Pryč jsou doby, kdy měli dakarští dobrodruzi k dispozici mapu a kompas, bloudění v řádech dnů a stovek kilometrů bylo běžnou součástí závodu. Dnes by stačil běžný satelitní navigační přístroj, který má v autě kde kdo, ale tato pomůcka je striktně zakázána. Trend je takový, že navigování na Dakaru má svá přesná pravidla a omezení a umění navigace je stejně důležité jako umění být rychlý.
Základem je itinerář
Základem je itinerář - roadbook. Účastníci ho dostanou v cíli etapy a vrhnou se do studia trasy příštího dne. Je buď ve formě nahoře sepnutého bloku pro auta a kamióny nebo jako rulička, ne nepodobná papíru do faxu, pro motorkáře. Navigátoři v něm listují, kdežto na motorce, kde pilot je sám sobě navigátorem se musí vložit do speciálního převíječe, kterému se kupodivu také říká roadbook. Tlačítkem nebo páčkou si ho pak jezdec posouvá tak jak ubíhá trasa.
Ještě předtím je však nutné ho podrobně projít a množství údajů pro snazší orientaci barevně zvýraznit. To může trvat i pár hodin a každý má svůj osvědčený systém. Hlavně na motocyklu, kde musíte bleskově přečíst údaje spíš periferně, protože zároveň sledujete trasu, vypadá upravený roadbook jak dětská omalovánka.¨
Příprava itineráře dakarské etapy zabere i několik hodin.
Je rozdělen na tři sloupce, kde v prvním je údaj o celkové kilometráži a pod ním menším číslem odpočet vzdálenosti od předešlého údaje. V prostředním sloupci je nakreslený symbol situace, ke které se vztahuje kilometrový ( s přesností na desítky metrů) údaj. Tedy šipka, která zatáčí, kříží se s jinou, nerovnost, orientační body jako plot, kámen, stožár atd.
Symboly jsou standardizované a mají přesný řád a význam, stejně jako instrukce ve třetím sloupci, Zde je pomocí zkratek a vykřičníku upozornění a další upřesnění dané situace, je tu i údaj o směru, kursu ve stupních, kterým trasa pokračuje. Symbolů a zkratek jsou desítky a musíte je znát, jak když bičem mrská.
Navigační body od sebe bývají vzdáleny několik desítek metrů po desítky kilometrů. Jen pro představu: motorkář musí za etapu převinout roli papíru klidně o délce dvaceti metrů, takže stovky, tisíce údajů v pekelné rychlosti po rozbité pistě. Navigátor v autě listuje, a musí si dávat pozor, aby se mu z neustálého čtení neobrátil žaludek.
Dakar 2011 |
Tripmaster, čili přesný tachometr
Aby toho nebylo málo, jsou tu další přístroje. Tripmaster, čili přesný tachometr, který vám říká ten nejdůležitější údaj o ujeté vzdálenosti. Téměř za každým navigačním bodem se musí provést drobná korekce, tak aby další kilometráž seděla s tou v roadbooku - protáčí se kola, střihnetete jinak zatáčku a už je vše jinak, než to organizátoři při stavění trasy namalovali. A chyba se trestá tvrdě, od zabloudění po mnohdy fatální havárii.
Nechybí ani přístroj GPS - ten mají všichni stejný a za nehorázné peníze ho pronajímá organizátor. Je v něm nahraná trasa celé rallye a každou etapu si otevřete pomocí číselného kodu zveřejněného na večerním briefingu. Toto GPS je však víc černá skříňka, jako je v letadlech, než navigační pomůcka. Stabilně prozrazuje pouze údaj o rychlosti a kursu, kterým právě jedete a protože současné dakarské závodění je tak trochu " branně orientační závod", jsou tu další zákeřnosti, které si GPS pamatuje a pořadatelé si to také v cíli etapy u každého zkontrolují.
Ńa motorce musí závodník vložit itinerář do speciálního převíječe.
Motorkář dostane od pořadatelů naloženo: roadbook, tripmaster nebo iritrack.
Zásadní jsou dvě: dodržení maximální předepsané rychlosti v obydlených zónách, kde v určeném úseku musíte jet 30 nebo 50 a každý kilometr navíc je až za 100 Euro a minuta času k tomu. Pak takzvané tajné průjezdní body, které vás nutí přesně dodržovat koridor trasy. Dříve se vám šipka na GPS rozsvítila 3 kilometry před bodem, dnes jen 800 metrů. Proto až v televizi uvidíte, jak některý závodník dělá kruhy a jezdí tam a sem.... Neprojetí se trestá penalizací a navíc zde platí pravidlo třikrát a dost.
Není v zájmu pořadatelů, aby všichni dojeli do cíle
Vyloučit ze závodu vás mohou asi za dalších padesát prohřešků, viz obsáhlý reglement, jehož principem je, že není v zájmu organizátorů, aby dojeli všichni, ale jen ti poslušní a hodní. Na to dohlíží i další přístroj - Iritrack. Je součástí přístroje GPS (nebo naopak?) a pořadatelé mají on-line přehled, kde se nacházíte. Skvělá a převratná věc pro bezpečnost, protože z Iritracku si můžete v nesnázích přivolat pomoc tlačítkem a když dojde k nárazu při havárii, aktivuje se sám.
Je to zároveň satelitní telefon, pomocí kterého na speciální centrum sdělíte své potíže - nutno učinit při každém několikaminutovém zastavení, jinak vám pořadatelé volají sami. V nouzi můžete i požádat o zvláštní kód a GPS vás vyvede na nejbližší silnici, to ale v závodě končíte. Jezdci toho samozřejmě vezou s sebou daleko víc, ale o tom někdy příště.
Ale někdy navigaci vůbec nepotřebujete. Rallye Dakar se dá teoreticky dojet sledováním stop před vámi. Ale vyhrát tak nemůžete...
Ivo Kaštan
|
Kouzlo dálkových rallye objevil po 15 letech závodění v motokrosu, enduru, kartingu a formuli 1600 při Master rallye Paříž - Peking 95.
