"Když si zvyknete vyhrávat, neexistuje pro vás jiné umístění než první místo. Ale i druhá příčka je ceněná. Co by za ni mnozí dali," říká čtyřiatřicetiletý žokej, žijící v Načešicích na Chrudimsku.
Nebyl jste tedy smutný z toho, že vám nevyšel v šampionátu vítězný hattrick?
To víte, že jsem byl smutný, když se blížil konec. Pokud se však za sezonou ohlédnu, není nad čím brečet. 38 vítězství, z toho jedno v klasickém dostihu - to je úspěch. Navíc jsem letos vyhrál svůj dvoustý dostih v kariéře. Radost už převládá nad smutkem.
V letošních rovinových statistikách máte 196 startů, zatím nejvíce v životě. Byla uplynulá sezona pro vás hodně náročná?
Byla, ale především kvůli váze. Ne kvůli tolika startům. Shazovat kila je s přibývajícím věkem čím dál tím obtížnější. Podzim byl hodně těžký. Musel jsme trávit víc času v sauně a víc běhat.
Dostala hodně zabrat i vaše psychika? S Janáčkem jste se dlouho přetahovali o titul šampiona.
To ne. Pro mě byla největším soupeřem vlastní váha, ne Vašek Janáček.
Ve vítězství je potřeba věřit do poslední chvíle. Kdy vám ale bylo jasné, že potřetí za sebou nevyhrajete?
Dva týdny před koncem sezony po posledních dostizích ve Slušovicích. Tam jsem si prožil největší zklamání. To už jsem věděl, že je to v háji.
Bylo těžké nabrat motivaci ještě na závěrečné mítinky?
Samozřejmě jsem se hecoval, abych zabral a nevzdával se. Někdy se vám podaří vyhrát třikrát nebo dokonce čtyřikrát za den. Bohužel to ale většinou vyjde tehdy, kdy to nepotřebujete. Pak takové úspěchy přijdou samy.
Tak vydařený mítink jste v závěru sezony neprožil a nakonec jste měl o čtyři výhry méně než Janáček. Oproti vám ale má výhodu v silnější stáji...
Má za sebou stáj Filipa Neuberga, který je už poněkolikáté za sebou šampionem mezi trenéry. Stáj Františka Vocáska je menší, ale nemáme se za co stydět. Všichni koně, kteří nám letos běhali, tak vyhrávali. Nicméně takovou kvantitu nemáme.
V sezoně jste nejezdil jen svěřence Františka Vocáska, ale i koně od jiných trenérů. Shánělo se vám angažmá snadněji než dříve díky dvěma titulům šampiona?
Trenéři, pro které jsem jezdil, mě mají rádi a pomáhají mi. Koně, které jsem mohl a chtěl jezdit, jsem většinou dostal. Někdy jsem si mohl dokonce vybírat. Ale to víte, jsou lidi, kteří vám nepřejí. Každý má své fandy.
Kterého z letošních 38 vítězství si nejvíce ceníte? Byl to triumf s Vltavou v klasickém Oaks nebo třeba prvenství s Mastmanem ve Velké květnové ceně?
Je to asi paradox, ale nejšťastnější jsme byl ve chvíli, kdy jsem udělal dvousté vítězství. Bylo to sice v menším dostihu, ale byla to pro mě dost citová záležitost. V tu chvíli jsem si opravdu užil pocit vítězství. Stejnou radost jsem měl vloni, když jsem obhájil prvenství v šampionátu. Uvědomil jsem si, jak dlouho jezdím. A 200 vítězství je na Českou republiku dost. Samozřejmě jsou jezdci, kteří mají víc výher. Většinou to ale dokázali ještě v éře komunismu nebo nyní hodně vyhrávají v Německu, kde se běhá každý druhý den.
Nejsmutnější den jste už zmínil. Skutečně ale poslední mítink ve Slušovicích byl pro vás smutnější než České derby, v němž jste v sedle favorita De Roberta skončil až devátý?
Jeho role favorita ale byla vykřičená. Stál hodně peněz, patřil panu Charvátovi. Ale není to kůň na vytrvaleckou trať, což se s odstupem času ukázalo. Nyní je to jeden z nejlepších českých mílařů. Bohužel jsem zase seděl na koni, který v Derby neměl co dělat. Tam musí startovat vytrvalec, ne mílař nebo sprinter.
Takže přání na příští rok zní - usednout na toho pravého koně, aby se vám mohl splnit sen o vítězství v Derby?
Hlavně si přeju jezdit koně, který má v Derby co dělat a je na tento dostih určen. K tomu však může dojít až v další sezoně.
Ta letošní pro vás už skončila?
Ještě mi trenér Wroblewski nabízel starty v Rakousku. Už jsem je ale odmítl. Shazování váhy bylo pro mě těžké. Už jsem do toho neměl chuť. I kvůli tomu, že mi konec nevyšel optimálně. Chci si odpočinout a zase dostat chuť na další sezonu. Boj s váhou a vůbec boj o to, abych byl dobrý, mě stojí víc úsilí než samotné ježdění.
Kdybych mohl jen jezdit dostihy jako ostatní kluci, byl bych šťastný.
Konec sezony byl pro mě vysvobozením, protože podzim byl krizový. Jindy jsem shodil kilo za hodinu, teď za den. Už se těším na odpočinek.
Zůstanete i v příští sezoně u trenéra Vocáska?
Budu u něho. Samozřejmě pro něho budu jezdit přednostně, je to můj zaměstnavatel. A dává mi nejkvalitnější koně. Ovšem hodně mi pomohli i trenéři Machů s Váňou nebo můj manažer Vraj. Bez nich bych nemohl bojovat o vítězství v šampionátu.
Neměl byste snadnější život v překážkových dostizích, kde byste mohl mít vyšší váhu? Nepřemýšlíte o tom?
Překážky táhnou moje srdce. Jezdím je ale jednou za rok a bez přípravy. To je směšné. Nechci být amatér a jezdit špatně. To radši nebudu jezdit vůbec. Musím z toho mít příjemný pocit a vědět, že jsem dobrý. Když ho nemám, odrazuje mě to. Do překážek bych se musel pořádně obout. Říct si - konec s rovinami a teď budou každou neděli skoky. To ale zatím nechám zavřené.
Žokej Jan Rája. |