Je to silnější než já
Joseph Gilles Henri Villeneuve se sice narodil 8. ledna 1950 v St.Jean-sur-Richelieu (kanadská province Quebec), od samých začátků své kariéry se ale dělá o dva roky mladším (tak jako později např. i Damon Hill), takže v mnohých publikacích nacházíme nesprávný datum jeho narození. Pořadatelé a sponzoři mu tuto malou lež ale beze všeho věří, Gilles skutečně vypadal o dobrých 10 let mladší, než opravdu byl.
Svou lásku k automobilům a především k tomu, pohybovat se s nimi pokud možno rychle a na maximálně dosažitelné hranici přilnavosti, objevuje relativně brzy. Smutným svědkem této skutečnosti je zničený Pontiac jeho otce, který si Gilles 'vypůjčil', když mu bylo patnáct. Poté, co v šestnácti získává řidičský průkaz, čeká stejný osud i jeho první vlastní vůz, britský sporťák MGA.
Ještě toho léta si tedy pořizuje další vozidlo, které mu má pomoci ukojit svou touhu po rychlosti: je to vůz značky Škoda. Jeho škodovka je pro svou divokou jízdu brzy známá po blízkém okolí. "Často jsem jej chytil za to, že jezdil tam, kde bylo povoleno jen třicet mil, osmdesátkou. Nikdy se ale nijak nevymlouval. Naopak byl vždy velice zdvořilý a pokutu (100 dolarů) hned zaplatil. Jen mi říkal: "Dobrá, chytil jste mě. Ale vášeň jezdit rychle, je silnější než já," vzpomíná místní policista na Gillesovi eskapády. Sám Gilles o tomto čase později říká: "Nikdy v životě jsem si už tak neužil a necítil se tak volný, jako toho léta roku 1966." Se svou škodou startuje i v několika slalomech.
O rok později musí ale škodovka, kterou mezitím umí i dovedně otočit na střechu, udělat místo silnějšímu vozu. S Mustangem, který si Gilles sám ladí, startuje v závodech pro dragstery a zkouší s ním i krátké ovály typu "dirt-track". Obě disciplíny ale brzy uznává za nudné a jednotvárné. S přáteli navštěvuje několik set mil vzdálený závodní okruh Mont Treblant, kde startují i vozy třídy TransAm. Gilles zde nachází to, co hledal: zatáčky a stoupání, které od pilotů vyžadují neustálou práci v kokpitu. "Zdálo se mi to sice nedosažitelně drahé, ale pozoroval jsem ty maníky a poznal, že z devadesáti procent to jsou srabi. Moc brzy brzdili a do zatáček taky najížděli špatně. Je lehké, takhle mluvit jako divák, ale byl jsem přesvědčen, že to umím lépe," popisuje svůj klíčový zážitek sedmnáctiletý Gilles.
Na sněhu to je levnější
Na závodění na okruzích ale Gilles neměl peníze. Vhod mu ale přichází nová módní vlna, která koncem šedesátých let zachvacuje celou Kanadu: sněžné skůtry (Ski-doo, nebo dříve Ski-dog) nacházejí cestu mezi masy obyvatel. Villeneuve se prosazuje na skůtru vlastní úpravy a v devatenácti se stává profesionálním jezdcem firmy Skiroule.
V roce 1970 se žení s Joane, se kterou je již pohromadě od svého "škodováckého léta". Své angažmá u Skiroule sice ztrácí, jako tovární jezdec Motoski se ale stává mistrem Quebecku a v New Yorku dokonce vyhrává světovou sérii. Prémie za tyto úspěchy má skutečně zapotřebí. 1971 se rodí jeho syn Jacques a o dva roky později dcera Melanie. Rodina žije na hranici chudoby. Gilles investuje všechny peníze do svých cest k závodům a nechává Joane po týdny s dětmi samotnou, v dřevěném mobilním domě v kruté kanadské zimě.
Na sněžných skůtrech je teď Gilles jasnou jedničkou a vydělané prémie mu konečně umožňují vstup do automobilového sportu. V roce 1973 vyhrává hned ve své první plné sezoně mistrovství Quebecku formule Ford. V zimě na sněhu je Gilles opět neporazitelný. Zatímco rodina doma trpí nedostatkem, vyhrává Gilles prakticky všechny závody, kterých se účastní.
Král Atlantic
Ale bacil, kterým je nakažen a k tomu notná dávka egoismu a sebedůvěry ho ženou do dalšího dobrodružství. Na jaře oznamuje Joan, kterou již jen tak něco nerozhází, že prodal dům. Utržené peníze mu umožňují postup do nejvyšší kanadské automobilové třídy, formule Atlantic.
S týmem Ecurie Canada ale následuje sezona, která by pro každého jiného znamenala konec v tomto sportu. Již při čtvrtém podniku v Mosportu má Gilles havárii a kvůli utrpěné fraktůře nohy může už jet jen dva poslední závody. Do jeho žlutého Marche (který dnes můžeme obdivovat v muzeu blízko Cannes) musí Gillese donést a posadit, tak jako později Mika Thackwella.
Dluhy rodině Villeneuve přerůstají přes hlavu. Jako ze zázraku se však opět ozývá Skiroule a nabízí Gillesovi smlouvu se skůtry. Gilles na ni přistupuje, ale jen pod tou podmínkou, že bude Skiroule sponzorovat i jeho sezonu 1975 v Atlantikách.
