Když švýcarský fenomén Didier Cuche vzpomínal na svou kariéru, prohlásil: „Na lyžích jsem se bál jen jednou. Bylo to tehdy, když jsem poprvé stál na startu Hahnenkammu.“
Pro mnohé závodníky je prý pohled ze startovní budky na strmou sjezdovku Streif tím nejúžasnějším a zároveň i nejděsivějším výjevem. Na žádném jiném místě prý nepanuje takové ticho.
Klid po chvíli přeruší až známý zvuk startovacího zařízení. Jde se na věc. Za několik sekund už sjezdaři ujíždějí stokilometrovou rychlostí, po krátkém zahřátí přichází obávané Maussefalle.
A to je teprve začátek.
„Nemám rád přehánění a vždycky jsem si myslel, že se kolem toho dělá zbytečný humbuk. Všechny sjezdy jsou nebezpečné a těžké,“ líčil před lety Ondřej Bank.
Sjezdovka Streifv číslech Start: 1 665 m. n. m. Cíl: 805 m. n. m. Délka: 3 312 metrů Průměrný sklon: 27 % Maximální/minimální sklon: 85 % / 2 % |
Po první zkušenosti to ale přehodnotil. „Kitzbühel má v sobě opravdu něco navíc a musel jsem uznat, že to není uměle vytvořená legenda,“ říkal.
Hahnenkamm možná není tím nejdelším sjezdem ve Světovém poháru, a dokonce ani tím nejrychlejším. Ve Wengenu lyžaři dosahují více než 160 kilometrů za hodinu, v Kitzbühelu zhruba o dvacet méně.
I přesto se závodníci shodují: Právě sjezdovka Streif je tou nejtěžší.
Zatímco při ostatních závodech mají lyžaři možnost alespoň na malou chvíli povolit nohy a vydechnout, v Kitzbühelu žádná taková možnost není.
„Hned od začátku to je peklo,“ vyprávěl Cuche pro německý Der Spiegel. „Ani tam nemáte moc možností přihranit a zpomalit. Je to od začátku všechno, nebo nic.“
Říká se, že zatímco v ostatních závodech jede na sto procent šedesát lyžařů, na Hahnemkammu jich o vítězství bojuje maximálně deset.
„Ostatní nejdou přes riziko,“ říkal Bank. „Ale ti, co jedou naplno, moc dobře vědí, co dělají. Dokážou to tam poslat a mnohdy jsou i dokonce jistější než ti, co mají respekt.“
KRÁL HAHNENKAMMU. Švýcarský sjezdař Didier Cuche na trati sjezdu v Kitzbühelu
I ti nejlepší však mají obavy.
Když Rakušan Franz Klammer, čtyřnásobný vítěz Hahnenkammu, poprvé sjezdovku uviděl, nechápal: „Není možné, aby to někdo sjel. Nadělal jsem si do kalhot, rychlost je tady šílená.“
Ital Dominik Paris, trojnásobný šampion, o své premiéře líčil, že mu trvalo dva pokusy než si zvykl na extrémní rychlost a před Mausefalle nepřibrzdil.
A dokonce i samotný Cuche, pětinásobný král závodu, při vzpomínce na první zkušenost s obávaným sjezdem přiznal, že měl strach.
„V tréninku přede mnou spadlo několik závodníků, které odvážel vrtulník,“ vyprávěl. „Nejradši bych se tou dobou otočil. Říkal jsem si: Jak teď asi můžu jet?“
Nakonec se ale přece jen odhodlal a do cíle dorazil bezpečně. „Byl jsem osm a půl sekundy za nejlepším. I tak jsem se ale cítil jako lev,“ povídal Švýcar.
Hahnenkamm je plný legendárních sekcí. Steilhang, Hausberg, Traverse, Zielschuss… Tou zřejmě nejobávanější je ale Mausefalle.
S 85 procenty jde o nejstrmější místo celé trati, závodníci se k němu přiřítí rychlostí kolem sto kilometrů v hodině a někteří zde létají až do vzdálenosti 80 metrů.
 |
Název Mausefalle prý vymyslel otec legendárního Toniho Sailera, dvojnásobného vítěze závodu. Když na místo dorazil poprvé a viděl, jak s ním závodníci bojují, prý mu to připomnělo starou past na myši.
A pro mnohé závodníky tak i končí.
„Hahnenkamm je jako když skočíte do ledové vody. Buď poplavete, nebo se utopíte,“ přirovnává Klammer. „Jakmile tenhle sjezd pokoříte, pak víte, že jste skutečný šampion.“
Mimořádná situace
Hahnenkamm je vyhlášený i svou atmosférou. Během závodů diváci obklopí trať i přilehlé kopce a fandí svým oblíbencům. Klání si nenechají ujít ani známé osobnosti včetně Arnolda Schwarzeneggera.
V letošním roce je však situace pochopitelně jiná.
Chybějící diváci však nebyli jediným problémem, s kterým se pořadatelé museli vypořádat. Po zrušení zastávky ve Wengenu se zde mělo konat hned pět závodů. Poté se ale organizátoři dozvěděli, že kvůli výskytu britské mutace koronaviru se slalomy přesunou do Flachau.
V Kitzbühelu se tak od pátku do neděle konají jen dva sjezdy a super-G.
„Na Hahnenkammu jsme toho viděli už hodně,“ říkal Michael Huber, prezident lyžařského klubu v Kitzbühelu, pro server Laola1. „Ale nikdy jsme nemuseli řešit tolik věcí v tak krátkém čase.“
Pozitivní zprávou alespoň je, že sjezdovka by měla být v dobrém stavu. Díky množství přírodního i technického sněhu není tolik hrbolatá a terénní vlny jsou mnohem uhlazenější.
HAHNENKAMM. Němec Thomas Dressen na trati v Kitzbühelu, kde si dojel pro vítězství.
„Je opravdu pěkné tady letos lyžovat,“ pochvaloval si po trénincích Švýcar Urs Kryenbühl, který se v aktuální sezoně dvakrát dostal ve sjezdu na stupně vítězů. „Lyže tentokrát drží mnohem více než v minulých letech.“
„Je pravda, že svah už byl v minulosti drsnější,“ říkal zase Švýcar Beat Feuz. „Ale to samozřejmě neznamená, že by to bylo snadné.“
Měl pravdu. Páteční sjezd rozhodně snadný nebyl.
Poznal to i Američan Ryan Cochran-Siegle, který nezvládl v závěru trati jeden ze skoků a ve velké rychlosti se vřítil do bariéry. Ta náraz naštěstí ztlumila.
Ještě horší pád měl Kryenbühl, který se při posledním skoku přetočil dopředu a při rychlosti kolem 145 kilometrů v hodině tvrdě dopadl na zem.
Závod byl poté na několik desítek minut přerušen a pro 26letého Švýcara musel přiletět vrtulník a odvést ho do nemocnice k podrobnějším vyšetřením.
PÁD. Švýcar Urs Kryenbühl nezvládl při sjezdu v Kitzbühelu poslední skok a tvrdě dopadl na zem.
Po první třicítce lyžařů organizátoři páteční sjezd ukončili. A slavit mohl Feuz. V minulosti to vypadalo, že Kitzbühel je snad jeho prokletím. Čtyřikrát zde útočil na vítězství, jenže mu pokaždé těsně uniklo.
Tentokrát už ne.
Možná si vzal k srdci i zásadu, kterou o Hahnenkammu říká jeho krajan Cuche: „Nejdůležitější je znát své vlastní limity, ale také musíte znát i limity této trati.“
Hahnenkamm totiž chyby neodpouští.
To se potvrdilo i tentokrát.
