Jak si vážíte takového ocenění?
Hodně. Snažím se chovat fair play. Nevím, nakolik se mi to daří. Ale člověk by se měl chovat férově k ostatním, aby se pak oni chovali stejně k němu.
Napadá vás konkrétní příklad takového chování z vaší kariéry?
My byli v oštěpu vždycky velice dobrá parta. Každý chtěl vyhrát, ale po závodě jsme zůstali kamarádi. Něco konkrétního? Napadá mě jediná věc, jak jsme s Jevsjukovem na mistrovství světa v Římě 1987 poslali Rätyho zpátky na pokus. Jenže tam nešlo o nic velkého, to byla samozřejmost. (Fin Räty tehdy při třetím pokusu upadl, oštěp zabodl ještě před sebe před čáru a šel si sednout v domnění, že má po pokusu. Železný s Jevsjukovem ho upozornili, že nejde o neplatný pokus. Rozběhl se k němu znovu – a všechny porazil.)
Změnil se pohled na fair play ve sportu za dvacet let, co jste závodil?
Určitě. Změnila se i společnost. Celá je teď pod daleko větším tlakema z toho vznikají problémy krátkých chybných rozhodnutí. Chybovat je lidské. Ale musíte si umět přiznat chybu a už ji neopakovat.
Tak byste nahlížel i na sobotní skandální večírek fotbalistů?
Určitě to jejich chyba byla. Vadí mi, že k tomu došlo v noci po zápase. Teď jde o to, aby to chtěli odčinit.
Půl roku už nejste závodníkem. Jaký ten půlrok byl?
Hektický. Mám daleko míň času, život je složitější. Najednou jsem především trenér. Pořád mi volají, abych byl tam a tam s nějakou firmou nebo abych přišel na tiskovku. Já to odmítám. Radši zůstávám v ústraní. Hlavně však cítím zodpovědnost ke svým závodníkům, kteří věří, že to spolu někam dotáhneme.
Ceny fair playHlavní ceny - fotbalista Robert Nedvěd (zakopl míč v momentě, kdy mohl střílet do prázdné branky, aby mohl být ošetřen gólman, který se zranil při snaze zabránit mu ve skórování) |
Navíc pracujete pro MOV. A také se snažíte studovat, že?
Jo, zrovna jsem tady domlouval zápočet s panem Nekolou z Antidopingového výboru. Je toho strašně moc. Nestíhám, někdy jsem z toho rozhozenej. Na zasedání MOV v Guatemale budeme v červenci volit dějiště další zimní olympiády. A dva týdny poté je mistrovství Evropy do 22 let, kam chci pořádně připravit Honzu Syrovátku, protože může uspět. Musím to ještě vymyslet. V tomhle zatím plavat neumím.
Vaše závodní kariéra byla jednodušší?
Určitě. Protože tu jsem si stavěl sám. Teď jsem byl se svou skupinou ve Španělsku, a protože potřebuju zařídit pro kluky nižší cenu, řeším to přes španělskou federaci, přes starostu města. Slibuju mu tam kliniku pro děti, radím i jejich oštěpařce Chillaové. O odpočinku nemůže být řeč. Ale dělám to rád, protože z toho profitují mí závodníci.
Nelitujete tedy, že jste se vrhnul do takového života?
Ne. Žiju velice šťastný život. Sice tady naříkám, že mám toho času málo, ale dělám trenéřinu proto, že ji chci dělat. Až zatoužím po klidnějším životě, změním to.
Nechybí vám vaše házení?
Vůbec. Skončil jsem ve správný čas. Nedokážu si představit, že bych teď měl jít zase házet. Ale těším se, až budou házet ostatní – a pokud možno dál než předtím. Doufám, že na mistrovství světa do Ósaky poletím v srpnu nejen proto, že mě tam pozve moje sponzorská firma Mizuno, ale i se svými vlastními oštěpaři.
Stihl jste po konci kariéry vůbec dovolenou?
Byl jsem jen pár dní na Slovensku. Dovolená? Vlastně žádná nebyla. I když celý život je svým způsobem dovolená. Záleží, jak se na to člověk dívá.
A až dojde na ten klidný život, jaký bude? Budete okopávat zahrádku?
Nad tím zatím nepřemýšlím. V horizontu několika let mě to nečeká. Pokud chci něčeho dosáhnout v trenéřině, musím myslet výhledově nejméně na čtyři roky. A v MOV mi skončí funkční období v roce 2012. Teprve pak bych mohl svůj život postavit úplně jinak. Jestli budu chtít...
