Na věk se vás ptali i po finále v Brisbane.
Ptali se, to je pravda. Ale už jsem, myslím, dokázal, že fyzicky jsem letos připravený opravdu dobře. Věřím, že to nejlepší mám stále před sebou.
Třicítka vás tedy nebolí?
Vůbec. Vždyť já začal hrát tenis na nejvyšší úrovni až kolem čtyřiadvaceti let, to je docela pozdě. Podívejte, v kolika dneska hráči letí nahoru. Mnohem dřív. Mé tělo není zase tolik opotřebované. Když mi zdraví dovolí, věřím, že budu hrát ještě dlouho.
Hrál jste někdy lepší tenis než teď v Brisbane?
To je těžké. Každá etapa má své, je jedinečná. Na kurtu jsem se v poslední době každopádně cítil výborně. To je důvod, proč tvrdě trénujete. Abyste si pak podobné zápasy užíval. Ano – cítil jsem, že hraju jeden z nejlepších tenisů v kariéře.
Takovou jízdu hodláte předvádět celý rok?
Je to mým snem. (smích) Pravda je, že nějaké sebevědomí jsem hned zkraje roku načerpal. Chci na Brisbane brzy navázat.
Cítíte v kostech, že tohle pro vás může být hodně dobrá sezona?
Jestli cítím? O tom je těžké povídat. Rozhodně vím, co všechno jsem pro úspěch udělal. Tvrdě jsem makal.
To je důvod vaší formy?
Záleží na spoustě věcí. Letos jsem měl trochu jinou přípravu než dřív. I to může mít vliv. Nejde jen o to, jestli dřete čtyři hodiny denně, nebo šest. Všechno musí mít hlavu a patu. To se nám, myslím, v přípravě podařilo.
Co jste dělal jinak?
Vyměnil jsem třeba raketu. A byl to dobrý nápad. Od první chvíle, co jsem ji chytil do ruky, jsem se s ní cítil výborně. V tomhle jsem byl vždycky hodně konzervativní. Nechtěl jsem ji měnit, trvalo dlouho, než jsem se k tomu odhodlal.
Co vás přesvědčilo?
Na tu myšlenku mě přivedl Petr Korda, který mi pomáhá s přípravou. Prostě mi novou raketu strčil do ruky. Bylo na mně, abych se rozhodl. Obvykle to trvá dlouho, než si zvyknete, ale mně seděla hned.
Jak důležitou osobou pro vás Korda je?
Přípravy s ním absolvuji už nějakých šest sedm let. Vracím se za ním i mezi turnaji. Vždycky se to vyplatilo. Petr byl druhým hráčem světa, vyhrál grandslamový turnaj. O tenisu toho ví strašně moc. Snaží se tlačit mě stále dopředu. Vážím si toho, že mi své zkušenosti chce předávat.
Prozradil mi, že nebyl moc nadšený vaší účastí na exhibici se Samprasem. Z toho plyne, že si občas postavíte hlavu.
Zase nejsem slepej kůň. (smích) Každý člověk je jiný. Vždycky jsem hrál tenis srdcem, občas si svoje prosadím.
V čem jste vy dva vůbec jiní?
To by bylo na dlouho. Když to zkrátím, myslím si, že jsme hodně, hodně odlišní. A právě proto nám to tak funguje.
Je posledním Čechem, který v roce 1998 grandslamový turnaj vyhrál. Je reálné, aby to někdo z vás letos zopakoval?
Pokoušíme se o to každý rok. Cítím, že se zlepšujeme. Stát se může všelicos, ale konkurence je obrovská.
Pamatujete, který z grandslamů tehdy Korda vyhrál?
Samozřejmě. Právě Australian Open.
To začíná už za pár dnů. Měl tedy pro vás nějakou speciální radu?
Jasné je, že musím i po Brisbane stát nohama pevně na zemi. Aby se nestalo to, co minulý rok, kdy jsem z Australian Open v 1. kole vypadl poté, co jsem proti Spadeovi vedl už 2:0 na sety.
Když už to připomínáte – zdá se mi, že rozdíl mezi loňským a letošním Štěpánkem je i v psychice. Je to pravda?
Letošního Radka Štěpánka jsem ještě tolik nepoznal. Sezona teprve začala. Je však jisté, že člověku roste sebevědomí každým vyhraným zápasem. V Brisbane jsem pokaždé bojoval do posledního balonu. To je dobře, jinak vyhrát nemůžete. Psychická odolnost je v tenisu samozřejmě nejdůležitější.
Takže s její pomocí už myslíte na návrat do první desítky?
Chci tam. Už jsem v ní jednou byl, vím, co je třeba. Musím prostě vyhrávat a vyhrávat. Hlavně na grandslamech a velkých turnajích.
Čtěte v páteční MF DNES
TENIS speciál: vyjde zvláštní příloha k začátku tenisové sezony. Přečtěte si, jak reportér MF DNES navštívil proslulou Bolettieriho akademii na Floridě, a další zajímavosti ze zákulisí světového tenisu.
