Nedávno se v Brně potkaly. Říčná přijela na návštěvu s americkým manželem i dětmi, právě když se Šikulová připravovala na evropský šampionát. "Ale jen jsme se pozdravily," vypráví její sedmnáctiletá nástupkyně.
V řeckém Volosu o víkendu postříbřila bradla! Medailový půst skončil. Vše začalo na sever od Brna, ve vesnici Hradčany, kde žije všehovšudy 512 obyvatel. "Byla jsem strašně živé, neposedné dítě, pořád jsem dělala nějaké kotouly," vzpomíná Šikulová.
Její rodiče se znali s manželi Vyzinovými, českými trenérskými mágy. Slovo dalo slovo. "V osmi letech jsem se jela ukázat do Brna a už si mě tam v klubu nechali." Hned napoprvé vyšplhala po laně bez přírazu.
Vstává v 5.45, od půl osmé trénuje. Rodiče ji denně vozí z Hradčan do Brna. Za ta léta už s Janou najezdili 180 tisíc kilometrů.
Na kladině si zlomila nohu. V bazénu narazila při šipce do dna a vyrazila si dva zuby. Navíc šilhá na levé oko, byla s ním na operaci a v 21 letech ji čeká další! "Prostorovou orientaci má proto omezenou," vypráví její maminka.
"Občas, třeba při dotočení z kladiny, mívá problémy." Strach dávno odbourala. Už jako malý diblík Šikulová upoutala, s jakou vervou se pouštěla do prostných na melodii z filmu Byl jednou jeden polda. Skákala, padala, zvedala se a znovu padala. Pořád však bojovala.
Poslední medaile českých gymnastekz olympijských her z mistrovství světa z mistrovství Evropy Předtím Hana Říčná: stříbro z kladiny na ME 1985 |
Tehdy uctívala o pět let starší Janu Komrskovou, později právě "velká Jana" uváděla "malou Janu" na scénu elitní gymnastiky, při závodech Světového poháru spolu bydlely na pokoji. Zatímco Komrsková zářila na přeskoku, výstavní disciplínou Šikulové se stala bradla, na kterých letos vyhrála pohárové klání v Lyonu.
Pozor na ni, věděli rozhodčí.
Před mistrovstvím Evropy si uložila: postup do finále je povinností. "Ale v koutku duše jsem snila, že kdyby se mi všechno maximálně povedlo, může se urodit medaile," přiznává.
S jediným drobným zaváháním zvládla finálovou sestavu, zařadila se na druhou příčku za Britku Tweddlovou. Čekala, až docvičí poslední tři gymnastky. "A doufala jsem."
Potom jí už stříbro nikdo nemohl vzít. "Najednou jsem zůstala strašně zaražená. Neuvědomovala jsem si, co se děje," povídá.
Teprve na stupních vítězů pochopila. Teď myslí na olympiádu v Pekingu. Znaleckým pohledem sjede svoji 159 centimetrů vysokou postavu a říká: "Ještě rostu, ale snad brzy přestanu. Už by to na gymnastku stačilo."
Jana Šikulová se stříbrem na krku. |