Amerika za tři měsíce s hokejovým koučem Ivanem Hlinkou nijak nezatřásla. Kouřit nepřestal, jen musel své oblíbené "žluté" cigarety vyměnit za podobně silné v krabičce s velbloudem. Když jeho tým Pittsburgh Penguins vypadl ze Stanley Cupu, vrátil se domů do Litvínova, kde je nejšťastnější. S kamarády hraje licitovaný mariáš jako za starých časů, chodí na tenis, seká trávu, a až přijde čas, vyrazí na houby. Ještě teď se diví šílenému povyku, jenž se doma strhl po jeho odchodu do Pittsburghu. Pořád se mu příčí plané řečnění, ale o svých zkušenostech z NHL a o hokeji rád zaníceně diskutuje. Angličtinou se nenakazil, neuslyšíte ho říkat "trejd", "superstar" nebo "kouč". A když si zrovna nemohl vzpomenout na potřebné slovíčko, prohodil: "Ne že bych zapomněl česky... Jenom mi to vypadlo."
V zámoří se trénuje i koučuje trochu jinak než v Evropě. Změnil jste v něčem názor?
Doufám, že ne. Nebylo by to ani moc dobré, abych se měnil. Pak by nemělo cenu angažovat Hlinku. Když někdo bere trenéra, bere ho kvůli tomu, jaký je. Ne proto, aby ho předělal. Něco jiného je přizpůsobit se. V každém novém prostředí se člověk přizpůsobí. Když přijdu do Budějovic, i tam se budu muset přizpůsobit.
Co konkrétně jste v týmu dělal?
No, co... Každý den jsem byl na ledě a dělal trenéra.
Dobře, ale co jste zavedl nového?
Dost se diskutovalo o bránícím hráči. Tady v Evropě jsme zvyklí udělat z jednoho útočníka staženého hráče. Myslím, že není podstatné, jestli je to bránící levé křídlo, pravé, nebo centr. Každopádně jeden z útočníků má defenzivní úlohu. V NHL zkoušejí mužstva leccos a my jsme se o tom taky bavili. Někde jde zpátky ten, který v dané situaci zůstane jako poslední. Ale může se tam ocitnout třeba vyloženě ofenzivní typ, což pak může přinést problémy. Podle mého názoru je lepší, když tohle dělá jeden určený hráč. Líp pak funguje i spolupráce s obránci.
Jak se liší koučování při zápase?
Komplikace přináší střídání tří obranných dvojic a čtyř útoků. Hokej se přibližuje basketbalu v tom, že vyložené šance přicházejí ze spolupráce, která není přímo nacvičená, ale vychází z dlouhodobé součinnosti hráčů. Zkoušeli jsme, aby s Jágrem na ledě byl vzadu Laukkanen. Na Jardu se soupeř soustředí, a pokud nemá dobré hráče okolo sebe, není možné, aby se prosadil. Ostatní musí odhadnout chvíli, kdy se on na okamžik uvolní. Přihrávka nesmí přijít pozdě. Obránce nejde od útočníků oddělovat, to je základ hry.
Také jste měl na starosti přesilovky. Jak jste je ovlivňoval?
Musíte vyjít z toho, co máte. Jsou hráči, kteří jsou placení, aby byli produktivní, protože to umějí. Jim se tedy musíte přizpůsobit. Anebo máte svoji představu a k tomu si můžete vybrat hráče. To je ale výrazně složitější. Já bych věděl, koho si vybrat, že ano, jenže to by mě asi generální manažer hnal.
Jak se můžete bránit tomu, aby na přesilovku šel někdo jenom proto, že má velký plat?
Dobrý hráč, velmi dobře zaplacený, se nenechává sedět. Nemá cenu si něco vzájemně dokazovat s vedením, jako se to občas stává třeba u nás doma. Hráč nemá vysokou cenu, protože řekne: Já mám vysokou cenu. On má cenu na trhu a nějak to musel dokázat. Svým výkonem. Když ho potom jako trenér nebudete využívat, v podstatě tak dáváte najevo, že generální manažer tomu nerozumí. Když nebude hrát dobře, tak se musí vyměnit, protože nezapadl do koncepce. Nemůžete ale zavinit, že sedí na střídačce a dostane tam hemeroidy.
Jak moc si můžete vybírat mužstvo? Máte na to velký vliv?
