Garri Kasparov
Rusko, narozen 13. 4. 1963
Jedna z největších postav v historii šachu. Byl to on, kdo porazil neotřesitelně suverénního Karpova a stal se mistrem světa. Jeho vzestup začal na začátku osmdesátých let a teď, v novém tisíciletí, je pořád první ve světovém žebříčku. Všechny turnaje v posledních letech, na nichž startoval, vyhrál. Stále předvádí atraktivní, agresivní a útočné šachy se spoustou krásných kombinací, obětí materiálu a teoretických novinek v zahájení. Loni na podzim hrál v Praze simultánku proti českému národnímu týmu, zvítězil a navíc hrou potěšil všechny fanoušky.
Vladimir Kramnik
Rusko, 25. 6.1975
Dokázal zdánlivě nemožné: na podzim roku 2000 porazil v neoficiálním utkání o mistra světa Kasparova a otřásl jeho sebejistotou. Dodnes si jeho velký soupeř není jistý, když proti němu nastupuje. Kramnik dokonale ovládá poziční hru, svým založením je opakem Kasparovovy výbušnosti. Šachista téměř bez chyby, jasné číslo dvě na světě.
Viswanathan Anand
Indie, 11. 12. 1969
Dlouhé roky se zdálo, že právě on vystřídá Kasparova v pozici prvního hráče světa. Jenže to nedokázal. Naopak v posledních měsících se zhoršil a také skončil poslední na turnaji, což si u Kasparova zatím nikdo neumí představit. Talentovaný hráč, pro nějž je typická rychlá hra, spotřebuje na přemýšlení mnohem méně času než soupeři.
Veselin Topalov
Bulharsko, 15. 3. 1975
Hráč spíše kombinačního stylu, který má rád divoké boje se spoustou zápletek. Když mu to sedne, umí sehrát partii, na kterou se dlouho vzpomíná. Také u něj se mělo kdysi za to, že by mohl myslet i na nejvyšší pozici ve světovém šachu, ale z toho nejpíš už sešlo.
Michael Adams
Anglie, 17. 11. 1971
Spolehlivě se drží hned za velkou trojkou Kasparov, Kramnik, Anand. Hráč jemného stylu hry, který dokáže protivníka zamotat do podivuhodných variant. Nemá výkyvy, takže se dá čekat, že skončí mezi nejlepšími.
Alexander Morozevič
Rusko, 18. 7. 1977
Když vstoupil na světové turnaje, okamžitě je oživil. Je to šachista nesmírně originální, tvořivý, vynalézavý. Nerad se pouští do zaběhaných schémat, naopak čím podivnější pozice, tím se cítí lépe. Hráč na druhé straně šachovnice nikdy neví, s čím přijde.
Vasilij Ivančuk
Ukrajina, 18. 3. 1969
Zkušený veterán, před nímž si nikdy není jist ani Kasparov. Jeho obrovské umění sráží psychická labilita. Neumí vyhrávat rozhodující partie, což dokázal začátkem roku ve finále mistrovství světa FIDE, kdy ho přehrál mladíček Ponomarjov.
Alexej Širov
Španělsko, 4. 7. 1972
Pořád umí hrát krásné šachy, nad nimiž labužníci jásají, ale jeho výsledky jsou čím dál horší. Ztratil schopnost vyhrávat důležité partie, a občas dokonce prohraje i se soupeři, s nimiž by si to neměl dovolit. Už dávno není ve formě jako v létě 1999, kdy v Praze při exhibici rozdrtil Judit Polgárovou.
Alexander Griščuk
Rusko, 31. 10. 1983
Jeden z nejvýraznějších představitelů nastupující generace šachistů. Ještě mu není dvacet a už patří do první desítky. Přes své mládí se chová jako rutinér, neztrácí klid ani ve vypjatých pozicích.
Anatolij Karpov
Rusko, 23. 5. 1951
Vedle Kasparova největší legenda světového šachu. Někdejší mistr světa už sice nepatří do první desítky světového žebříčku, teď je patnáctý, ale pořád těží z obrovských zkušeností a výjimečného citu pro hru. Když je při chuti a v plné kondici, je i pro ty nejsilnější šachisty soupeřem k nepřekonání.
Judit Polgárová
Maďarsko, 23. 7. 1976
Nejlepší žena šachového světa a dvacátá hráčka žebříčku. S ženami už nehraje, soupeří pouze s muži. V Praze už jednou hrála: před třemi lety ji Širov při exhibici rozdrtil až nedůstojně.
