"A hlavně: podařilo se mi vyhrát letošní duel s Němkou Neriusovou, na závody teď vedu čtyři tři," připomněla svoji přemožitelku z evropského šampionátu.
To vše vidělo 29 tisíc diváků. Na konto vítězky přibylo 30 tisíc nezdaněných dolarů, největší prémie její kariéry.
Přitom do Stuttgartu odjížděla v pesimistickém duchu. "Něco na mě leze. Bolí mě v krku a mám rýmu, jsem zesláblá," prozradila v pátečním dopoledni.
Oblečená do teplé červené bundy si v kavárně objednala grapefruitový džus. "Potřebuju vitaminy," prohodila. "Snad se dám nějak dohromady. Ale nevím," zapochybovala.
V noci na sobotu kvůli potížím s horními cestami dýchacími nemohla pořádně spát. "Říkala jsem si: Musím se kousnout. Před prvním hodem bylo tělo relativně v pořádku, ale pořád jsem nebyla úplně nahecovaná," líčila.
Znovu prvním pokusem
Teprve první pokus Dánky Scherwinové ji prý vyhecoval – 64,83, dánský národní rekord. "Tušila jsem, že celý závod nevydržím. Plán tedy zněl: prvním pokusem to tam střelit, dát do něj vše."Prvním pokusem letos takřka vždy hodila nejdál. Povedlo se to i tentokrát. Hlediště zahučelo úžasem, Špotáková zvedla ruce nad hlavu, potom se radostně bouchla pěstí do dlaně. Potřetí vytvořila český rekord. Svůj zápis z göteborské kvalifikace vylepšila o devět centimetrů – na 66,21.
Němka Neriusová se na odpověď nezmohla, prohrála s českou soupeřkou více než o metr. Špotáková už po první sérii věřila, že zvítězí. "Závod jsem si pak užívala. Pro mě to byl ohromný zážitek. Ještě nikdy jsem neměla tak velkou diváckou kulisu."
Neděli trávila v posteli
Z tribuny fandil také přítel Lukáš, její "talisman" pro štěstí. Třikrát ji poslední měsíc doprovázel na mítinky a pokaždé Neriusovou porazila.
Hned po posledním hodu za ním běžela k tribuně. "Jsem moc ráda, že mohl vidět právě tento závod. Povedl se mi krásný závěr sezony."
Je nyní autorkou šesti z deseti nejdelších hodů oštěpařek na světě v roce 2006, po Stuttgartu se posune před Neriusovou i do čela světového žebříčku IAAF.
Po triumfu však bylo Špotákové čím dál hůř, s křaplavým, zastřeným hlasem téměř nemohla mluvit.
Letenku ze Stuttgartu měla na nedělní večer. "Těšila jsem se, jak budu v neděli fandit našim klukům a Věrce Cechlové. Ale nemělo cenu zůstávat, stejně bych jen ležela v hotelové posteli," líčila.
Trenér Černý ji naložil do auta, o nedělním ránu parkovali v Praze. Zbytek víkendu promarodila.
"Mrzí mě, že teď mám volno, a jsem nemocná," litovala. Příští týden odlétá s přítelem na dovolenou do Řecka. "Tam si snad vyčistím hlavu," doufá.
