"Nechtěl bych zase dopadnout do nemocnice," žertoval Mazoch. "I když fouká, vítr se dá ohlídat. Ale ten déšť a zima. Kombinéza nasákne, ani pro trenéra není moc dobré tam stát a mávat nám."
K 22. narozeninám si chtěl dopřát první skoky na domovském můstku od pádu v Zakopaném. Jenže deštivá clona byla proti.
"Chtěl jsem to zkusit, ale i Kuba Janda říkal, že jde radši do posilovny. Závodil jsem i v horším počasí, ale trénink v tomhle by člověku skoro nic nedal."
I maminka jej po telefonu nabádala, ať neriskuje. Ale co nevidět se Mazoch z frenštátského můstku K-90 spustí. Nejspíš v neděli jej čekají kontrolní závody s reprezentačním B-týmem, ve kterých se popere o místo pro závod ve Villachu příští víkend. "Na Kontinentální pohár chci jet."
Nabírá jistotu po prvních skocích, na něž čekal sedm měsíců. "Když jsem ve Villachu přišel pod můstek, připadal jsem si, jako bych neskákal jen den." Svého dědu Jiřího Rašku zaskočil tím, že skákal z nižších nájezdových oken. "Mám formu," říkal mu.
Na můstku K-100 v Kranji letěl 104 metrů. Závodění už mu chybí, bez diváků se však zatím obešel, hlavně při prvních skocích. "Nepředpokládám, že by na kontrolky někdo přišel. Možná turisti."
Ale třeba už se brzy dočká velkého publika.