Jaro 1975 znamená pro celou rodinu nadobro konec normálního života. Gilles rozhodl, že jej bude žena s dětmi doprovázet k závodům. Na dluh kupuje nejnovější March a zaměstnává mechanika. Na továrně podporované profesionální týmy ale jeho rodinná ekipa nemá.
Září sice v dešti, když vyhrává závod na letišti v Gimli, ale celkově je za jezdci jako Brack, či Roos jen pátý. Jeho "hodina slávy" však přeci jen přichází: V nemistrovském závodě v Trois-Rivieres, kde startuje i nejedna hvězda F1 jede senzačně. Dlouho se za Jarierem drží na 2. místě, než musí s opotřebovanými brzdami vzdát.
Zima toho roku je jeho poslední se skůtry. A je lukrativní. Zase všechny poráží a tentokrát i myslí na své blízké: kupuje větší obytný vůz. Rok 1976 se stává Gillesovým vítězným tažením: s novým Marchem Ecurie Canada vyhrává osm závodů z devíti. Vždy stojí na pole-position. Stává se mistrem kanadské i americké formule Atlantic. "Už před sezónou jsem si umínil, že budu vyhrávat závody a nestanu se mistrem jen sbíráním bodů," komentuje Gilles svou zdrcující nadvládu. A je to hlavně tato jeho filosofie "jen vítězství skutečně platí", která se má i v budoucnu o to postarat, že Gilles vzestoupí v očích mnohých fandů do nevídaných sfér.
Také debutuje v Evropě. Za Dennisův tým Project 4 startuje ve F2 ve francouzkém Pau. O Gillese se začíná zajímat i jistý Gaston Parent, podnikatel z Montrealu, který se stává jeho sponsorem a později i managerem a blízkým přítelem. Rozhodující pro Kanaďanovu další kariéru je ovšem opět závod v Trois-Rivieres, kde Ecurie Canada mimo Gillese nasazuje i Jamese Hunta. Miláček všech "Quebecois" kvalitní soupeře s přehledem poráží a James je ohromen jeho talentem. Po svém návratu do Evropy Hunt nezná jiného témata, než senzačního Kanaďana. Chválí ho nejen před šéfem McLarenu Teddym Mayerem ("Poslouchej Teddy, zrovna mě porazil tenhle chlápek Villeneuve. Je opravdu kouzelný, měl by jsis ho čapnout"), ale i u zodpovědného za PR firmy Marlboro, Johna Hogana. Koncem roku Gilles skutečně s týmem McLaren podepisuje smlouvu na "několik vybraných Grand Prix". Villeneuve k tomu sebejistě dodává: "Raději pojedu jen pár závodů za špičkový tým, než celou sezónu za špatný. F1 je to, co chci dělat - ale pořádně."
Konečně vydělává
Sezona 1977 začíná trochu nepovedeným výletem do Jižní Afriky, kde Gilles startuje na Chevronu v tamní formuli Atlantic. Proti konkurenci na Marchích ale nemá šanci. K opravdovým penězům ale přichází v týmu Waltera Wolfa, kde pilotuje jeho Dallaru v seriálu CanAm. Tento vůz, který se vyvrbuje jako absolutně chybná konstrukce měl vlastně pilotovat zkušený Chris Amon, který ale raději přebírá roli managera týmu. "Znal jsem doposud jen jednoho člověka, který byl schopen ovládat vozidlo tak, jako teď Gilles. Byl to Jim Clark," pokorně uznává Amon, jeden z nejlepších pilotů F1 šedesátých a sedmdesátých let.
V červenci Gilles debutuje nevídaným způsobem ve formuli 1. Zvyká si sice tím způsobem, že se často nachází v hodinách vedle dráhy, ale jeho tréninkový výsledek je senzační: 9. místo a to se starým McLarenem M23. Do své první GP v Silverstone startuje vedle svého hrdiny a vzoru Petersona. Jejich cesty se budou v příštích měsících nejednou křížit.
Gillesova show v závodě si s tréninkem nezadá. Po prvním kole je již 7. a kdyby nemusel s rozbitým teploměrem krátce do boxů, dojel by pravděpodobně na 4. pozici. Britský tisk jásá. Villeneuve si je jist, že jej Mayer zaměstná i nadále a dobré nálady se vrací do Kanady, kde si opět zajišťuje titul mistra formule Atlantic.
V Mosportu, kde startuje v cestovním BMW nasazeným týmem McLaren, jej ale Mayer obeznamuje se skutečností, že jej McLaren již dále nebude potřebovat. Kokpit F1 dostane Patrick Tambay. Pro Gillese se zhroutil svět. Setrvávat v Kanadě nemá smysl a dveře do Evropy se teď přibouchly.
V zákulisí se ovšem děje něco mnohem většího, neuvěřitelného: okouzlen Gillesovým výkonem v Silverstone a přesvědčován jak ze strany Chrise Amona, tak Waltera Wolfa, se velký Commendatore, Enzo Ferrari, rozhoduje nasadit Villeneuvea do třetího vozu svého týmu.
U Ferrari. Ale na jak dlouho?
