V mnoha případech by bylo možná vhodnější použít v tomto smyslu slova šťastnější, protože NCAA tournament pustí do svých závěrečných kol nejen ty lepší, ale často prostě jen ten šťastnější tým. Pro svůj krutý, nekompromisní, ale spravedlivý systém založený na jediném zápase, který rozhoduje o dalším postupu, je mnohými odborníky často označován za nejlepší a nejdramatičtější turnaj světa.
To se samozřejmě odráží v jeho celkové popularitě a v návštěvnosti. V řeči čísel jsou to během jediného měsíce stovky hodin televizních přenosů, statisíce fanoušků v halách, desítky milionů televizních obrazovek a mimo jiné i největší objem sázek u internetových sázkových kanceláří. (V letošním roce bylo odhadem vsazeno kolem 3 miliard USD.)
Americký univerzitní sport, basketbal nevyjímaje, se během posledních několika let dostává do krize způsobené jeho komercializací. Jako houby po dešti se objevují skandály spojené se způsobem rekrutování studentů – atletů, jejich bouřlivý život a benevolentní přístup k opomíjení studijních povinností a v neposlední řadě stále častější předčasný odchod do profesionálního sportu.
I z tohoto důvodu měli basketbaloví odborníci obavy o úroveň letošního NCAA turnaje i samotného Final Four. To poslední totálně opanoval Carmelo Anthony, který bezpečně dovedl v New Orleans Syracuse k titulu národního šampióna. Otázka zněla: Najde se vůbec podobná individualita, když po odchodu Anthonyho z univerzitního sportu zvolil podobnou cestu i čerstvý maturant a dnes již NBA megastar LeBron James?
Všechny tyto obavy se nakonec ukázaly jako naprosto bezpředmětné, protože to, co mohl v sobotním večeru sledovat beznadějně vyprodaný kotel Alamodome nemá pravděpodobně v historii Final Four obdoby. Nikdo z přítomných diváků, novinářů či pracovníků NCAA neviděl tak dramatická národní semifinále, která se shodně rozhodovala až v závěrečných třiceti sekundách.
NCAA pamatuje samozřejmě řadu tvrdých vyrovnaných zápasů, které se rozhodovaly střelou v posledních sekundách, ale ještě nikdy nedošlo k této situaci v obou semifinálových zápasech Final Four v jednom večeru.
Georgia Tech – Oklahoma State 67:65 (37:30)
První drama obstaraly týmy Georgia Tech a Oklahoma State. Tyto dvě univerzity měly být původně pouze jakýmsi předzápasem duelu večera Duke – Connectitut, ale nakonec se staly fantastickým prvním dějstvím obrovského dvoudílného dramatu.
Mírně favorizovaná Oklahoma celý zápas mírně ztrácela a až trojkou Johna Lucase 28 sekund před koncem dokázala vyrovnat. Georgia Tech se pak úspěšným průnikem a střelou Willa Bynuma v poslední vteřině nezapomenutelně zapsala mezi nejsenzačnější semifinálové vítěze a poprvé v historii školy si zahraje velké finále.
UConn – Duke 79:78 (34:41)
Bezprostředně poté nastoupily na palubovku dvě veličiny amerického univerzitního basketbalu. Duke s geniálním koučem Mikem Krzyzewskim byli jen mírným favoritem nad UConnem (University of Connecticut), vedené neméně slavným Jimem Calhounem, který měl pro tento prestižní duel největší eso v podobě současného nejlepšího univerzitního hráče, pivota Omeky Okafora.
Ten však ke zděšení příznivců Huskies opustil palubovku po své druhé osobní chybě již ve čtvrté minutě a na svůj další vstup do hry čekal už druhého poločasu. Kouč Jim Calhoun totiž již dlouhou dobu uplatňuje své osobní pravidlo, že hráč se dvěma fauly je okamžitě střídán a do hry může zasáhnout až ve druhé půli.
“Bylo to jedno z nejtěžších rozhodnutí v mé kariéře. Přece jen se jedná o Final Four a o mého nejlepšího hráče. Nakonec jsem však svého rozhodnutí nelitoval”, okomentoval sám svůj taktický tah na tiskové konferenci po zápase.
Okafor podle očekávání nastoupil do druhé půle, aby co nejdříve zlikvidoval sedmibodové vedení Duke, které si vybudovali po dobu jeho nepřítomnosti na hrací ploše. Ke svému zděšení odehrál pouze tři minuty a po další osobní chybě musel být opět střídán. V té chvíli již Blue Devils vedli o deset bodů a zdálo se, že si dojdou pro svoji další finálovou účast.
Po návratu Okafora do hry však v průběhu zápasu nebývalý obrat. Tento hráč dokázal vstřelit osmnáct bodů v posledních patnácti minutách a zcela tak otočit vývoj utkání. V závěru utkání, které v hledišti sledovali i jeho rodiče, hrál jako v transu, 25 sekund před koncem dostal UConn do vedení po útočném doskoku své vlastní neúspěšné střely a 3,2 vteřiny před klaksonem zvýšil trestnými hody na již bezpečných 79-75. Duke pak už dokázal jen korigovat trojkou Chrise Duhona na nejtěsnější bodový rozdíl.
Hrdina zápasu komentoval svůj výkon slovy: “Byla to pro mě nejtěžší věc, kterou jsem v basketbalu zažíval. Pochopte, bylo to mé první Final Four a nechtěl jsem z něj ztratit ani minutu a nakonec jsem byl na lavičce celých 16! Bylo mi tam hrozně, ale snažil jsem se po celou dobu udržet své myšlenky ve hře a povzbudit své spoluhráče. Ze závěru zápasu vím jen, že jsme šli konečně do vedení, že jsem střílel trestné hody a pak jen že byl konec, všichni jsme výskali, skákali a oslavovali.”
Ke své dominantní roli v sobotním večeru ještě dodal: “Po té, co jsem mohl konečně hrát, jsem prostě chtěl míč a mí spoluhráči ho chtěli dát mně. To byla naše strategie po zbytek druhého poločasu. Nechtěli jsme hrát za každou cenu stereotypně, ale kdykoliv tam ta možnost byla, využili jsme ji.”
V dnešní noci se tedy v San Antoniu rozhodne o americkém univerzitním šampiónovi mezi Univerzitou Connecticut a černým koněm sezóny Georgia Tech, která již UConn letos jednou porazit dokázala. Proto se ani největší odborníci nedokáží shodnout na tom, kdo si nakonec rituálně odstřihne síťku z obrouček v Alamodome. Jisté je snad jen jedno. Dnešní noci nás čeká jedno z největších finálových utkání NCAA všech dob.
5. dubna 2004 11:24
