V nadcházející kvalifikaci o mistrovství Evropy však chce odehrát všechna utkání. Proto nastoupí také dnes večer ve Zlíně proti Řecku.
"V klubu jsem se domluvil, že mě na reprezentační akce budou znovu uvolňovat," uvedl 36letý Juříček, který čtyřikrát vyhrál anketu o nejlepšího českého házenkáře. "Tedy, pokud nebudu zraněný," dodal s úsměvem.
Co se najednou změnilo?
Přece jen mám blíž ke konci kariéry než k jejímu začátku. Vše se odvíjí od působení v klubu, kde mám smlouvu ještě na rok. Těžko můžu hrát v reprezentaci, když nebudu hrát v klubu. Vůbec nevím, co bude po sezoně. Ta letošní může být poslední v házené, ale taky ještě můžou být tři. Deset už jich ale nebude (usměje se).
Motivuje vás také neúspěch v předchozí kvalifikaci o mistrovství světa?
Určitě. Nechci označit letní nepostup za tragédii, ale byla to obrovská škoda. Měl jsem pocit, že lednové mistrovství Evropy nabudilo široké publikum, které o házené začalo mluvit. Tím, že jsme nepostoupili, jsme euforii zabrzdili. Proto musíme pokračovat tam, kde jsme na mistrovství Evropy skončili.
Začínáte proti Řecku, kterého Filip Jícha označil za nevyzpytatelného soupeře. Co si o něm myslíte vy?
Vůbec ho neznám. Ale považuju za důležité, že první zápas kvalifikace hrajeme doma. Máme čas se aspoň trochu připravit. Doufám, že utkání zvládneme – a v takové situaci je lepší jet na druhé utkání ven.
Na přípravu máte jenom dva dny. Bude to stačit?
Musí. Systém je stejný pro všechny. Naší výhodou je, že sestava se moc nemění. Kromě Pavla Horáka a Vítka jsme tady všichni.
V jaké náladě jste na sraz dorazil z klubu?
Zatím to jde, ale není to úplně hvězdné. V domácí lize vyhráváme, jenže v Lize mistrů nejsme na postech, na kterých jsme chtěli být. Cílem je první, nejhůře druhé místo ve skupině. Ale to už bude těžké, protože jsme prohráli doma s Hamburkem a ve Veszpremu. Mohlo to být klidnější. Na druhou stranu – soutěž je dlouhá a těžko předjímat, co se stane. Loni jsme všechno vyhrávali a postup do Final Four nám stejně utekl. Máme před sebou hodně práce, ale ambice se nemění. Doma chceme vyhrát všechno a v Lize mistrů postoupit do Final Four.
Pocházíte z nedaleké Olomouce. Přijede vás do Zlína povzbudit rodina a kamarádi?
Ano. Je to jen kousek – a přes rok se nevidíme. Hlásí se mi spousta zájemců o lístky. Přece jen je to možná jedna z posledních příležitostí, kdy mě můžou vidět.
Stihl jste se před srazem zastavit doma?
Vůbec. Akorát jsem dojel vlakem do Olomouce a táta mě hodil do Zlína. Takže jsme se viděli hodinu v autě.
Beru to tak, že jsem v Česku, ale na srazu reprezentace. Domů se nedostanu.