"Když jsem ho zaměstnal, myslel jsem si, že by do něj nikdo jiný neinvestoval. Ale někdy je člověk v životě veden spíše citem, než chladnou rozvahou. Věděl jsem také, že i o Laudu nebyl zrovna velký zájem, když jsem jej angažoval. Přímo jsem se zamiloval do myšlenky, že teď Ferrari umí nejen stavět vozy, ale i "dělat" jezdce. Mnozí křičeli, že Villeneuve je blázen. Já řekl, vyzkoušejme ho," popisuje Enzo Ferrari motivy svého nečekaného rozhodnutí.
Shodou okolností debutuje Gilles za Ferrari právě ve své domácí GP v Mosportu. Příliš se mu nevede: vůz je nastaven na Laudu a nerozumí italským technikům. V závodě vypadl, když uklouzl na Andrettiho oleji. Ale mělo přijít ještě hůř. I v dalším závodě, v japonském Fuji, nemá Gilles svůj 312T2 pod kontrolou. Hlavně brzdy ho zlobí. V šestém kole naráží na konci rovinky do Petersonova Tyrrellu a jeho vůz je katapultován až daleko za ochranné ploty, kde usmrtí dva diváky a několik jich zraní. Villeneuve je zdrcen: "Ne, nehoda mi osobně nenahání strach, jsem jen nekonečně smutný, že zemřeli lidé."
Jak v Itálii, tak i v Kanadě tisk pořádá doslovný hon na Villeneuvea. Málokdo věří v jeho budoucnost se Scuderií. Není jisté, co opravdu přimělo Ferrariho k tomu, Gillese nadále zaměstnat. Byl to fakt, že mu Scheckter a Andretti, o které se také ucházel, odřekli? Nebo skutečně viděl nekonečný talent malého Kanaďana?
A Enzo musí i nadále vynaložit mnoho trpělivosti, protože i začátek roku 1978 nevychází. V Brazílii Gilles opět koliduje s Petersonem, který pro něj má zdrcujících slov: "Zase do mě vjel zezadu. Myslím, že jeho schopnost odhadovat vzdálenosti je vyvinuta jen minimálně. Je nebezpečný pro ostatní."
Tisk se opět dovolává výměny Gillese Cheeverem, či de Angelisem. Dává k tomu novinářům další důvod v Long Beach. Villeneuve sice ve své teprve šesté GP vede, ale všechno zahazuje, když se snaží předjet v úzkém betonovém kanálu tvrdohlavého Regazzoniho o kolo. Místo bodů opět odevzdává svým mechanikům, kteří mu již přezdívají letec, hromadu šrotu.
Úlohu obou Ferrariho pilotů právě neusnadňuje nová kooperace s Michelinem. V několika závodech jsou Francouzi obuté vozy jednoduše neschopné konkurence. Trvá to tedy až do GP Belgie, než Gilles poprvé boduje. Jeho poněkud nejisté postavení ve Scuderii v létě dále komplikuje Ferrariho rozhodnutí, pro příští rok angažovat Jodyho Schecktera.
Villeneuve se ale nevzdává a v mizerných podmínkách dojíždí v deštivé GP Rakouska za svým idolem Ronnie Petersonem jako třetí. Enzo Ferrari se stává více a více fandou Gillesova dravého pojetí sportu a nakonec je to Reutemann, kdo musí koncem sezony vyklidit kokpit. Již po Zantvoortu podepisuje Gilles smlouvu pro další rok.
Nesmrtelný...
Uklidněn a s novou sebejistotou tak Villeneuve poprvé nastupuje v Monze. Reutemanna tifosi již ignorují a celá jejich náklonnost patří Gillesovi. A nejsou zklamáni. Malý Kanaďan je v tréninku druhý za Andrettim. Do závodu startuje jako raketa a za nepopsatelného jásotu publika vede. Italská sportovní veřejnost právě získává nového hrdinu, když světový sport ztrácí jednoho ze svých velikánů.
Krátce po startu totiž do sebe naráží vozy Hunta a Petersona, což vyvolává hromadnou havárii. Švédův Lotus exploduje, příď vozu je demolována a jeho nohy zle polámány. Peterson se snaží, vyprostit se ze svého vozu, jehož plné nádrže krmí zuřící plameny, ale jeho nohy jsou zaklíněny v pomačkané přídi. Po chvíli se Huntovi daří Švéda vytáhnout ze zbytků jeho Lotusu a jeden požárník hasí jeho hořící overal. Zdá se, že až na zlomeniny nohou Peterson z inferna vyvázl relativně dobře.
Závod je přerušen. Úklid dráhy a diskuse o smyslu dalšího startu trvají až do večera. Pořadatelé ale dobře vědí, že odřeknout závod není z hospodářských a bezpečnostních důvodu možné. Více než 150.000 tifosi se stále hlasitěji domáhá startu. Gilles zrovna neuklidňuje napjatou situaci tím, že již téměř hodinu před druhým startem sedí připraven ve svém Ferrari. Vybičováni fanatickým publikem Villeneuve a Andretti tedy podruhé vyrážejí vpřed, ovšem dříve, než startér dal znamení. Ve druhém kole Gilles předjíždí Andrettiho a je v čele: pilotovat v Monze Ferrari a vést, to znamená v Itálii nesmrtelnost.
Nic nevadí, že Andretti Gillese 5 kol před cílem zkráceného závodu předjíždí a oba od ředitelství závodu dostávají časovou penaltu za předčasný start, Gilles je nadobro miláčkem všech fanoušků Ferrari. Druhý den pak přichází zdrcující zpráva z Milánské nemocnice: Ronnie Peterson zemřel. Kostní dřeň z jeho polámaných nohou se dostala do krevního oběhu a ucpala důležité cévy.