Můžu si říct o kohokoliv nebo o tom s manažerem debatovat. Já už to říkal, že by se nám hodil jeden velký silný bek, co to umí s pukem. Ale vím, že až začnou růst houby, že ho na houbách nenajdu. Některé věci ale nemůžu vůbec ovlivňovat. Povídá se, jak přijde do Pittsburghu Reichel, Dopita nebo Ručinský, jenže oni jsou pod smlouvou, nebo jejich práva vlastní jiný klub, a já je nesmím lanařit. Abych jim říkal: Hele pojď... Za to jsou vysoké pokuty. To může probíhat jenom na úrovni generálních manažerů. Záleží taky na rozpočtu klubu, kolik se může na hráče dát.
Jak jste pokročil při výběru asistenta?
Možnost se Švédem Thomasem Gradinem padla, zůstane tam Rick Kehoe, který v Pittsburghu dlouho hrál. O tom druhém se ještě dohadujeme.
Coby trenér z české školy musíte říkat, že Pittsburgh potřebuje být tvrdší a odolnější. Není to paradox?
Především: já jsem z německé školy, u nás v Louce to byla původně německá škola. Ale jinak jsem z české... Hokejové styly se navzájem propojily. Já pamatuju NHL před dvaceti lety a to bylo opravdu o život, co se týče zákeřných zákroků. Hokej je pořád o život, hráči jsou silnější, rychlejší a mají tvrdší střelu. Ale takzvaní zlí muži mizí. Dřív se tam našli bijci, co to na úrovni neuměli. I tenhle tvrďák teď musí umět hrát hokej.
Co to znamená neuměli? Neuměli bruslit nebo držet hokejku?
Jenom jako hokejisti by se neuživili. Ale teď tihle tvrdí kluci patří do mužstva hokejově a ještě dělají hrubou práci navíc, která je nutná. Není nutná jen v NHL, ale i v extralize a na mezinárodních turnajích, když se to začne mydlit.
Kdekdo tvrdí, že v NHL se hraje nejlepší hokej. Třeba Jiří Dopita ovšem říká, že takové hráče jako tam, máme tady taky...
Do NHL chodí nejlepší hráči. Dá se čekat, že nejlepší hráči na světě budou hrát dobrý hokej. Na druhé straně spousta špiček tady zůstala. Vyjde zápas, na který se nedá dívat tady ani tam, ve švédské nebo finské lize.
Jaký na vás udělala dojem NHL jako skvěle organizovaný a prosperující kolos?
NHL je fabrika na zábavu. Sport berou v Americe jako největší zábavu, protože diváci předem nevědí, kdo bude mrtvý. Když jdete do divadla, tam se to ví. Lidi mají zábavu s otevřeným koncem rádi a jsou ochotni za ni zaplatit. Zábava je zároveň obchod. Fungující a soběstačný. Například Penguins nejsou závislí na tom, jestli jedou v Pittsburghu železárny, ale ve Vítkovicích to docela důležité je, že ano?
Jak se vyvíjel váš vztah k Jaromíru Jágrovi? Poprvé jste ho měl v týmu na neúspěšném šampionátu v Itálii, pak přišlo Nagano a teď každodenní soužití v Pittsburghu...
Já i Jarda neradi prohráváme, a když něco děláme, chceme, aby to k něčemu vypadalo. Jasně, nemusí se pořád vyhrávat, to ani nejde. Na vítězství existuje hodně názorů a já rád diskutuju, dohaduju se, nebo se hádám s lidmi se stejným cílem. Já můžu přijít a říct: Bude to takhle a hotovo! Pak přijde ten, co rozhoduje zápasy na ledě, a zasekne se: Já to udělám jinak! Pak musí jeden pryč. Já mám ale rád, když se vyjasní postoje, vyčistí vzduch. Můžu zjistit, že se dá něco dělat jinak a že to funguje. Proč bych to pak nezkusil?
Kde konkrétně jste se s Jágrem střetli?
Určitě jsme hodně debatovali o přesilovkách. Ono se to může nakreslit na tabuli - ty si stoupneš tady, ten bude tam, najede za bránu, přihraje a tenhle to dá do prázdné. Jenže většinou to nevyjde. Hráči jsou na rozdíl od trenéra na ledě a vidí přímo, jak se chová soupeř.
