Trenére, jaké je vaše hodnocení účasti českého týmu na mistrovství Evropy?
Ze skupiny jsme nepostoupili, takže spokojeni domů jet nemůžeme. Můžeme určitě říci, že jsme tady odehráli dobré zápasy, a budu se asi opakovat, ale tým zde byl oslabený o některé klíčové hráče. Bylo vidět, že se kluci postupně sehrávali a na hřišti to bylo stále lepší. To bezpochyby. Ale naše variabilita není prostě taková jako u jiných celků. V této sestavě jsme mnoho zápasů neodehráli a bylo to znát.
Jestliže říkáte, že jste se sehrávali za pochodu na mistrovství, nepovažujete nyní za chybu, že jste absolvovali soustředění bez většího počtu herních prověrek?
I tenhle argument bude zřejmě při hodnocení turnaje padat. Ale vezměte si, že jsme v Nymburce a na Islandu trénovali nějaké herní varianty s určitými hráči. Zaměřili jsme se na systém obrany a přechod do útoku. A nakonec z toho vypadl klíčový hráč Dan Kubeš a byli jsme postaveni před složitou situaci. Museli jsme vše narychlo předělávat.
Spolu s nemocným Kubešem týmu chybělo pět hráčů, kteří by za ideální situace zřejmě měli místo v nominaci jisté. Přes evidentní oslabení: v čem jste museli nejvíce improvizovat a kdo nejvíce chyběl?
Vezměte si, že chyběli oba sehraní obránci Dan Kubeš a Jirka Hynek. Tím pádem jsme nemohli uplatnit naše vyzkoušené střídání obrana-útok těch hráčů, kteří jenom odtáhnou druhou vlnu a jdou vystřídat. To zcela odpadlo. Najednou zde hrály dvě ostrý spojky, které spolu normálně nenastupují. Pavel Horák normálně brání na dvojce, tady musel na střed. Bylo to určitě hodně náročné.
Máte za sebou dva vrcholné turnaje, které zřejmě nebyly podle vašich představ. Jak vnímáte oba neúspěchy?
Jako velké zklamání. Cítím to, že podruhé jsem odjížděl na mistrovství s nějakou představou a chutí a opět to nebylo naplněno. O důvodech budu hodně přemýšlet.
Z kterého z těch šampionátů máte lepší pocit?
Pokud jde o pocit, tak určitě z toho letošního. Myslím si, že tady byla atmosféra v týmu mnohem lepší než vloni. Sice jsme v Německu postoupili dál a stejně jako tady jsme sehráli vyrovnané partie s favority, ale byli jsme tam v určitě kvalitnější sestavě než letos v Norsku.
Kromě objektivních potíží se sestavou si český tým jednu trampotu způsobil i sám. Jak vidíte s odstupem problém se soupiskou a vyloučením Martina Prachaře?
Je to bezpochyby administrativní chyba, která se nesmí stát. Ale to je jedno s druhým. Nám chybí ke světovosti nejen výsledky, ale také zázemí. Každý z nás tam dáváme míň, než bychom měli. Je to něčí chyba, ale i já jsem udělal chybu, hráči na hřišti také chybovali. Nechci se teď zpětně po někom vozit, že to zkazil. Chybovat je lidské, vzpomeňte na lyžaře...
Byl jste takto smířlivý i v momentu, kdy jste tu negativní informaci dostal?
My jsme to především potřebovali ututlat před hráči. Nerozptylovat je před utkáním s Chorvatskem. A navíc: nás spíše mohla čekat jiná patálie. Kdybychom postoupili na úkor Slovinců, dal se čekat nějaký protest a tahanice o případné kontumaci zápasu. To jsem před hráči nepřipouštěl, ale v hlavě jsem to měl pořád. A kdybych chtěl být rejpavej - některé verdikty sudích možná jistily to, aby tahle situace vůbec nenastala. Ale vymlouvat se na to nebudeme, stojíme pevně nohama na zemi a respektujeme to, jak rozhodčí pískali.
Dalším problémem českého týmu byly špatné začátky druhých poločasů. V čem byla jejich příčina?
To je jednoznačné. Když se podíváte na zápasy s Chorvatskem i Polskem, začínali jsme poločas v oslabení 4 na 6. Já bych stejnou situaci jako kouč týmu, který o poločase hraje nerozhodně nebo prohrává, bral okamžitě. Je to ideální scénář pro to, jak své hráče dostat do hry a soupeře pod tlak.
Koho byste za letošní mistrovství pochválil a kdo vás naopak zklamal?
Slušně tady zahrál Lojza Mráz. Tahounem byl Michal Brůna, který, přestože hraje v nižší soutěži, ukázal, že mu místo v sestavě patří. O zklamání bych nechtěl hovořit. Byli hráči, kteří dostali větší herní prostor, jiní menší. Proto polemizovat o tom, koho výkon nebyl optimální, ani nejde, když šance na rozehrání nebyla u všech stejná.
Ještě jedno jméno bude asi fanoušky zajímat. Jak byste zhodnotil Martina Šetlíka?
Martin hlavně stmelil kolektiv. Byl tím dobrým duchem, který hráče dal dohromady, a své místo tu určitě měl. Někdo může říkat, že tady nezářil, ale to jsem ani nepředpokládal. Nechtěl jsem od něj, aby dával sedm branek za zápas, ale aby byl tím, kdo v případě potřeby na hřišti zaskočí, a žil s mančaftem především mimo hřiště. To splnil a s jeho vystupováním tady jsem spokojen.
Honí se vám hlavou myšlenky na konec u reprezentace, nebo naopak přemýšlíte, co do budoucna udělat jinak?
Pakliže nebudu pokračovat dál, budu pořád pracovat ve prospěch české házené. A budu rád, pokud se dostaví lepší výsledky, i když to nebude třeba se mnou. Tohle nevidím jako stěžejní...
...a co tedy?
Je potřeba zajistit, abychom ten další krok ve výkonnosti příště udělali. To bude důležité především pro popularizaci házené u nás. Náš sport je na hraně přežití. Sice se účastníme mistrovství světa i Evropy, to je super. Ale jakmile tam přestaneme v budoucnu jezdit, tak budeme mít problémy. Naše základna je tak strašně malá, že není na co nalákat nové hráče.
Na závěr se vrátím k předminulé otázce. Uvažujete o konci, nebo pokračování u reprezentace?
Budu se muset postavit před výkonný výbor. Určitě budou chtít slyšet, co bylo špatně a co dobře, i to, jaké mám další představy. Smlouva mi tímto mistrovstvím končí, takže i k jednání o tom bezpochyby dojde. To je u každé trenérské práce stejné a nechci nic předem odhadovat.
 Pavel Pauza. |