Gilles je zdrcen. Je to poprvé, co je konfrontován se smrtí v závodě, kterého se sám zúčastnil: "Ronnieho smrt se mě skutečně hluboce dotkla. Považoval jsem jej za nejrychlejšího ze všech."
Kolotoč GP se ale točí dál a rok 1978 má pro Gillese nachystán sladký závěr. Kanaďané poprvé pořádají svou Velkou Cenu na ostrově Notre-Dame v Montrealu. Gilles je již v tréninku výborně naladěn a zajíždí 3. nejlepší čas. Nedělní závod za účasti domácího jezdce přilákal veškerou kanadskou prominenci. I mnoho Gillesových příbuzných a přátel je tu. Nemá to lehké, uchovat si absolutní koncentraci. Po startu je čtvrtý za Jarierem, Scheckterem a Jonesem. Jeho 312T3-034 se však dere před Australana i Jihoafričana a je druhý. Jarier sice jasně vede, ale osud pro něj neměl vítězství v GP v plánu. Ve 49. kole vzdává s prasklým chladičem oleje. Gilles vede v Kanadské Grand Prix. Je to realita, nebo špatný Hollywoodský film?
"Ty kola v čele pro mě byla opravdovým utrpením. Jel jsem už jen pomalu, jako stará ženská a jen poslouchal vůz. Namlouval jsem si pořád: 'Ferrari je nejlepší. Ferrari se nerozbije. Ferrari se nikdy nerozbije," popisoval konec své triumfální jízdy Gilles.
Nikdo z fandů necítí toho dne mrazivý kanadský vítr, jsou jen šťastni a dodnes zdraví s rudými prapory piloty stáje, za kterou vítězil jejich "quebecois" Gilles. "Vyhrát Grand Prix je samozřejmě něco, ale vyhrát doma, to je neuvěřitelné. Je to ten nejkrásnější den v mém životě," řekl Gilles, poté co vstoupil do elitního kruhu vítězů GP. Když mu kanadský premiér Trudeau třese pravicí, kutálejí se po Gillesově dětském obličeji slzy štěstí.
1979: Gillesův rok
Co následuje v sezoně 1979 se slovy snad ani nedá popsat. Gilles odpaluje ohňostroj svého talentu, který jej brzy zařazuje mezi velikány motoristického sportu. Se svým novým týmovým kolegou, Jody Scheckterem, si Gilles rozumí tak dobře, že se rozvíjí hluboké přátelství. Snaží se s úspěchem co nejrychleji ovládnout italštinu, což jej, mimo jiné, v očích italských fandů od začátku řadí, pokud jde o sympatie, daleko před Jodyho. Začátek roku Ferrari vypouští. Nový vůz ještě není hotov a se starým T3 oba piloti na nejnovější "wing--cary" nestačí.
Ale pro Kyalami je T4, Forghieriho první vůz se "zástěrkami", hotov. Přeplňované Renaulty mohou Gillesovi a Jodymu klást odpor jen krátce a závod se rozhoduje pouze mezi piloty Scuderie. Gilles lépe zachází se svými pneumatikami a vítězí těsně před svým kolegou. Výborně naladěn přilétá do Los Angeles, kde poprvé startuje z pole-position a dominuje závod dle
libosti.
"Říkají, že v Montrealu jsem měl štěstí, když vypadl Jarier a v Jižní Africe jsem prý vyhrál jen díky správné volbě pneu. Ale teď si mohou říkat, co chtějí: Long Beach, to byl můj závod." radoval se Villeneuve, který teď dokonce vedl v mistrovství světa před Laffitem, který kraloval v jižní Americe. Gilles není k zastavení. Že je pilotem výjimečných kvalit dokazuje i při nemistrovském závodu v Brands Hatch, kde se starým T3 poráží Andrettiho a Laudu.
Počátečně rezervovaná prominence F1 začíná realizovat, jaký klenot to z Kanady přišel: "Je vynikající a jsem si jist, že bude ještě lepší a lepší," jásá Jackie Stewart. "Gilles se zlepšil k nepoznání. Je velmi, velmi rychlý a má ještě rezervy," doznává jeden z jeho dřívějších odpůrců, John Watson, který se po ukončení své aktivní kariéry stává nejlepším televizním komentátorem, kterého jsem kdy poslouchal.
Závod ve španělské Jaramě plně odhaluje Gillesovu motivaci v závodním voze: několikrát opouští trať, mění pneu, zajíždí nejrychlejší kolo závodu (o 1,5sec. před zbytkem pole) a i když neboduje, je šťasten. Ukázal, že byl ten nejrychlejší a to jej uspokojuje.
"Nechce ani tak vyhrát závod, či mistrovství. Chce jen být ten nejrychlejší. Je jinak velmi inteligentní, ale nemyslím, že si od motorsportu bere právě to, na čem opravdu záleží," komentuje Scheckter. Gilles září i v Belgii, kde se z posledního místa propracovává až na 3. pozici, pak ale zůstává bez paliva stát. "Gilles je skutečným vítězem tohoto závodu. Ti, co stojí na stupínku nejsou ti nejlepší," hodnotí výsledek konstruktér Ferrari, Mauro Forghieri. Německý měsíčník "sport-auto" označuje Gillesův výkon jako "jízdu století".