Povězte o Jaromíru Jágrovi něco, co není vidět na ledě na první pohled.
Především je to docela normální kluk. Samozřejmě velká hvězda, hokej umí, to si vyprávět nemusíme. Jednak se musel narodit s nějakými dispozicemi: kdyby vyrostl na metr šedesát dva, tak by to nebyl Jágr. On má ale metr devadesát, sto pět kilo, silné nohy, a naopak nemá ani trochu tuku. Tomu všemu ještě samozřejmě musel pomoct. Jako každý velký hráč má svoje myšlenky a názory. Ti obyčejní většinou jen slepě poslouchají.
Občas se zdá, že přes svou genialitu o sobě leckdy pochybuje a podceňuje se.
To je rys jeho osobnosti. Slyšeli jste ho někdy říct: Hrál jsem dobře? Já nikdy. Na něj je opravdu enormní tlak a neexistuje žádné šetření. Dostal hodně ran za tu dobu, co jsem tam byl. Já ho ale neviděl ležet na ledě déle než dvě vteřiny. A to kolikrát tou nohou nemohl ani hnout. Já neviděl, že by brečel, že dostal ránu, nebo že po něm jdou. To tak bývá, nevím proč, že se soupeř věnuje těm dobrým hráčům. Proč asi nehlídají ty špatné?
Jak vážné bylo Jágrovo zranění v play off?
Nebyl na tom zrovna dobře. Měli jsme na střídačce domluvu, že když přišla přesilovka nebo situace, kdy se stahovala sestava, jen kývnul, že může. Když to nešlo, jen zavrtěl hlavou.
Tvrdí se, že v Pittsburghu je klíčový vztah kouče s Jágrem. Po neshodách s ním musel třeba odejít Kevin Constantine...
To je v kolektivních sportech normální. Dřív měli trenéři potíže s Beckenbauerem, Maradonou...
... a s Hlinkou...
(smích) No protože oni to taky chtěli nějak udělat, aby to k něčemu vypadalo.
Potřebuje slavný Jágr taky někdy utěšit a povzbudit?
To asi potřebují všichni hráči, když jsou ve srabu. I když vlastně ne všichni. Někdo si myslí pořád, jak skvěle válí. Tomu asi nemá cenu říkat: To přijde. On vám totiž odpoví: Co přijde? Vždyť já hraju výborně!
Měl jste takové v Pittsburghu?
Nechci se motat ve frázích o partě, ale já myslím, že tam bylo dobré mužstvo. Každý měl svoje místo a celkem se dařilo. Škoda, že to nevyšlo v jednom z prodloužení proti Philadelphii. Kdyby se povedlo, tu Philadelphii bychom taky udělali.
Jaký máte názor na prodloužení? Má smysl hrát až do rána?
Tohle pravidlo funguje dost dlouho. Už ve třicátých letech se hrály dva ještě delší zápasy. Možná ještě někteří hráči pak museli do práce. A taky hráli! Nevrtejme se v tom a nic jim neměňme. Co já bych se do toho měl montovat? Protože jsem teď přišel a musím být na stadioně do půl třetí do rána? Prostě to tak je. V NHL taky nikoho nenapadne stěžovat si, když jedete na pět zápasů za sebou ven. To tady by hned chodily na svaz petice.
My nechtěli nic měnit, ptali jsme se čistě teoreticky.
Nedokážu to posoudit. Je to play off, to nejdůležitější. Asi to plyne z minulosti, ze zápasů v historii. Hraje se do smrti. Kdo dřív lehne, tak dřív lehne a prohrál. To je celý princip.
Poprvé v životě trénujete víc cizinců. Jaké to je mít v týmu Kanaďany?
Jsou to lidi zvyklí tvrdě dělat. Odmalička. Samozřejmě jsou výjimky. Ale já pár těch kluků až obdivoval. Oni nehráli a jsou naučení to strávit. U nás kdyby hráč neměl šanci, tak by zdaleka nedělal v tréninku to, co oni. V tom se jejich nátura liší. Oni neumějí tak hezky kličku, ale prostě jdou a neuhnou. Nás už bolí nohy, oni ale udělají o krok víc. Přitom nohy bolí každého stejně.
Ceníte si jich za to?
