"Vidíte? Aspoň je vidět, jak je osmistovka těžká. Vždyť je to jeden dlouhý sprint," povídá Formanová.
Závod pak na 32 let vyřadili z programu her. Věděla jste to?
Ne, o tom slyším prvně. Ale možná, že opravdu nebyly na osmistovku připravené. Zato teď bují sportovní emancipace.
Podporujete ji?Třeba ve fotbale nebo hokeji se mi ženy nelíbí. Ve vzpírání už vůbec ne. Není to estetické, a navíc jim to neprospívá ani fyziologicky.
A co doma, mimo dráhu? Tam jste emancipovaná?
Vychovali mě, že žena má pečovat o domácnost, zatímco chlap se stará o technické věci. Takže já navařím a přítel vymění žárovku nebo spraví auto. Ale když jsem šest týdnů v Africe, zvládne jednodušší jídlo i sám. Naopak: i já umím našroubovat žárovku.
Zkolabovala jste někdy na stadionu?
Občas se mi při těžkém tréninku stalo, že jsem půl hodiny ležela a nemohla vstát.
Po operaci a devatenácti měsících bez závodů chystáte návrat. Nic vás už nebolí?
Musím to zaťukat, všechno je v pořádku. I operovaná záda drží. Únavu cítím, jenže to bude věkem.
Trénujete jako v dobách své největší slávy?
Na sto procent.
Jak rychlou osmistovku byste dnes zvládla?
Nedokážu říct, zatím ji v tréninku neběhám. Napoví mi až testy při soustředění na Kanárech.
Když se řekne 1:56,56, co vás napadne? Nedostižný čas? Je to váš osobák.
V tuhle chvíli mi připadá hodně vzdálený. Jestli chci na olympiádu, musím běžet pod 2:00. A když tam chci do finále, tak aspoň 1:58.
To byste považovala za důstojné rozloučení s kariérou?
Možná. Ještě jsem však neřekla, že letos určitě skončím. Co bude po Aténách? Budu mít dítě? Budu mít chuť do dalších závodů? Nevím. Práci seženu. Jen jsem se ještě nerozhodla, co by mě bavilo.
Slovo olympiáda ve vás dosud vyvolávalo spíše trpké pocity, ne?
Smíšené. V Atlantě jsem byla moc mladá. A v Sydney, kde jsem vzdala, to byl velký smutek. Ale říká se přece: do třetice všeho dobrého.
Nelitujete, že se o návrat pokoušíte?
Nelituji ničeho, co jsem kdy udělala. I když se do Atén nenominuju, zůstanu vnitřně vyrovnaná. Mám čisté svědomí.
Co vám kromě atletiky dělá největší radost?
Zahrádka před naším novým domem. V paneláku mi chyběla.