V Monaku uchvacuje publikum svou divokou jízdou, ale pro poruchu převodovky odstupuje z druhé pozice. Jody oba závody vyhrává a je v celkové tabulce první. Villeneuve měl ale pro příznivce motorismu schovaný další bonbónek: Kdo neviděl, nebo neslyšel o jeho bitvě s Rene Arnouxem v Dijonu? Na startu Gilles předjíždí rychlé Renaulty, ale během závodu dostává potíže s obutím a jak Jabouille, tak i Arnoux jej předjíždí. V posledních pěti kolech se ale mezi Gillesem a Arnouxem, jezdcem podobného charakteru, rozpoutává souboj, jaký svět předtím, či potom už neviděl. Nikdo se ani nesnaží počítat, kolikrát se navzájem předjeli. Bojují na dráze i vedle ní. Dotýkají se karosérií i koly a oba vozy k sobě stále zase nacházejí, jakoby přitahovány obřím magnetem. V cíli jsou freneticky přivítáni. Člověku až může být líto vítěze Jabouilleho, který je degradován na pouhého statistu. "Nejsem smutný, že jsem dojel jen třetí. Stačilo, aby jeden z nás dostal strach, zaváhal a došlo by k vážné nehodě. Ale Gilles jel fantasticky. Strašně jsem si užil," komentoval svůj zážitek Arnoux.
Dlouhé, táhlé zatáčky Dijon-Prenois ale odhalují Kanaďanovu nedostatečnou fyzickou kondici. Z vozu mu musejí pomoci. "Poslední kola byla jako zlý sen," doznává utrmácený Gilles. S Velkou Cenou Rakouska začíná duel Villeneueve-Jones, který nás bude doprovázet téměř po všechny zbývající závody roku. V Zeltwegu jde Gilles ze třetí startovní řady do čela, vítězí ale
nakonec Jones.
V holandském Zantvoortu sice opět vítězí Jones, svět si ale tuto GP pamatuje hlavně pro další Gillesovi akce. Závod opět žije ze souboje s Jonesem, kterého Gilles předjíždí senzačním způsobem na vnější straně Tarzanovi zatáčky. Když ale později zadní Ferrariho pneu začíná ztrácet vzduch a exploduje na rovince, točí se Gilles v rychlosti 220km-h z dráhy. Jeho odchod ze scény je nezapomenutelný: ani nepomýšlí na to vzdát. Na třech kolech ve vysoké rychlosti pokračuje. S předním pravým kolem trčícím vysoko do vzduchu za sebou rudý vůz táhne fontánu jisker a zbytky zadního kola na utrženém závěsu. Teprve v boxech uzná, že nemůže v závodě pokračovat.
Za svou divokou jízdu zpět do boxů je Gilles mnohými i kritizován, dostává se mu ale podpory z nejvyššího místa. "Nezapomínejte, že Villeneuve má velkého předchůdce. Tazio Nuvolari vyhrál v roce 1935 Velkou Cenu Československa v Brně také na třech kolech," staví se za svého jezdce sám Enzo Ferrari.
Gilles sám ale ví, že ztratil šanci na titul a v Monze, kde Ferrari poprvé nabízí svým pilotům čtyři vozy, nastupuje s předsevzetím podpořit kolegu Schecktera. Daří se. Scheckter vítězí těsně před Gillesem a stává se mistrem světa. V Montrealu však pokračuje souboj Jones-Villeneuve, který Australan těsně vyhrává. Tím poněkud pořadatele překvapil a při vyhlašování vítězů zaznívá jen připravená "Oh, Canada".
Sezonu uzavírá GP východní USA ve Watkins Glen. Gilles zde přesvědčuje i ty poslední zasvěcence, kteří snad ještě nad jeho talentem pochybovali. V prvním, deštivém tréninku je o jedenáct vteřin rychlejší, než pilot na druhém místě. Jacques Laffite, který začátkem sezony vyhrál dva závody, rezignuje: "Proč se vůbec namáháme? Je jiný než my. Pohybuje se na jiné úrovni, než my ostatní." V neděli pak Gilles vyhrává svou 4. Grand Prix a stává se tak vice-mistrem světa, s pouhými 4 body ze Scheckterem.
Z celkových 975 kol všech závodů vedl Gilles v 308. V Kanadě je zvolen sportovcem roku. Nejlépe snad shrnuje události roku 1979 Frank Williams: "I když nejsem zvláštním přítelem jeho divokého stylu, musím uznat, že Gilles letos pro formuli 1 udělal více, než všichni ostatní jezdci dohromady."
Všechna sláva...
Do sezony 1980 jde Villeneuve, kterého britské sazkové kanceláře vedou s kvótou 3 : 1, s Jonesem jako jasný favorit. Ferrari se ale příliš nechal ukojit výsledky z minulého roku a "nový" T5 je pouze pozměněnou T-čtyřkou. Brzy se ukazuje, že těchto málo změn vedlo k tomu, že vůz absolutně přestal ladit s pneumatikami. Když Gilles krátce vede v Brazílii, ještě netuší, že se jedná o jediný okruh, který tento rok absolvuje na čele pole a jeho třetí místo v tréninku zůstane jediným sportovním úspěchem sezony.