Ideální by bylo, kdyby to ještě víc uměli. Představte si, že máte hráče, co to umí, poctivě trénuje, udělá ten krok navíc, budete spolu mluvit potichu a bez hádek. To by vás ani nebavilo. Zaplaťpánbůh, že to tak nikdy nebude. Hodný hokejista, co chodí spát v půl deváté a jezdí na trénink dvě hodiny předem, takový by mě štval!
Hodně se diskutuje o ruském útočníkovi Alexeji Kovaljovovi. Talent od pánaboha, ale neumí to prodat. Nebo nechce? Je náladový?
To je mimořádný hokejista, umí hodně, jen je trochu zvláštní povaha. Opačný typ než on jezdí od prvního zapískání sem a tam, dá tomu všechno, ale v podstatě nikdy nic nerozhodne. Kovy má na to, aby v každé sezoně dal čtyřicet až padesát gólů, sto těch jejich kanadských bodů. Nevím, proč to nedokáže. On taky ne.
To je tedy pro vás výzva, dostat z něho těch sto bodů.
Bylo by krásné na to přijít. Na druhou stranu, já nemám rád hráče, o němž po zápase nevím, že vůbec hrál. Já mám rád hráče, co hrajou dobře, nebo špatně, ale chtějí hrát. Jsou takoví, co se různě schovávají, jsou někde zalezlí. Předstírají, jak dřou, a ještě při tom zuřivě cení zuby.
Už jste v NHL působil před devatenácti lety. Jak se liší současné žití v Pittsburghu od tehdejšího ve Vancouveru?
Mám tam víc lidí, se kterými můžu komunikovat, jsem v jiné roli. Ti kluci, hlavně Jarda Jágr, který tam je deset let, vybudovali v Pittsburghu dobrý pohled na český hokej. Vlastně i díky tomu jsem tam teď já.
Je o vás známo, že nejste nadšený ani z cesty do Prahy. Což teprve Amerika?
Já bydlím kousek od tréninkové haly, na jižním předměstí, a to je v podstatě vesnice.
Jak vám seděl životní styl?
Ono času moc nebylo. Hrálo se třikrát čtyřikrát týdně. Na měsíc přijela manželka, pro ni to bylo složitější, když jsme třeba letěli ven. Na druhou stranu paní Jágrová to v Pittsburghu zná, takže se daly dohromady, nějak se sešly nebo jí poradila.
Co jste říkal tomu, že Chicago angažovalo za hlavního kouče Fina Suhonena, jenž vás vlastně předběhl jako první Evropan?
Já si s tím žádnou hlavu nedělám. Moje jmenování mají teprve oficiálně ohlásit. Dají mi vědět čas a místo, má to být někdy kolem draftu ke konci června. Můžu přiletět kdykoli, mně to je jedno, já se stejně nikam nechystám.
V zámoří se trénuje i koučuje trochu jinak než v Evropě. Změnil jste v něčem názor?
Doufám, že ne. Nebylo by to ani moc dobré, abych se měnil. Pak by nemělo cenu angažovat Hlinku. Když někdo bere trenéra, bere ho kvůli tomu, jaký je. Ne proto, aby ho předělal. Něco jiného je přizpůsobit se. V každém novém prostředí se člověk přizpůsobí. Když přijdu do Budějovic, i tam se budu muset přizpůsobit.
Co konkrétně jste v týmu dělal?
No, co... Každý den jsem byl na ledě a dělal trenéra.
Dobře, ale co jste zavedl nového?
Dost se diskutovalo o bránícím hráči. Tady v Evropě jsme zvyklí udělat z jednoho útočníka staženého hráče. Myslím, že není podstatné, jestli je to bránící levé křídlo, pravé, nebo centr. Každopádně jeden z útočníků má defenzivní úlohu. V NHL zkoušejí mužstva leccos a my jsme se o tom taky bavili. Někde jde zpátky ten, který v dané situaci zůstane jako poslední. Ale může se tam ocitnout třeba vyloženě ofenzivní typ, což pak může přinést problémy. Podle mého názoru je lepší, když tohle dělá jeden určený hráč. Líp pak funguje i spolupráce s obránci.
Jak se liší koučování při zápase?
