Prezident organizačního výboru Mauro Vegni během pondělního volného dne přiznal vinu policisty, jehož nešťastně odstavený motocykl, přečnívající do vozovky, byl u zrodu karambolu v závěru etapy na Blockhaus.
„Šlo o kombinaci jeho chybného úsudku a smutné souhry okolností,“ prohlásil Vegni. Policista údajně zastavil, jelikož dostal za úkol chránit v závěrečném stoupání skupiny jedoucí za čelem závodu.
„Raději měl však zastavit až o sto metrů dál, na vhodnějším místě. Šlo o chybu, která se stane v žáru závodu. Zaplatili jsme za ni velkou cenu. Je mi moc líto, co se některým jezdcům stalo.“
Přesto zároveň Vegni žádá: „Není správné odsuzovat nyní celou italskou policii, která sedmdesát let odvádí obrovský kus práce, aby Giro chránila.“
Tři kandidáti stupňů vítězů Thomas a Landa ze Sky i Adam Yates z Oriky nabrali po pádu velkou časovou ztrátu. Zranění Landy ohrožuje jeho další působení na Giru. A Kelderman ze Sunwebu, jenž měl být největší oporou svého lídra Dumoulina v kopcích, si zlomil prst, vzdal a čeká jej operace.
Nehod způsobených chováním doprovodných motocyklů a automobilů v cyklistice přibývá. Jezdci volají po striktnějších bezpečnostních předpisech, cyklistická unie UCI se brání tvrzením, že o osvětu i prověrky řidičů z konvoje usiluje dostatečně.
Tentokrát šlo zjevně o nedostatek empatie policisty. Plnil příkaz „Zastav a počkej“. Jenže nedomyslel, že překáží na nebezpečném místě: zhruba 200 metrů za pravotočivou zatáčkou a hlavně na posledním klesajícím úseku tratě před úpatím cílového stoupání na Blockhaus.
Bylo předvídatelné, že právě tady se po celé šíři silnice rozpoutá tuhý poziční boj předních týmů.
„Každý chtěl být co nejvíc vepředu. Ten pád je i chybou nás všech,“ pragmaticky pronesl Mikel Landa. Tom Dumoulin se naopak rozčiloval: „Nevím, co tam ta hloupá motorka dělala. I já ji uviděl až na poslední chvíli a jen těsně se vyhnul.“
Za ním jedoucí Wilco Kelderman už to nezvládl, zavadil o stroj řidítky.
Jeho pád způsobil dominový efekt.
Podle Matta Whita, sportovního ředitele stáje Orica, měl tempo diktující tým Movistar poté na minutu či na dvě zpomalit. „Bylo by to fér vůči postiženým cyklistům. Movistar věděl, kdo všechno je na zemi. Nebyl důvod tlačit na pilu.“
S tímto názorem nicméně zůstal White víceméně osamocen. „Zabrzdit v tu chvíli závod bylo zcela nemožné,“ poukazoval Vegni.
V minulosti po hromadných pádech takové „gesto“ organizovali i Fabian Cancellara, Bradley Wiggins či Chris Froome coby „kápové“ pelotonu, nikdy však ve finální fázi horské etapy.
Max Sciandri, sportovní ředitel týmu BMC, proto v nedělním cíli upozornil: „Jsou chvíle, kdy něco takového udělat můžete, a chvíle, kdy ne. Už jsme se ocitli v etapě příliš daleko. Bylo by to jako snažit se okamžitě zastavit rozjetý vlak. Kdyby k pádu došlo dřív, šlo by to. Ale ne kilometr před rozhodujícím stoupáním.“
Stejně jako na Stelviu 2014 se tak Nairo Quintana z Movistaru oblékl do růžového trikotu lídra Gira v etapě ovlivněné i chybou organizátorů.
Nyní chce dokázat, že je nejsilnějším mužem za jakýchkoliv okolností.