V průběhu roku se Gilles jen sedmkrát kvalifikuje mezi prvními deseti. V závodech dojíždí dvakrát pátý (Monako a Kanada) a dvakrát šestý (Belgie a Německo). Svůj Ferrari označuje jen jako "trakař". Po závodě v Montrealu, kde Ferrariho úřadující mistr světa Scheckter dokonce ztroskotává v kvalifikaci, sám Forghieri doznává: "Náš 312T5 není opravdový wing-car a naše gumy nestojí za nic." Absolutním hororem je pro Gillese GP Itálie, která se tento rok koná v Imole. V tréninku domácímu publiku krátce představuje nový typ 126C-turbo. Později má Jody těžkou nehodu, z které ale vyvázl bez zranění.
V pátém kole závodu ztrácí Villeneuve, jedoucí na 4. pozici, v zatáčce Tosa kontrolu nad svým vozem a ve velké rychlosti naráží do zdi. Jedno z utržených předních jej zasahuje do hlavy. Gilles zůstává k hrůze publika bez hnutí sedět v kouřícím vraku. Všichni již počítají s nejhorším, když zvedá své ruce a potom opouští zbytky Ferrari. Nehodu způsobila exploze zadní pneumatiky a dá se přirovnat k smrtelné havárii Rolanda Ratzenbergera o 14 let později.
"Všechno z nehody si pamatuji. I plácání prasklé gumy o asfalt. Ještě když jsem se točil, říkal jsem si "Tohle bude bolet." Prvních 30 sekund po nárazu jsem byl slepý. Ostatní vozy jsem jen slyšel. Nemám strach před bolestí, ale pomyšlení na to zůstat slepý, je hrůzné." popisoval Gilles svůj nepříjemný zážitek. Navštěvuje později lékaře, kteří mu radí, v budoucnu při čtení častěji používat brýle. Nemalou zásluhu na chybějící konkurenceschopnosti typu T5 má ale i fakt, že se Ferrari s Villeneuvem spíše koncentrují na vývoj nového vozu s označením 126CK. Nový monopost, který je vybaven přeplňovaným motorem V6 a Gilles jej ve Fioranu pilně testuje.
"Cítím, že příští rok zase budeme vepředu," odůvodňuje své rozhodnutí zůstat u Ferrari. Svou sezonu 1980 hodnotí takto: "Když jsem minulý rok vyhrával, tak všichni jásali, jaký jsem výborný jezdec. Letos bojuji o sedmé místo dvakrát tak tvrdě a nikdo si toho ani nevšimne."
Zázraky s turbem
Gilles má pravdu. Sezona 1981 je skutečně lepší. I z finančního hlediska je Gilles "v suchu". Odhaduje se, že ročně vydělává přes milión dollarů. Tuto sumu tvoří příjmy přímo od Ferrari, ale i dotace od osobních sponzorů jako Labatt, Piemme, Giacobazzi a Piaggio-Vespa.
V Imole startuje z pole-position a poprvé sahá po vítězství: "Měl jsem pod zadkem tolik turbo-síly, že bylo problematické ji dávkovat. Po pěti kolech jsem si už byl jistý vitězstvím." Gilles ale mění pneu do deště za sliky zrovna když zase začíná pršet. V Monacu je Gilles se svým nehezkým, hranatým 126CK senzačně druhý v tréninku. V závodě profituje z nehody Piqueta a technických problémů Jonese a vítězí.
"Moje první vítězství v Evropě. A k tomu ještě na prahu mého domu," jásá v Monaku bydlící Gilles. I příští Grand Prix patří jeho Ferrari. Jeho turbo-obluda v Jaramě sice není rychlejší, než vozy čtyř jezdců v jeho závětří, ale mistrovsky své protivníky po posledních 20 kol blokuje. V zatáčkovité části dráhy jeho vůz klouže na opotřebovaných pneumatikách, ale svým dravým stylem, který jej často přivádí i mimo dráhu, Gilles odvrací všechny útoky pilotů za ním. Na rovince se mu pak
vždy, díky síle jeho turba, daří své soupeře kontrolovat. "To byl ten nejlepší závod mého života," jásá Villeneuve v cíli. I Enzo Ferrari dobře ví, že jeho scuderia vyhrála zásluhou talentu svého jezdce a ne kvalitami vozu: "V neděli jsem měl díky Gillesovi pocit, že opět ožila Nuvolariho legenda." Gilles vede i v Rakousku, než havaruje v Boschově zatáčce.
Zvláště dobrou show si připravuje pro své fandy v Montrealu. V deštivém závodě si svůj přední spoiler nejdříve lehce ohýbá o Arnouxe, později trochu více o de Angelise a další kontakt s Andrettim jej demoluje docela. Křídlo s částí karosérie plápolá Gillesovi po několik kol před očima, než před vlásenkou nadobro odlétává. Gilles dokončuje závod bez špičky vozu na 3. pozici.
V celkové klasifikaci končí Gilles rok 1981 na 7. místě se ziskem 25 bodů. Může být spokojen, protože svého nového týmového kolegu, talentovaného Didiera Pironiho, jasně poráží. V trénincích jej porazil 11 : 4 a nejlepší Pironiho umístnění v závodě bylo 4. místo v Monaku. Jinak to však vypadá s jeho hodnocením vozu: "Měli jsme sice silný motor, ale auto bylo od prvního črtu konstruováno špatně. Naši inženýři odvedli špatnou práci, za kterou není omluvy. Monako a Španělsko jsme vyhráli jen se štěstím."