Komplikace přináší střídání tří obranných dvojic a čtyř útoků. Hokej se přibližuje basketbalu v tom, že vyložené šance přicházejí ze spolupráce, která není přímo nacvičená, ale vychází z dlouhodobé součinnosti hráčů. Zkoušeli jsme, aby s Jágrem na ledě byl vzadu Laukkanen. Na Jardu se soupeř soustředí, a pokud nemá dobré hráče okolo sebe, není možné, aby se prosadil. Ostatní musí odhadnout chvíli, kdy se on na okamžik uvolní. Přihrávka nesmí přijít pozdě. Obránce nejde od útočníků oddělovat, to je základ hry.
Také jste měl na starosti přesilovky. Jak jste je ovlivňoval?
Musíte vyjít z toho, co máte. Jsou hráči, kteří jsou placení, aby byli produktivní, protože to umějí. Jim se tedy musíte přizpůsobit. Anebo máte svoji představu a k tomu si můžete vybrat hráče. To je ale výrazně složitější. Já bych věděl, koho si vybrat, že ano, jenže to by mě asi generální manažer hnal.
Jak se můžete bránit tomu, aby na přesilovku šel někdo jenom proto, že má velký plat?
Dobrý hráč, velmi dobře zaplacený, se nenechává sedět. Nemá cenu si něco vzájemně dokazovat s vedením, jako se to občas stává třeba u nás doma. Hráč nemá vysokou cenu, protože řekne: Já mám vysokou cenu. On má cenu na trhu a nějak to musel dokázat. Svým výkonem. Když ho potom jako trenér nebudete využívat, v podstatě tak dáváte najevo, že generální manažer tomu nerozumí. Když nebude hrát dobře, tak se musí vyměnit, protože nezapadl do koncepce. Nemůžete ale zavinit, že sedí na střídačce a dostane tam hemeroidy.
Jak moc si můžete vybírat mužstvo? Máte na to velký vliv?
Můžu si říct o kohokoliv nebo o tom s manažerem debatovat. Já už to říkal, že by se nám hodil jeden velký silný bek, co to umí s pukem. Ale vím, že až začnou růst houby, že ho na houbách nenajdu. Některé věci ale nemůžu vůbec ovlivňovat. Povídá se, jak přijde do Pittsburghu Reichel, Dopita nebo Ručinský, jenže oni jsou pod smlouvou, nebo jejich práva vlastní jiný klub, a já je nesmím lanařit. Abych jim říkal: Hele pojď... Za to jsou vysoké pokuty. To může probíhat jenom na úrovni generálních manažerů. Záleží taky na rozpočtu klubu, kolik se může na hráče dát.
Jak jste pokročil při výběru asistenta?
Možnost se Švédem Thomasem Gradinem padla, zůstane tam Rick Kehoe, který v Pittsburghu dlouho hrál. O tom druhém se ještě dohadujeme.
Coby trenér z české školy musíte říkat, že Pittsburgh potřebuje být tvrdší a odolnější. Není to paradox?
Především: já jsem z německé školy, u nás v Louce to byla původně německá škola. Ale jinak jsem z české... Hokejové styly se navzájem propojily. Já pamatuju NHL před dvaceti lety a to bylo opravdu o život, co se týče zákeřných zákroků. Hokej je pořád o život, hráči jsou silnější, rychlejší a mají tvrdší střelu. Ale takzvaní zlí muži mizí. Dřív se tam našli bijci, co to na úrovni neuměli. I tenhle tvrďák teď musí umět hrát hokej.
Co to znamená neuměli? Neuměli bruslit nebo držet hokejku?
Jenom jako hokejisti by se neuživili. Ale teď tihle tvrdí kluci patří do mužstva hokejově a ještě dělají hrubou práci navíc, která je nutná. Není nutná jen v NHL, ale i v extralize a na mezinárodních turnajích, když se to začne mydlit.
Kdekdo tvrdí, že v NHL se hraje nejlepší hokej. Třeba Jiří Dopita ovšem říká, že takové hráče jako tam, máme tady taky...
Do NHL chodí nejlepší hráči. Dá se čekat, že nejlepší hráči na světě budou hrát dobrý hokej. Na druhé straně spousta špiček tady zůstala. Vyjde zápas, na který se nedá dívat tady ani tam, ve švédské nebo finské lize.
Jaký na vás udělala dojem NHL jako skvěle organizovaný a prosperující kolos?
