normálně voláme, píšeme si esemesky. Máme spolu pořád skvělý vztah. Oni mou situaci chápali, nijak víc to nerozebíráme.
Nikdo z nich ani slůvkem nenaznačil, že jim něco vadí?
Nic podobného mi nikdo neřekl. Prostě mi dali najevo, že jestli to tak cítím a mám možnost se vyplatit ze smlouvy, tak ať to udělám. Samozřejmě klukům v každém jejich zápase stále držím palce.
Svůj nesouhlas s nastalou situací však dala jasně najevo část brněnských fanoušků. V nedělním duelu s Děčínem při tvém rozhovoru s Českou televizí začali hlasitě bubnovat...
Fanoušky chápu. Je jejich právem si zabučet a zabubnovat. Fandí svému týmu a já jsem ten tým svým odchodem oslabil. Na druhou stranu bych byl rád, kdyby se pokusili oni chápat mě. Jestliže jsem byl v Brně nespokojený a nešťastný, tak jsem přeci musel odejít. Každopádně velkou podporu pro mě znamenají moji nejbližší, kteří mi hodně pomáhají.
Tvé zápasové manko je nepříjemné i pro reprezentační tým, jehož ses stal v posledním kvalifikačním cyklu velice platným členem. Uvažuješ i v této rovině?
Samozřejmě ano a moc mě to mrzí. Člověk může trénovat, jak chce, ale zápasy jsou úplně o něčem jiném, ty jsou prostě nenahraditelné. Jestli mě pan Ježdík do reprezentace pozve, tak nejspíš přijedu, ale ještě se o tom spolu pobavíme.
Už jste s trenérem Ježdíkem celou situaci rozebírali?
Bavili jsme se o tom, zajímal se spíše o můj zdravotní stav, který nebyl moc dobrý. Měl jsem problémy s kotníkem a pak s achilovkou, takže se také mohlo stát, že jsem celou sezonu mohl vypustit a ani netrénovat. Naštěstí jsem měl výbornou péči od pana doktora Koláře.
K čemu jste tedy s reprezentačním trenérem dospěli?
Pan Ježdík říkal, že se mám dát hlavně zdravotně dohromady. Asi mě v přípravě vyzkouší a uvidíme, jak na tom budu.
Člověk zná nejlépe sám sebe. Troufneš si odhadnout, zda můžeš po několikaměsíční zápasové absenci zvládnout podobné zatížení, jaké se dá v reprezentaci očekávat?
Kdybych nevěřil, že to zvládnu, tak nemám v reprezentaci co dělat. Člověk musí mít nějaké sebevědomí a já si věřím.
Zmínil si zdravotní problémy. Jaká je v tomto směru situace v současné době?
Kotník mě sice pořád bolí, ale od doktorů jsem byl ujištěn, že už by to mělo být dobré, takže trénuji naplno. Kromě tréninků s týmem Prostějova ještě jezdím na kole, chodím do posilovny a běhám.
Jaké zažíváš pocity, když sleduješ zápasy jen z tribuny? Navíc se kvapem blíží playoff...
Hrozně mě svrbí ruce (směje se). Každý zápas hodně prožívám, moc bych chtěl klukům pomoci na hřišti. Určitě je lepší být na palubovce, než v hledišti, kde jsem víc nervózní. Když je člověk přímo na hřišti, tak to tak nevnímá, soustředí se na svůj vlastní výkon. Když jsem v půlce března nastoupil po třech měsících absence v Novém Jičíně, byl jsem strašně natěšený a po dlouhé době na hřišti opravdu šťastný.
Jenže to mohlo být na nějakou dobu poslední utkání, do kterého jsi nastoupil...
Já zatím pořád doufám, že si ještě letos zahraji. Pokud ne, tak se dám co nejdříve stoprocentně do kupy a uvidím, jestli mi to vyjde s reprezentací.
Kvůli své nepříjemné situaci máš nyní dost času na přemýšlení. Zaobíráš se myšlenkami nad svou další basketbalovou kariérou?
Pokud se pro další sezonu domluvím na smlouvě v Prostějově, tak bych působil zde. Rád bych hrál s týmem evropský pohár a pohyboval se ve špičce Mattoni NBL.