Koncem roku vede Gilles relativně konkrétní rozhovory s vedením stáje McLaren a jejich sponzorem Marlboro o možném přestupu. Tyto jednání ale nakonec vedou jen k tomu, že Gilles v budoucnu odmítá s Marlboro jakkoliv spolupracovat. Stejně si nedovede představit Ferrariho opustit. I Pironi je u Ferrari spokojen: "S Gillesem si rozumím nadmíru dobře. Mám k němu lepší vztah, než k jakémukoliv kolegovi předtím." Jak rychle a zásadně se tohle mělo změnit...
Katastrofa s ohlášením...
Poslední sezona, ve které měli příznivci motorismu příležitost aplaudovat umění kanadského giganta volantu, začala v Kyalami politickými spory mezi jezdci a FIA-FOCA. Jezdci hrozí bojkotem a na znamení své jednoty se společně zamykají v jednom hotelu. Ti, kteří ovládají hudební nástroje baví ostatní hrou. I Gilles, který je i výborným trumpetistou, hraje pro ostatní jezdce na piáno, které později slouží jako zátarasa před vstupem do haly. Daří se problémy řešit a Gilles je v tréninku 3. V závodě jeho nový Ferrari 126C2 vypadává s poruchou dmychadla.
V Riu Gilles vede, pod tlakem Piqueta dělá chybu a končí v záchranném plotu. Ani příští závod neboduje. V cíli Long Beach je sice 3., Tyrrell ale protestuje proti dvojímu zadnímu spoileru, který Ferrari zvlášť pro tento závod vyvinul a Gilles je diskvalifikován. Přece ale ukázal, že je ten rychlejší z obou Ferrariho pilotů a jeho šance na titul jsou stále reálné. První body na Gillese čekaly v Imole. Velká Cena San Marina je ale roku 1982 pouhou fraškou. Válka o nadvládu mezi FIA a FOCA zrovna vrcholí a Ecclestonovi přívrženci se rozhodli závod bojkotovat.
Od prvního dne podniku je tedy jasné, že pro vítězství přichází v úvahu pouze piloti Renaultu, či Ferrari. V tréninku je Gilles o 1,3 sekundy rychlejší, než Pironi a když v závodě Renaulty vypadávají, všichni myslí, že oba Ferrari jen v "husím pochodě" dojedou do cíle.
Někde hluboko v Pironiho nemocné duši se však zrodila zhoubná myšlenka zrady. Nic netušícího Gillese předjíždí v posledním kole tak, že téměř dochází ke kolizi a krade mu vítězství. Nejen insideři jsou ohromeni Pironiho podlostí. Gilles zuří a řve na managera Piccininiho: "Můžete si hledat jiného pilota, tohle si nenechám líbit. Když vypadl Arnoux, měli jsme 45 sec. náskoku na Alboreta a box nám signalisoval slow, což znamená držet pozice. Když mě poprvé předjel, myslel jsem si, že chce jen dělat show pro publikum."
Atmosféra u Ferrari je od té doby zkažená
Člověk Pironi pro Gillese přestal existovat: "Již nikdy s ním nepromluvím slova. Mezi námi je válka." Také Pironi se po dobu svého života s aférou Imola nemohl vyrovnat. Kolik pro něj Gilles znamenal dokazuje smutný fakt, že Didierova dvojčata, která se rodí po jeho smrtelné nehodě roku 1987, dostávají jména Gilles a Didier.
Tři týdny před svou smrtí vede německý časopis "rallye racing" s Gillesem rozhovor. Ten v něm fatálně popisuje příští události: "Nenávidím charakter dnešních formulí. Prakticky nemají pérování, řízení je ztížené přísavným efektem a z odstředivé síly v zatáčkách se mi dělá černo před očima. S jezdeckým uměním to nemá co dělat. Jen vší silou držíš volant a snažíš se jím točit směrem zatáčky. Monaco a Long Beach byly pomalé okruhy, takže to tam tak nevadilo, ale Zolder bude zabijácký. I ostatní jezdci jsou mého názoru, ale mají strach se ozvat. Kvalifikace je fraška. Máme dvě sady měkkých gum, které vydrží jen jedno rychlé kolo. Když se nacházím na takovém Kamikadze-kole, nezbývá než doufat, že se všichni dívají do svých zrcátek."
Za těchto podmínek nastupuje cirkus F1 k dalšímu podniku v belgickém Zolderu. Po pátečním tréninku si Gilles stěžuje: "Venku jezdí pár slepejch. Několikrát moc nezbývalo a někoho bych trefil." Několik minut před koncem sobotní kvalifikace vyjíždí Gilles naposledy. Stává se právě to, čeho se nejvíce obával: Střetává se s vozem, který se pohybuje mnohem pomaleji. Ironií je, že pilot pomalejšího vozu Gillese viděl. Reagoval ale pozdě a jinak, než Villeneuve očekával. "Viděl jsem, že je mnohem rychlejší a uvolnil mu ideální linii," popisuje zdrcený Jochen Mass.
Pilot Marche však Gillesovu rychlost neodhadl dost dobře. Vyhýbal se tam, kam Kanaďanovo Ferrari již směřovalo. Silný náraz katapultuje rudý vůz do vzduchu, opětný náraz na vozovku vůz roztříští a vytrhává jezdcovo tělo ze sedačky. Gilles letí ve velkém oblouku vzduchem a dopadá do prostoru záchytných plotů v zatáčce Terlamen. Není pomoci. "Když jej přivezli, mohli jsme ještě měřit slabé mozkové proudy, ale nebylo již naděje," popisuje zdravotní stav Gillese dr. Delooz z kliniky St. Raphael v Lovainu. Ve 21h 21min Gilles Villeneuve umírá.