NHL je fabrika na zábavu. Sport berou v Americe jako největší zábavu, protože diváci předem nevědí, kdo bude mrtvý. Když jdete do divadla, tam se to ví. Lidi mají zábavu s otevřeným koncem rádi a jsou ochotni za ni zaplatit. Zábava je zároveň obchod. Fungující a soběstačný. Například Penguins nejsou závislí na tom, jestli jedou v Pittsburghu železárny, ale ve Vítkovicích to docela důležité je, že ano?
Jak se vyvíjel váš vztah k Jaromíru Jágrovi? Poprvé jste ho měl v týmu na neúspěšném šampionátu v Itálii, pak přišlo Nagano a teď každodenní soužití v Pittsburghu...
Já i Jarda neradi prohráváme, a když něco děláme, chceme, aby to k něčemu vypadalo. Jasně, nemusí se pořád vyhrávat, to ani nejde. Na vítězství existuje hodně názorů a já rád diskutuju, dohaduju se, nebo se hádám s lidmi se stejným cílem. Já můžu přijít a říct: Bude to takhle a hotovo! Pak přijde ten, co rozhoduje zápasy na ledě, a zasekne se: Já to udělám jinak! Pak musí jeden pryč. Já mám ale rád, když se vyjasní postoje, vyčistí vzduch. Můžu zjistit, že se dá něco dělat jinak a že to funguje. Proč bych to pak nezkusil?
Kde konkrétně jste se s Jágrem střetli?
Určitě jsme hodně debatovali o přesilovkách. Ono se to může nakreslit na tabuli - ty si stoupneš tady, ten bude tam, najede za bránu, přihraje a tenhle to dá do prázdné. Jenže většinou to nevyjde. Hráči jsou na rozdíl od trenéra na ledě a vidí přímo, jak se chová soupeř.
Povězte o Jaromíru Jágrovi něco, co není vidět na ledě na první pohled.
Především je to docela normální kluk. Samozřejmě velká hvězda, hokej umí, to si vyprávět nemusíme. Jednak se musel narodit s nějakými dispozicemi: kdyby vyrostl na metr šedesát dva, tak by to nebyl Jágr. On má ale metr devadesát, sto pět kilo, silné nohy, a naopak nemá ani trochu tuku. Tomu všemu ještě samozřejmě musel pomoct. Jako každý velký hráč má svoje myšlenky a názory. Ti obyčejní většinou jen slepě poslouchají.
Občas se zdá, že přes svou genialitu o sobě leckdy pochybuje a podceňuje se.
To je rys jeho osobnosti. Slyšeli jste ho někdy říct: Hrál jsem dobře? Já nikdy. Na něj je opravdu enormní tlak a neexistuje žádné šetření. Dostal hodně ran za tu dobu, co jsem tam byl. Já ho ale neviděl ležet na ledě déle než dvě vteřiny. A to kolikrát tou nohou nemohl ani hnout. Já neviděl, že by brečel, že dostal ránu, nebo že po něm jdou. To tak bývá, nevím proč, že se soupeř věnuje těm dobrým hráčům. Proč asi nehlídají ty špatné?
Jak vážné bylo Jágrovo zranění v play off?
Nebyl na tom zrovna dobře. Měli jsme na střídačce domluvu, že když přišla přesilovka nebo situace, kdy se stahovala sestava, jen kývnul, že může. Když to nešlo, jen zavrtěl hlavou.
Tvrdí se, že v Pittsburghu je klíčový vztah kouče s Jágrem. Po neshodách s ním musel třeba odejít Kevin Constantine...
To je v kolektivních sportech normální. Dřív měli trenéři potíže s Beckenbauerem, Maradonou...
... a s Hlinkou...
(smích) No protože oni to taky chtěli nějak udělat, aby to k něčemu vypadalo.
Potřebuje slavný Jágr taky někdy utěšit a povzbudit?
To asi potřebují všichni hráči, když jsou ve srabu. I když vlastně ne všichni. Někdo si myslí pořád, jak skvěle válí. Tomu asi nemá cenu říkat: To přijde. On vám totiž odpoví: Co přijde? Vždyť já hraju výborně!
Měl jste takové v Pittsburghu?
Nechci se motat ve frázích o partě, ale já myslím, že tam bylo dobré mužstvo. Každý měl svoje místo a celkem se dařilo. Škoda, že to nevyšlo v jednom z prodloužení proti Philadelphii. Kdyby se povedlo, tu Philadelphii bychom taky udělali.
Jaký máte názor na prodloužení? Má smysl hrát až do rána?
Tohle pravidlo funguje dost dlouho. Už ve třicátých letech se hrály dva ještě delší zápasy. Možná ještě někteří hráči pak museli do práce. A taky hráli! Nevrtejme se v tom a nic jim neměňme. Co já bych se do toho měl montovat? Protože jsem teď přišel a musím být na stadioně do půl třetí do rána? Prostě to tak je. V NHL taky nikoho nenapadne stěžovat si, když jedete na pět zápasů za sebou ven. To tady by hned chodily na svaz petice.
My nechtěli nic měnit, ptali jsme se čistě teoreticky.
Nedokážu to posoudit. Je to play off, to nejdůležitější. Asi to plyne z minulosti, ze zápasů v historii. Hraje se do smrti. Kdo dřív lehne, tak dřív lehne a prohrál. To je celý princip.
Poprvé v životě trénujete víc cizinců. Jaké to je mít v týmu Kanaďany?
Jsou to lidi zvyklí tvrdě dělat. Odmalička. Samozřejmě jsou výjimky. Ale já pár těch kluků až obdivoval. Oni nehráli a jsou naučení to strávit. U nás kdyby hráč neměl šanci, tak by zdaleka nedělal v tréninku to, co oni. V tom se jejich nátura liší. Oni neumějí tak hezky kličku, ale prostě jdou a neuhnou. Nás už bolí nohy, oni ale udělají o krok víc. Přitom nohy bolí každého stejně.
Ceníte si jich za to?
Ideální by bylo, kdyby to ještě víc uměli. Představte si, že máte hráče, co to umí, poctivě trénuje, udělá ten krok navíc, budete spolu mluvit potichu a bez hádek. To by vás ani nebavilo. Zaplaťpánbůh, že to tak nikdy nebude. Hodný hokejista, co chodí spát v půl deváté a jezdí na trénink dvě hodiny předem, takový by mě štval!
Hodně se diskutuje o ruském útočníkovi Alexeji Kovaljovovi. Talent od pánaboha, ale neumí to prodat. Nebo nechce? Je náladový?
To je mimořádný hokejista, umí hodně, jen je trochu zvláštní povaha. Opačný typ než on jezdí od prvního zapískání sem a tam, dá tomu všechno, ale v podstatě nikdy nic nerozhodne. Kovy má na to, aby v každé sezoně dal čtyřicet až padesát gólů, sto těch jejich kanadských bodů. Nevím, proč to nedokáže. On taky ne.
To je tedy pro vás výzva, dostat z něho těch sto bodů.
Bylo by krásné na to přijít. Na druhou stranu, já nemám rád hráče, o němž po zápase nevím, že vůbec hrál. Já mám rád hráče, co hrajou dobře, nebo špatně, ale chtějí hrát. Jsou takoví, co se různě schovávají, jsou někde zalezlí. Předstírají, jak dřou, a ještě při tom zuřivě cení zuby.
Už jste v NHL působil před devatenácti lety. Jak se liší současné žití v Pittsburghu od tehdejšího ve Vancouveru?
Mám tam víc lidí, se kterými můžu komunikovat, jsem v jiné roli. Ti kluci, hlavně Jarda Jágr, který tam je deset let, vybudovali v Pittsburghu dobrý pohled na český hokej. Vlastně i díky tomu jsem tam teď já.
Je o vás známo, že nejste nadšený ani z cesty do Prahy. Což teprve Amerika?
Já bydlím kousek od tréninkové haly, na jižním předměstí, a to je v podstatě vesnice.
Jak vám seděl životní styl?
Ono času moc nebylo. Hrálo se třikrát čtyřikrát týdně. Na měsíc přijela manželka, pro ni to bylo složitější, když jsme třeba letěli ven. Na druhou stranu paní Jágrová to v Pittsburghu zná, takže se daly dohromady, nějak se sešly nebo jí poradila.
Co jste říkal tomu, že Chicago angažovalo za hlavního kouče Fina Suhonena, jenž vás vlastně předběhl jako první Evropan?
Já si s tím žádnou hlavu nedělám. Moje jmenování mají teprve oficiálně ohlásit. Dají mi vědět čas a místo, má to být někdy kolem draftu ke konci června. Můžu přiletět kdykoli, mně to je jedno, já se stejně nikam nechystám.