Navždy ten nejlepší
Že tento nadpis, který jsem zvolil, není pouhým "trhákem", který se často bez opravdu fundovaného důvodu používá při zamyšleních nad zesnulými osobnostmi, prokazují názory několika velkých osobností motorizmu: "Každá éra měla jezdce, kterého jsem si vážil nejvíce. Byli jimi Alberto Ascari, Strling Moss, Jimmy Clark, Gilles Villeneuve a Ayrton Senna. Gilles byl to, čemu se říká hrdina," napsal Denis Jenkinson, král britských žurnalistů.
Trojnásobný mistr světa a ředitel GP-týmu Jaguar, Niki Lauda říká: "I když někdy podle mého názoru až moc riskoval, miloval jsem na tom chlapíkovi doslova všechno. Byl to ten nejbláznivější čert, kterého jsem kdy ve formuli 1 potkal. A k tomu měl z nás ze všech nejvíce talentu." Gillesův týmový kolega a přítel, Jody Scheckter vzpomíná: "Postrádám jej ze dvou důvodů. Zaprvé byl nejrychlejším pilotem v dějinách motorsportu. A zadruhé to byl ten nejupřímnější člověk, kterého jsem kdy poznal."
V roce 1997 jsem měl příležitost navštívit se sérií Top-10 okruh v Zolderu. Večer, když vozy přestaly trénovat, jsem se vydal pěšky po okruhu který se Gillesovi stal osudným. Za keři v terlamenbochtu jsem objevil polorozpadlý pomníček, který tam před lety postavil jeden z mnoha Gillesových italských fan-clubů. Zhrozil jsem se nad stavem památníčku a jeho odpadky zaneřáděným okolím. Již jsem se s tím smířil, že v soudobém, penězi a prázdnými slovy ovládaném sportu pro piloty Gillesova charakteru není místa. Dnešní generace pilotů F1 ztělesňuje právě to, proti čemu Gilles a jeho kolegové před dvaceti lety v Kyalami protestovali: jsou to loutky bez vlastní vůle a vlastního názoru. Ale snad toto poohlédnutí nad jeho kariérou dá podnět k tomu, že Gillesova památka zůstane nesmrtelná i mimo Itálii a Kanadu.
 Gilles Villeneuve v roce 1978 po vítězství ve Velké ceně Kanady se svojí rodinou. V popředí sedmiletý syn Jacques. |
 Gilles Villeneuve na Ferrari T4 v zatacce Loews v Monacu roku 1979 |
 Gilles Villeneuve před jedním ze svých posledních závodů v roce 1982. |
 Gilles Villeneuve poskytuje v roce 1974 rozhovor reportérovi. O jeho monopost se opírá tříletý syn Jacques. |
 Edmonton 1974: Král smyku Gilles ve žlutém Schweppes-Marchi |
 Poprvé v kokpitu ferrari: Test ve Fioranu, září 1977 |
 Továrním pilotem Scuderie: Mosport 1977 |
 Krátce před neštěstím ve Fuji, 1977: Gilles za Jonesem, Depaillerem a Petersonem. |
 První vítězství: Kanada 1978 |
 Monza 1978: Miláček publika Gilles Villeneuve vede, za ním se vsak rozpoutalo peklo. |
 Kyalami 1979, rok dominace: Gilles předjíždí Laudu a Masse o kolo. |
 Největší souboj všech dob: Gilles a Arnoux v Dijonu 1979. |
 Villeneuve jezdil svoji vlastní třídu: Gilles ujíždí soupeřům ve Watkins Glenu 1979 |
 Před ztraceným rokem 1980: Villeneuve testuje Ferrari T5 v Le Castelletu. |
 S "turbo-obludou" 126CK zvítězil Villeneuve v Monaku 1981. |
 Villeneuve dominuje formuli Atlantic: Gilles na Marchi-Ford BDA 76B roku 1976 |
 Monaco 1981: S Joane v knížecí lóži |
 V Zeltwegu v roce 1981 předvedl Villeneuve raketový start. |
 I přes zcela zničené zadní přítlačné křídlo si Villeneuve dojel v Montrealu 1981 pro třetí místo. |
 Poslední metry za volantem Gillese Villeneuva: Zolder 1982. |
 Vrak ferrari Gillese Villeneuva v Terlamen-bochtu v Zolderu roku 1982. Nikdo mu již nemohl pomoci. |
 Roku 1976 měl Gilles Villenueve mnoho důvodů k úsmevu... |
 Edmonton roku 1976: Gilesův firmou Skiroule sponsorovaný vůz march |
 Nejdůležitější závod Gillese Villeneuva: V Troix-Rivieres koncem roku 1976 deklasuje světovou elitu. |
 Intermezzo v Jihoafrické F-Atlantic: Gilles na nezvyklém Chevronu B39 |
 Vůz, který Gilles Villeneuve "zdědil": Amon ve Wolfově CanAm-Dallaře WD1. |
 Senzacní debut v Grand prix F1: Gilles Villeneuve na mclarenu M23 v Silverstone 1977. |
